Článek
Byli zvyklí na tempo natáčení, divadelní premiéry i neustálý kontakt s lidmi. To se ale „přejí“. Když přišel čas na odpočinek, hledali pravý opak. Ticho, přírodu a obyčejný venkovský život. Miloš Kopecký i Vladimír Menšík našli svůj klid mimo Prahu. Každý jinde, ovšem se stejným cílem. Vypnout!
Miloš Kopecký a Červený mlýn v Křemži
Miloš Kopecký si zamiloval jižní Čechy. V obci Křemže si pořídil starý mlýn, známý jako Červený mlýn, který se stal jeho útočištěm před světem. Objekt měl za sebou temnou minulost. Ve 40. letech se zde odehrála rodinná tragédie spojená s duševní nemocí tehdejšího majitele. Pychicky narušený otec od rodiny svou ženu zavraždil sekerou a následně zabil i jedno ze svých dětí. Nakonec spáchal sebevraždu. Kopecký o této historii při koupi nevěděl a později ji bral s nadhledem. Na duchy nevěřil a důležitější pro něj byl klid, který místo nabízelo.
Mlýn stál stranou od obce, obklopený přírodou. Kopecký zde nacházel prostor pro psaní, čtení a ticho, které v běžném hereckém životě chybělo. Jihočeská krajina mu poskytovala anonymitu a pocit svobody. I proto si Křemž zvolil jako místo své svatby se čtvrtou manželkou Janou Křečkovou. Oddáni byli na místním národním výboru, aby se vyhnuli pozornosti a řečem, které by svatba v Praze vyvolala.
Pamětníci a místní obyvatelé vyprávěli, že si Kopecký zachovával typický smysl pro humor. Třeba když kolem mlýna chodili zvědavci, dokázal je odradit svým osobitým způsobem. Ironie a humor. Prostě tak, jak to on uměl. Po jeho smrti v roce 1996 rodina mlýn prodala, ale místo zůstává spojené s jeho jménem dodnes.
Vladimír Menšík a chalupa v Dolní Polici
Vladimír Menšík našel svůj venkovský domov na severu Čech, v Dolní Polici nedaleko České Lípy. Chalupu si zde pořídil v roce 1965, v době, kdy se chalupaření stávalo běžným způsobem, jak trávit volný čas mimo město. Pro Menšíka to ale nebyla móda. Byla to potřeba.
Vladimír Menšík rád hostil své přátele
Nejoblíbenějším místem chalupy bylo podkroví, které si sám upravil. Trávil tam čas vleže, s výhledem na prostor pod sebou, a s nadsázkou říkal, že odtud řídí chod domácnosti jako z velína. Byl to jeho osobní kout, kde měl klid na přemýšlení a odpočinek.
Chalupa ale nebyla jen o samotě. Menšík byl společenský a rád zval přátele. Často sem jezdili kolegové z divadla a filmu jako Miroslav Horníček, Vlastimil Brodský nebo manželé Růžkovi. Setkání měla jednoduchý scénář: dobré jídlo, posezení na zahradě, dlouhé rozhovory a humor, který byl Menšíkovi vlastní.
Byl také vášnivým kuchařem. Rád vařil pro ostatní a jeho jídla patřila k neodmyslitelným součástem pobytů v Dolní Polici. Chalupa fungovala jako místo, kde se pracovalo i odpočívalo. Nebyla to jen rekreační nemovitost, ale skutečné zázemí. Menšík zemřel v roce 1988. Dřív, než stihl realizovat své velké plány, kterou s chalupou měl. Chtěl z ní mít plnohodnotné bydlení a přesunout se tam na důchod. Bohužel dříve odešel do hereckého nebe. Jeho žena chalupu později prodala, ale místo zůstává v paměti jako důležitá součást hercova soukromého života.
