Článek
Miroslav Horníček byl skvělý herec, který bavil svým humorem. Jenže v nitru komika se skrývala obrovská bolest, kterou on sám dlouho tajil. Rodinná tragédie vyplula na povrch až po odvysílání dokumentu „Miroslav Horníček: Humor není žádná sranda“ v roce 2018. Tenkrát ho odvysílala Česká televize k jeho nedožitým stým narozeninám. Tak dlouho bylo drama ukryto v archivu, široká veřejnost neměla ani tušení, čím si jeden z nejlepších herců minulosti prošel.
Filmový život miloval
Život Miroslava Horníčka změnilo natáčení filmu Byli jednou dva písaři v roce 1972. Jeho syn Jan studoval dokumentaristiku na pražské FAMU, což jeho tatínkovi samozřejmě dělalo velkou radost. Mladý muž rád za tátou jezdil, když točil, rád ho sledoval při práci. ostatně jako další herce. Takže nebylo nic překvapivého, když za Horníčkem starším několikrát dorazil i na natáčení zmíněného snímku. Poslední návštěva se mu však bohužel stala osudnou.
Jan se šel projít po okolí, pak se rozhodl, že si zachytá ryby v malém rybníčku. Jenže dostal epileptický záchvat. Spadl do vody a utopil se, veškerá pomoc byla marná. Než ho našli, byl po smrti. Paradoxně nedaleko probíhalo natáčení, kde byl jak Horníček, tak dalších několik desítek lidí. Herec si pak jeho smrt vyčítal až do konce svého života. Tvrdil, že je to všechno jeho vina a že měl zemřít raději on než jeho syn. „Pamatuji se, že se pak začaly šířit fámy o tom, že Mirkův syn spáchal sebevraždu kvůli nešťastné lásce a další nesmysly,“ vysvětlovala herečka Věra Tichánková, který u tragédie byla.
Jan byl vymodlené dítě
Jan byl přitom doslova vymodlené dítě Miroslava Horníčka a jeho manželky Běly. Dlouho to vypadalo, že zůstanou bez potomka. Klučina tak byl něco jako zázrak. Herec byl moc šťastný. Tím spíš, když se od Janova útlého dětství zdálo, že půjde v jeho stopách. Nebo se zkrátka nějak v showbyznyse uplatní. Což se ostatně nakonec ukázalo jako správný předpoklad, mladý muž k tomu měl všechny předpoklady včetně velkého talentu. Osud mu ale nedopřál, aby ho rozvinul naplno třeba tak, jako jeho tatínek. Zemřel v pouhých jedenadvaceti letech.
Horníček se trápil. Utěšovat se mohl jedinou věcí. „Ta jeho diagnóza vypadala tak, že měl klíšťovou encefalitidu a po ní následovaly epileptický záchvaty. Jediný, čím se trochu utěšuju, je, že ty záchvaty by se byly zhoršovaly a že by byl asi skončil v ústavu,“ líčil ve výše uvedeném dokumentu. Na své chalupě v Kytici si ho vždy připomínal. Ztráta dítěte ještě sblížila herce a jeho manželku. Byli na sobě v podstatě závislí, žili jeden pro druhého.
Umíral v pokoji pro hosty
Když ale paní Běla zemřela, pro Horníčka to byla poslední rána, ze které se už nedokázal vzpamatovat. Poslední rok svého života byl lítostivý, psychicky labilní, často téměř na dně. Závěr života trávil v rodinném domě svého fanouška, primáře JIP liberecké nemocnice Vladimíra Mareše, který se o něj obětavě staral. ten se svou paní už při projektování domu myslel na to, že Horníčkovi jednou zestárnou a nechali udělat pokoj pro hosty s veškerým příslušenstvím. „Jeho manželka Běla se toho bohužel nedočkala, ale Miroslav v něm trávil poslední rok a půl života,“ uvedl Mareš v dokumentu „Miroslav Horníček: Humor není žádná sranda“.
Bohužel se k psychickým problémům přidaly i potíže tělesného rázu. Horníček byl prakticky nepohyblivý, v noci se bál zůstávat sám. Podle Mareše i tak sem tam stále žertoval a například tvrdil, že by chtěl bezbolestně utratit. Bez bolestí ale bohužel tento legendární herec ze světa neodcházel, bylo tomu právě naopak.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, zeny.iprima.cz, blesk.cz, super.cz, lifee.cz
