Článek
Hlavní dvojici vytvořili Cillian Murphy jako Jozef Gabčík a Jamie Dornan coby Jan Kubiš. Pro oba šlo o poněkud netypické role. Murphy už měl zkušenosti s výraznými dramatickými postavami, Dornan byl v době natáčení známý především ze seriálu The Fall a následně z filmové série Padesát odstínů.
Režisér Sean Ellis ovšem nechtěl vytvořit velkolepý válečný film plný bitev. Zajímali ho především dva muži, kteří se ocitli v okupované Praze, věděli, že jejich úkol může skončit smrtí, a přesto ho museli dokončit. Proto film velkou část času věnuje jejich čekání, nejistotě a postupnému zapojování do domácího odboje.
Ženy po boku Gabčíka a Kubiše
Ellis se o Operaci Anthropoid začal zajímat už na začátku nového tisíciletí. „V roce 2001 jsem viděl dokument a byl jsem fascinován. Předtím jsem o tom nic nevěděl, tak jsem začal sbírat fakta. A čím více jsem se do toho nořil, tím více mne to fascinovalo. Úplně mne to posedlo,“ vysvětloval. Přípravě proto věnoval řadu let a při rekonstrukci Prahy pracoval také s dobovými fotografiemi.
Výraznou součástí příběhu jsou také ženy kolem parašutistů. Anna Geislerová hraje Lenku Fafkovou, Charlotte Le Bon zase Marii Kovárníkovou. Tady už se film od skutečnosti vzdaluje poměrně výrazně. Skutečné vztahy obou parašutistů byly složitější a jejich společenský i osobní život se neomezoval na jednu partnerku. V dochovaných materiálech se objevují další ženy, například Anna Malinová nebo Marie Žilanová, stejně jako kontakty z období jejich pobytu ve Velké Británii. Filmové postavy proto není vhodné chápat jako přesné portréty konkrétních žen. Spíše jde o dramatickou kompozici.
Alena Mihulová a Sean Ellis na premiéře filmu
Alena Mihulová řešila úplně jiný problém
Velkou pozornost si zasloužila také Alena Mihulová v roli Marie Moravcové. Pro českou herečku nebyla největším problémem samotná dramatická náročnost role, ale angličtina. „Já jsem zkrátka měla největší starost mluvit anglicky a ještě u toho hrát,“ přiznala. Na rozdíl od některých kolegů totiž nebyla zvyklá pracovat v anglicky mluvené produkci.
Ve výsledku ale právě její výkon patří k nejsilnějším českým hereckým příspěvkům ve filmu. Moravcová není vykreslena jako jednoduchá „odbojová matka“, ale jako žena, která si uvědomuje nebezpečí a zároveň se snaží udržet rodinu pohromadě. „Byla jsem ráda, že přestože Sean slyšel moji angličtinu, tak to risknul a tuhle úžasnou, nádhernou roli mi dal. Jsem moc šťastná, že to tak dopadlo.“
Krypty se do skutečného kostela nevešly
Jedním z nejzajímavějších paradoxů natáčení je počasí. Část příběhu se odehrává v zimě, skutečné natáčení však probíhalo mezi 20. červencem a 6. zářím 2015. Filmový štáb proto musel vytvořit zimu během letních veder. V Brdech vznikaly zimní scény při teplotách kolem třiceti stupňů a filmaři použili přibližně 6 000 metrů čtverečních umělého sněhu z celulózy. Pro diváka je přitom tento trik prakticky neviditelný. Na plátně působí krajina jako skutečná zimní Praha a okolí.
Ještě náročnější byla závěrečná část filmu. Skutečný kostel svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici pochopitelně nebylo možné proměnit v obří filmovou kulisu pro přestřelku. Filmaři proto postavili interiér chrámu v barrandovských ateliérech. Celý set měl rozměry přibližně 15 × 35 × 14 metrů a vznikal osm týdnů. Na jeho přípravě pracovalo kolem čtyřiceti lidí.
Tvůrci navíc nechtěli vytvořit pouze přibližnou dekoraci. Ellis se snažil, aby byla kopie co nejvěrnější skutečnému prostoru. Pomáhaly mu dobové fotografie a podle dostupných informací se do filmového setu dostaly dokonce některé předměty zapůjčené ze skutečného kostela. Závěrečná přestřelka v kryptě patří k nejpůsobivějším částem filmu. Je syrová, nepřehledná a záměrně nepůsobí jako klasická hollywoodská akční scéna.
Film si pomohl několika změnami
Historický film samozřejmě nemůže zachytit každou událost přesně. Anthropoid je v mnoha detailech pečlivý, některé situace ale Ellis upravil. Příkladem je Gabčíkovo zranění po seskoku. Film používá jednodušší a vizuálně výraznější podobu zranění, která funguje především jako rychlá informace pro diváka. Podobně je upraveno i Kubišovo zranění během atentátu.
Historická realita byla přitom poněkud jiná. Kubiše zasáhly střepiny po výbuchu bomby a utrpěl zranění v oblasti obličeje. Při samotném atentátu se navíc odehrála důležitá věc, kterou film zachycuje správně: Gabčíkův samopal Sten selhal a rozhodující útok provedl Kubiš granátem. Heydrich následně utrpěl mimo jiné poškození sleziny a bránice a zemřel až několik dní po atentátu v nemocnici na Bulovce, nikoliv přímo na místě útoku.
Premiéra filmu Anthropoid
Úvod s hajným je filmová licence
Jednou z nejvýraznějších dramatických úprav je samotný začátek filmu. Gabčík a Kubiš se po seskoku dostanou do kontaktu s mužem, který je na první pohled ochotný pomoci, ale následně se ukáže jako nebezpečný. Tato pasáž má především vytvořit atmosféru. Divák má okamžitě pochopit, že parašutisté vstupují do země, kde nemohou věřit téměř nikomu.
V tomto bodě se proto film vědomě vzdaluje přesnému historickému líčení. Nejde o dokumentární rekonstrukci prvních hodin po výsadku, ale o způsob, jak diváka během několika minut dostat do psychiky lidí, kteří se ocitli hluboko na nepřátelském území.
Praha roku 1942 nevznikala jen v kulisách
Na filmu je zajímavé, kolik skutečných pražských míst se podařilo využít. Natáčelo se například v okolí Pražského hradu, v Chotkových sadech, u Invalidovny, v Resslově a Šafaříkově ulici nebo na Zvonařce. Část výroby probíhala také v Brdech.
Ellis se snažil historickou Prahu rekonstruovat co nejpřesněji. Při práci s dobovými fotografiemi porovnával jejich přesné stanoviště a úhel pohledu s dnešní podobou města. Následně pomáhala digitální postprodukce s odstraněním moderních prvků a návratem ulic do roku 1942. To je jeden z důvodů, proč film nepůsobí jako běžná produkce natočená „někde v Praze“. Město se stává součástí samotného příběhu.
Anthropoid se nevyvaroval řady dalších nesmyslů
Historických nepřesností lze ve filmu najít několik. Některé mohou vadit, jiné jsou pochopitelné jako součást filmového vyprávění. Snímek se ale navíc nevyhnul ani dalším nesmyslům, které jsou přitom zcela zbytečné. Třeba ve scéně, kdy se Gabčík s Kubišem těsně před atentátem v „Kobyliské zatáčce“ opírají svá kola o sloup a následně u něj sedí na lavičce, je vidět, že sloup má moderní kamínkový nástřik proti výlepu a graffiti.
V čase 1:02:02 je vidět za Gabčíkem dnešní pouliční lampa, která v té době neexistovala. Před kostelem je na zemi dopravní značka, na začátku filmu se dovídáme, že po Mnichovské dohodě získalo Německo území ČSR a vznikl protektorát. To se stalo ale až o rok později.
Ve filmu se objevuje pomník TGM na Hradčanském náměstí, ten byl postaven ale až v roce 2000. Modré značky na dlažbě pražských ulic ukazují na dnešní parkovací zóny, satelitní anténa v jednom z oken atd. Na jeden snímek je toho snad až příliš a jinak poměrně zdařilý film i tyto nedorazy zbytečně srážejí.
Zdroje: autorský článek s vyžitím
