Článek
Jana Rybářová (†20) se narodila roku 1936 v Praze, kdy byla mladší ze dvou sourozenců. Její tatínek byl elektroinženýr. Janu to už od útlého věku táhlo směrem k umění a její matka jí v této zálibě velice podporovala. Díky tomu tak Jana chodila na soukromé lekce hry na klavír a už od svých deseti let pravidelně docházela do baletní přípravky ve Smetanově divadle. Když ale přišla školská reforma, musela začít studovat gymnázium. To se ovšem nakonec ukázalo jako klíčové pro její budoucí kariéru, protože právě zde poprvé okusila herectví.
Hrála dívky, jakými byla ona sama
V dramatickém kroužku byla Jana naprosto uchvácena činohrou, a to dokonce natolik, že ji chtěla studovat. To ale bohužel nebylo možné, protože jí tehdy bylo pouhých patnáct let a na dramatické oddělení přijímali studenty až od osmnácti. Namísto toho se tedy pustila do studia tanečního oddělení, kam mohla i jako patnáctiletá. Poté, co tohle taneční oddělení v roce 1955 absolvovala, nastoupila do Divadla Františka Nejedlého, kde nakonec setrvala až do své předčasné smrti.
Během jejího působení zde, se ukázala na jevišti celkem v osmi hrách. Jana Rybářová vždy představovala dívky, které byly jako ona sama. Vždy se jednalo o postavy jemné, křehké, půvabné až éterické, které měly čistou duši a byly hodně senzitivní a emocionální. To platilo nejen u jejího hraní na jevišti, ale také před kamerou.
Filmovou herečkou se Jana Rybářová stala již během posledního ročníku svých studií. Tehdy ji totiž objevil režisér Václav Krška, když hledal někoho, koho by obsadil do role Aničky ve snímku Stříbrný vítr (1954). Jana jej tehdy uchvátila a rozhodně to byla správná volba. Přestože je možné v jejím přednesu pozorovat sem tam nějakou tu začátečnickou chybku, její půvab a něžnost diváka zkrátka chytnou za srdce. Tato role Janě Rybářové zkrátka navždy změnila život a dostala ji do povědomí veřejnosti. Herečka pak spolu s režisérem Václavem Krškou natočila ještě několik dalších filmů.
Zamilovala se do ženáče
Obrovský zlom v životě Jany Rybářové přišel, když přišla nabídka na roli ve filmu Legenda o lásce. Právě během natáčení tohoto snímku totiž poznala muže, který jí obrátil celý život na ruby. Tím nebyl nikdo jiný než operní pěvec z Národního divadla Přemysl Kočí. Přemysl Kočí byl od mladičké Jany starší o celých devatenáct let a ještě k tomu byl v té době ženatý. Nic z toho však pro Janu nebylo překážkou a do Přemysla se zamilovala až po uši.
Láska přesto opětována nebyla a to Janu nesmírně trápilo. Časem se k tomu všemu ještě přidaly ošklivé pomluvy, které po návratu z Bulharska, kde se snímek Legenda o lásce natáčel, nabraly skutečně vysokých obrátek. Proslýchalo se, že se Jana Rybářová snaží Přemysla Kočího odvléct od jeho rodiny, protože s ním během natáčení filmu v Bulharsku otěhotněla. Všechno to samozřejmě byly pouze prachsprosté lži, ale přesto se našlo mnoho lidí, kteří jim uvěřili.
Vzala si život
Všechny ty pomluvy a okolní tlak byly pro citlivou a křehkou dušičku mladé Jany Rybářové zkrátka až příliš. Aby toho nebylo málo, začaly jí domů dokonce chodit anonymní dopisy, ve kterých stálo plno ošklivých slov mířených na její osobu, stejně tak tak se lidi neštítili ani toho, aby jí domů se svými nenávistnými řečmi zatelefonovaly.
Herečka byla naprosto zdrcená a nevěděla, jak z této nepříjemné situace uniknout. Jako jediné správné východisko jí v ten moment přišla vlastní smrt a tak se nakonec uchýlila k tomu nejhoršímu možnému řešení - vzít si vlastní život. Jana Rybářová tedy napsala dopis na rozloučenou a poté se otrávila svítiplynem. Herečka zemřela 11. února 1957 ve svých pouhých dvaceti letech.
Měla komplikovanou povahu
Každý, kdo herečku Janu Rybářovou znal, věděl, o jak moc komplikovanou osobnost se jedná. Hereččiným důvěrným přítelem byl její deník, kam si zapisovala všechny své myšlenky a pocity, kterých rozhodně nebylo málo. Jana totiž byla osobou velice přemýšlivou a všechno analyzovala více, než bylo zdrávo.
Tato její povaha rozhodně měla taktéž veliký podíl na tom, že ukončila svůj život v tak nízkém věku. Nebohá Jana se snažila neustále najít životní štěstí a to se jí ne a ne podařit. Přestože zdánlivě měla úplně všechno, slibně rozjetou kariéru, slávu, peníze i jí byla dána do vínku krása, ani zdaleka se necítila naplněná. Stejně tak vůbec nebyla připravena na velikou popularitu a s ní i spojený zájem veřejnosti, kterého se jí dostávalo. Bohužel se ukázalo, že toho na ni bylo až příliš.
Zdroje:
