Článek
Když se mluví o začátcích legendární kapely Olympic, jméno Miroslava Berky (†42) se objevuje skoro automaticky. Patřil k jejím zakládajícím členům a byl jedním z těch muzikantů, kteří udávali tón. Doslova i obrazně. Klávesista s citem pro melodii a aranže měl před sebou kariéru, která mohla být mnohem delší a klidnější. Jenže jeho život se ubíral jiným směrem.
Stal se z něj gambler
Berka nebyl jen talentovaný hudebník, ale také člověk, který neustále hledal víc. Více peněz, větší jistotu, rychlejší cestu k pohodlí. Touha po bohatství se u něj postupně změnila v posedlost. Zatímco na pódiu působil jako profesionál, v soukromí vedl zvláštní dvojí život. Před domem zaparkovaný luxusní vůz, ale obědy v levných bufetech. Kontrast nemohl být větší. Nešlo o nedostatek peněz, spíš o neochotu je utrácet a neustálý pocit, že jich je pořád málo.
Hudba ho sice živila dobře, ale Berka chtěl víc, než mohl běžný muzikantský život nabídnout. A právě tady vstoupil do hry hazard. V tehdejším Československu sice neexistovala dnešní kasina v západním stylu, ale možnosti, jak „zkusit štěstí“, si lidé nacházeli. Pro Berku se z toho stal návyk. „Byl to docela šetřivý kluk, ale propadl hře. Byl to vlastně gambler, jenže my jsme tenkrát tohle slovo ani neznali, nevěděli jsme, že je to nemoc. Kdyby ano, pomohli bychom mu. Dnes je to za námi. S tímto stínem jde hodně kapel,“ vzpomínal lídr skupiny Olympic Petr Janda (83). Vidina rychlého zisku byla silnější než rozum a postupně začala ničit všechno ostatní.
Petr Janda je dnes šťastný s manželkou Alicí
Dluhy ho začaly pronásledovat
Roli sehrál i Berkův osobní život. Druhé manželství s výrazně mladší partnerkou Petrou pro něj znamenalo nejen citové zázemí, ale i tlak na životní standard, který chtěl udržet za každou cenu. Jenže místo stabilního řešení volil riskantní cestu. Dluhy se začaly kupit a z krátkodobých problémů se stala spirála, ze které už nebylo snadné vystoupit.
Napětí se postupně promítlo i do práce. Kapela, která funguje jako sehraný tým, těžko unese člena, na kterého není spolehnutí. Říkalo se, že ho chce Janda vyměnit. K tomu se přidaly i další problémy. V tehdejší době nebyly dluhy jen osobní záležitostí, jejich vymáhání často probíhalo neoficiálními a tvrdými způsoby. Berka se dostával pod stále větší tlak.
Strach, stres a pocit bezvýchodnosti postupně převzaly kontrolu nad jeho životem. „My jsme hráli v neděli odpoledne koncert na Výstavišti a při klaněčce on ke mně přišel a řekl mi: ‚Já spáchám sebevraždu.‘ Klaněli jsme se lidem a on řekl takovouhle věc. Já mu říkám ‚počkej, počkej, tady se klaň, směj se do lidí, legrace, dobrý, ne?‘ A v šatně mi to zopakoval. To bylo 14 dní předtím, než to udělal,“ uvedl Petr Janda.
Našel se až za týden
Jeho příběh vyvrcholil 19. května 1987 v Praha. Tělo Miroslava Berky bylo nalezeno ve sklepě činžovního domu, uškrcené vlastním páskem. „Celý týden jsme ho nemohli najít. Našel se až v pátek, ve sklepě u Václaváku,“ dodal Janda. Okolnosti jeho smrti nikdy nebyly zcela objasněny, i po letech zůstává řada otazníků.
Silný a zároveň smutný detail dodává celému příběhu další rozměr, protože jeho dcera Anna se narodila až dva měsíce po jeho smrti. Berka se tak nikdy nedozvěděl, že se stal otcem. Dnes se na něj vzpomíná především jako na talentovaného hudebníka, který byl u zrodu jedné z nejvýznamnějších českých kapel. Jeho život ale zároveň připomíná, jak snadno se může všechno rozložit a nakonec skončit tragicky.
Zdroje: super.cz, cnn.iprima.cz, ahaonline.cz, ireport.cz, novinky.cz
