Článek
Šestidílný seriál režiséra Hynka Bočana vznikl v roce 1985 a každá epizoda představuje jiného legendárního zbojníka či psance, jehož osudy vycházejí ze skutečných historických postav. Jednotlivé příběhy propojuje hrabě Lužanský v podání Miloše Kopeckého, který se jako jediný objevil ve všech dílech a stal se pomyslným průvodcem celou sérií.
Tak trochu rodinný podnik Růžičkových
Velkým lákadlem bylo také mimořádně silné herecké obsazení. Před kamerou se vystřídali například Radoslav Brzobohatý, Jiří Bartoška, Jaromír Hanzlík, Miroslav Vladyka, Vladimír Dlouhý nebo Pavel Zedníček. Zajímavostí je, že se v seriálu sešla celá rodina Růžičkových – Helena Růžičková, její manžel Jiří Růžička starší i syn Jiří Růžička mladší. Ten si zahrál mladého Mikiho Polena, ale jeho hlas nakonec v televizi propůjčil herec Radan Rusev.
Natáčení probíhalo na řadě atraktivních míst po republice. Diváci mohou poznat například zámek v Panenských Břežanech, kde sídlil hrabě Lužanský, zámek Slatiňany, zříceninu hradu Valečov, Trojanův mlýn, Hostivice nebo pražské Hradčany. Právě skutečné historické lokace dodaly seriálu atmosféru, která funguje i po desítkách let.
Zbojník může za našeho „grázla“
Jednou z nejvýraznějších epizod je příběh Jana Jiřího Grasela, kterého ztvárnil Ivan Vyskočil. Skutečný Johann Georg Grasel patřil mezi nejznámější rakouské loupežníky přelomu 18. a 19. století. Jeho jméno se postupně proměnilo v české slovo „grázl“, které dnes používáme jako označení pro darebáka nebo násilníka.
V epizodě Jan Jiří Grasel se Jaromír Hanzlík utkal v několika fyzicky náročných scénách s Ivanem Vyskočilem, který ztvárnil slavného loupežníka. Souboje působí věrohodně i dnes a patří k nejpamátnějším okamžikům celé série.
Na fyzicky náročné natáčení vzpomíná i Miroslav Vladyka. Ve čtvrtém díle měl jako Schinderhannes vyhodit Zdeňka Srstku z okna hradu. Jenže zatímco Srstka vážil kolem sta kilogramů, Vladyka měl sotva šedesát. Scéna se musela opakovaně zkoušet a herec později s úsměvem vzpomínal, že ho po ní celý týden bolelo tělo natolik, že si téměř nedokázal ani zavázat tkaničky.
Chyby, které kazí výsledný dojem
Pozorným divákům neunikly ani drobné historické nepřesnosti. Například postava Salvadora, kterou ztvárnil Vladimír Dlouhý, dostává cejch s písmeny TF (travaux forcés – nucené práce). Při doživotním trestu by však správně měl nést označení TP (travaux à perpétuité). Jde o drobný detail, který většině diváků unikne, ale milovníci historie si ho všimli. A není bohužel jediný.
Tvůrci si totiž v několika případech upravili i samotné osudy slavných zbojníků. Jan Jiří Grasel nebo Schinderhannes jsou v seriálu vykresleni jako charismatičtí rebelové, kteří si dokážou získat divákovy sympatie. Skutečnost však byla podstatně drsnější. Johann Georg Grasel byl nebezpečný zločinec spojovaný s loupežemi i vraždami a podobně ani Johannes Bückler, známý jako Schinderhannes, neměl pověst romantického hrdiny, ale obávaného lupiče odsouzeného za řadu trestných činů.
Určité nedostatky se objevují také v kostýmech, výzbroji nebo rekvizitách, které ne vždy přesně odpovídají době, v níž se jednotlivé příběhy odehrávají. I když bylo cílem především vyprávět poutavé příběhy inspirované skutečnými legendami, o něco víc historické přesnosti by seriálu dodalo mnohem větší grády.
Na druhou stranu je fakt, že přestože od premiéry uplynuly čtyři desetiletí, Slavné historky zbojnické si stále drží své kouzlo. Kombinace známých herců, působivých exteriérů, hudby Petra Hapky a příběhů inspirovaných skutečnými legendami z něj dodnes dělá jeden z nejzajímavějších historických seriálů Československé televize. Byť slovo „historické“ musí být v uvozovkách.
Zdroje: autorský článek s využitím
