Článek
Zpěvačka Věra Špinarová (†65) měřila sotva metr a půl, ale když vstoupila do místnosti, nikdo jiný už neexistoval. Nepotřebovala se předvádět, nehrála si na hvězdu. Kdo někdy slyšel její Jednoho dne se vrátíš živě v koncertním sále, byl prostě ztracený. Muži jí leželi u nohou. Obdivovali její hlas, ale stejně tak její divokou ženskost a spontánnost. Nikdy nebyla křehkou panenkou, spíš osudovou ženou, která si šla vlastní cestou a nikdy se nepřetvařovala.
Krása, která nebyla podle šablon
Přitom o slávu nikdy nestála. Nechtěla být celebritou, která rozdává úsměvy do objektivů. Toužila po obyčejném lidském štěstí, po lásce, klidu a možnosti zpívat. Jenže její povaha i osud jí do cesty stále stavěly muže silné, ale zároveň složité.
Věra Špinarová nikdy nezapadala do klasických představ o „krásce“. Nebyla modelkovského typu, neměla dokonalou tvář. Byla jiná. Zkrátka ženská plná energie. Měla výrazné rysy, hluboký pohled a pohybovala se s přirozenou sebejistotou. Muže fascinovala její opravdovost. Byla typem ženy, do které se nezamilujete rozumem, ale instinktem. Stačilo pár minut v její blízkosti a bylo jasno.
Věra Špinarová byla velice krásná, není divu, že jí muži nadbíhali
Vybírala si silné muže. A platila za to
V lásce nikdy nešla po jistotě. Přitahovali ji muži charismatičtí, výrazní, dominantní osobnosti. Takoví, kteří ji dokázali okouzlit, ale zároveň s nimi nebyl život jednoduchý. Věra byla citově hluboká, věrná a oddaná. Když milovala, šla do toho naplno. Možná i proto tolikrát narážela. Často si vybírala muže, kteří byli zvyklí, že se kolem nich točí svět. A ona se pak stávala tou, která víc dává než dostává.
Ivo Pavlík byl jejím prvním velkým mužem. Charismatický hudebník, autorita, osobnost, která ji profesně formovala. Věra ho obdivovala ještě jako dívka. Když se stali párem, byl to vztah plný vášně, obdivu, ale i nerovnováhy. On byl zkušený muž, ona mladá žena, která se do něj zamilovala celým srdcem. „Pavlík byl o osmnáct let starší než já. On se vžíval do role profesora Higginse, který se snaží z květinářky Lízy Doolitlové udělat opravdovou dámu. Přesně o to Pavlíkovi šlo – udělat ze mě dámu, paní zpěvačku. Já mu ale vzdorovala, a to jej asi přitahovalo,“ tvrdila ve své knize Za vše můžu já. Vzali se, narodilo se jim dítě, ale Pavlík nebyl mužem jedné ženy. Věra mu odpouštěla víc, než by si zasloužil, protože láska u ní vždycky vítězila nad rozumem.
Pomsta se do manželství nehodí
Když se její první manželství rozpadlo, byla zraněná, zklamaná a ponížená. A právě tehdy vstoupil do jejího života Vítězslav Vávra. Zpočátku to nebyla čistá láska, spíš vzdor, potřeba dokázat si i světu, že může být šťastná jinde. Sama později přiznávala, že to byl vztah „z pomsty“.
Jenže Věra nebyla žena, která by si s city jen hrála. Nakonec se do něj skutečně zamilovala. O to krutější bylo procitnutí. Jejich manželství bylo plné rozporů: jiná města, jiné ambice, jiné tempo života. On chtěl Prahu, ona milovala Ostravu.
Navíc přišly nevěry, samota a pocit, že je v tom vztahu víc dávající než přijímající. Patnáct let v manželství, které ji psychicky vysávalo. Sama později říkala, že ji to málem utrápilo. Že se postupně vytrácela radost, sebevědomí i vnitřní klid. Rozvod pro ni nebyl selháním, ale vysvobozením. Po roce 1999 se rozhodla, že už další osudovou lásku nehledá. Byla unavená z kompromisů, z bolesti i z naděje, která se znovu a znovu měnila v zklamání. Věnovala se zpívání, rodině a své vnučce. Zemřela 26. března 2017 v Praze.
Zdroje: dvojka.rzohlas.cz, nasehvezdy.cz, vlasta.cz, blesk.cz, kafe.cz, novinky.cz
