Článek
Loulou de la Falaise se často popisuje jako múza Yvese Saint-Laurenta. Jenže jak to celé bylo? Zní to samozřejmě velice romanticky, ale zároveň ubírá na významu tomu, co skutečně dělala. Nebyla jen inspirací, která tiše sedí v koutě ateliéru. Byla partnerkou v dialogu, spolutvůrkyní atmosféry značky a ženou, která do Saint-Laurentova světa přinesla lehkost, barvy a odvahu kombinovat zdánlivě neslučitelné.
Otec hrabě jí dal jméno i kus šarmu
Narodila se 4. května 1947 v Anglii do rodiny, kde se mísila aristokracie, móda i společenský život. Její matka Maxime byla modelka s vytříbeným stylem a pohybovala se mezi návrháři i fotografy. Otec, francouzský hrabě Alain de la Falaise, jí dal jméno i kus francouzského šarmu. Dětství ale nebylo pohádkové. Po rozvodu rodičů žila nějaký čas mimo rodinné zázemí, střídala prostředí a brzy se naučila spoléhat sama na sebe. Možná i proto z ní vyrostla žena, která se nebála riskovat ani vyčnívat.
V mládí prošla internátní školou v Anglii, chvíli pracovala v módní redakci a zkusila i modeling v New Yorku. Nebyla to ale typická modelka své doby. Nepůsobila křehce ani nedotknutelně. Měla v sobě energii, smysl pro humor a zvláštní magnetismus. Lidé si ji nepamatovali jen kvůli vzhledu, ale kvůli tomu, jak dokázala věci nosit. Uměla dát i okázalému kusu oblečení nenucenost.
Muzeum Yvese Saint Laurenta, Avenue Marceau, Paříž, 16. obvod
Dokázala dát dohromady zdánlivě nemožné
Se Saint-Laurentem se potkala koncem šedesátých let na společenské akci. On už tehdy patřil k velkým jménům pařížské módy, ale pořád hledal nové impulzy. Loulou ho zaujala okamžitě zejména svou spontánností i tím, že styl brala jako hru, ne jako svazující pravidla. Jejich profesní vztah se naplno rozvinul na začátku sedmdesátých let, kdy se přestěhovala do Paříže a začala pro jeho dům pracovat.
Právě tady se ukazuje, proč je zjednodušující mluvit jen o múze. Loulou měla konkrétní roli: navrhovala šperky a doplňky. A nebyla to okrajová disciplína. V době, kdy se móda stávala výrazovým prostředkem osobnosti, hrály doplňky klíčovou roli. Její výrazné náhrdelníky, náramky a náušnice – často barevné, vrstvené, inspirované Orientem, folklorem i vintage kousky – pomáhaly definovat ikonický „YSL look“. Bez ní by dnes slavná značka YSL nikdy nevznikla. Nebo alespoň ne v takové formě, jakou ji známe. Dokázala smíchat bižuterii s luxusem tak, že to nepůsobilo lacině, ale svěže.
Říkalo se o ní, že má neomylný cit pro barvy. Kombinovala tyrkysovou s fialovou, zlato s kůží, hedvábí s korálky. Dnes by se tomu říkalo eklektický styl, tehdy to bylo prostě odvážné. Zatímco část pařížské módy zůstávala u uhlazené elegance, Loulou do ní vnášela bohémský duch. Trochu cestování, trochu rock’n’roll, trochu staré aristokracie. Hlavně ale radost.
Když Laurent skončil, ona pokračovala
Se Saint-Laurentem sdílela i citlivější rovinu přátelství. On byl známý svou křehkostí a vnitřními démony, ona měla schopnost odlehčit atmosféru. Lidé z jeho okolí často vzpomínali, že Loulou uměla rozesmát celý ateliér. Možná i proto u něj vydržela desítky let, což je v módním průmyslu skoro zázrak.
Její osobní život byl pestrý. První manželství s anglo-irským aristokratem Desmondem FitzGeraldem skončilo rychle. Druhé, se spisovatelem Thadéem Klossowským de Rolou, bylo stabilnější a měli spolu dceru. Loulou ale nikdy nepůsobila jako žena, která by toužila po větších závazcích. Vždycky z ní bylo cítit, že největší jistotu nachází ve vlastní tvorbě.
Móda inspirovaná Mondrianem od Yvese Saint-Laurenta
Když Saint-Laurent v roce 2002 ukončil kariéru a uzavřel svou couture éru, skončila i jejich dlouhá spolupráce. Pro Loulou to ale nebyl konec. Založila vlastní značku a dál navrhovala oblečení i šperky. Její věci měly stále stejný rukopis, tedy uvolněný luxus, který si na nic nehraje. Lněné kalhoty, hedvábné halenky, barevné úplety. Oblečení pro ženy, které chtějí vypadat dobře, ale ne jako uniformované figuríny.
Dnes by byla úspěšnou influencerkou
Zajímavé je, že její styl dnes působí překvapivě aktuálně. V době, kdy se znovu cení osobitost a míchání vintage s modernou, by Loulou pravděpodobně zapadla mezi současné módní influencery. Jen s tím rozdílem, že ona to dělala dávno před sociálními sítěmi a bez potřeby okázalé sebeprezentace.
Zemřela v roce 2011 po dlouhé nemoci. V módním světě to nebyla senzace na titulních stranách, spíš tichá ztráta, kterou si uvědomili ti, kdo vědí, jak móda skutečně funguje. Nejen jako přehlídka šatů, ale jako souhra lidí, nápadů a energií. Když se dnes mluví o odkazu Yvese Saint-Laurenta, většinou nás napadnou safari saka nebo průhledné halenky. Méně často se připomíná, že za atmosférou jeho značky stála i žena s kudrnatými blond vlasy, nakažlivým smíchem a talentem proměnit bižuterii v umění.
Zdroje:
