Článek
Herečku Zdenu Hadrbolcovou (†86) si mnoho diváků spojuje hlavně s laskavými maminkami, sousedkami a tetičkami. Nejvíc se do paměti zapsala jako pekařka Růža ze seriálu Ulice. Jenže její skutečný život i osobnost byly mnohem pestřejší, než by napovídal typ rolí, které často hrála. Byla inteligentní, jazykově nadaná, někdy břitká a vždy svá. A především herectví pro ni nebyla jen práce, ale způsob, jak zůstat ve spojení se světem.
Nejen Růža z Ulice
Pro mladší publikum zůstane navždy Růžou, pro filmové fanoušky zase maminkou z filmu Už zase skáču přes kaluže. Ve skutečnosti měla na kontě zhruba stovky filmových, televizních i divadelních rolí. Divadlo přitom považovala za svou hlavní doménu a celoživotní lásku.
Na natáčení byla známá profesionalitou a nadhledem. Kolegové často vzpomínali, že jakmile vstoupila do studia, odložila osobní starosti stranou. Uměla uvolnit atmosféru, nebrala se přehnaně vážně a měla smysl pro suchý humor. „Zdenička Hadrbolcová byla především velkou profesionálkou, na kterou jsme se mohli vždy spolehnout. Přestože jí občas nebylo moc do smíchu, jakmile vešla do ateliérů, jako by všechny starosti a trable hodila za hlavu. Celá se rozzářila, byla tu pro své kolegy, pro nás,“ vzpomínala producentka nekonečné mýdlové opery Janka Maršíková.
Dětství bez iluzí a DAMU jako spása
Narodila se a vyrůstala v Praze v Holešovicích. Zázemí měla materiálně jisté, citově už to bylo složitější. Otec byl zapálený sportovní funkcionář a rodině se příliš nevěnoval, matka působila spíš chladně a odměřeně. Velkou roli v jejím životě proto sehrála babička, na kterou později vzpomínala s vděčností. Možná i proto si vytvořila silnou vnitřní nezávislost. Na povýšenost nebo šovinismus reagovala ostře. Nebála se říct, co si myslí, a to ani v době, kdy to nebylo úplně pohodlné.
Hadrbolcová měla výrazné jazykové nadání. Studovala francouzské gymnázium, mluvila anglicky i italsky a dlouhodobě ji fascinovala francouzská kultura. Původně chtěla být novinářkou, ale politická situace 50. let a rodinný „kádrový profil“ jí to znemožnily. Zkusila tedy DAMU. Nejprve režii, později herectví. Pedagožka Vlasta Fabiánová v ní rozpoznala komediální talent, který se skutečně potvrdil. Zároveň ale Hadrbolcová uměla být přesvědčivá i ve vážných a psychologicky náročných rolích.
Koncem 50. let nastoupila do Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), kde strávila desítky let. Líbila se jí tamní dramaturgická odvaha i prostor pro moderní texty. Vedle toho hrála na menších alternativních scénách, které jí byly blízké svou svobodnější atmosférou. Nikdy se nebála projektů, které nebyly prvoplánově divácky vděčné. Spíš naopak. Přitahovalo ji vše, co nabízelo hloubku nebo experiment.
Vztahy a vědomá bezdětnost
O rodině mluvila otevřeně. Děti neměla z vlastního rozhodnutí. „Byla to moje volba. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych měla svoje vlastní děti. Je to celoživotní úvazek a někdy, jak vidím kolem sebe, je to nejen radost, ale občas i velmi těžké,“ vysvětlovala. Vycházela i ze své zkušenosti s ne úplně harmonickým rodinným prostředím.
Po krátkém prvním manželství našla dlouholetého partnera v kameramanovi a dokumentaristovi Jiřím Průchovi. Jejich vztah byl založený na toleranci a svobodě. Rozdělila je až jeho smrt. „Takže mi vlastně ani neměl kdo přát, když jsem bezdětná a můj celoživotní druh zemřel. Jsem už stará a nikoho nezajímám,“ smutnila. Později na vše rezignovala a v podstatě se uzavřela před světem.
Přitom dlouho působila dojmem ženy, která snad ani neumí stárnout. Sportovala, chodila pěšky po Praze, jezdila na kole, plavala, lyžovala v Jizerských horách. Místo „důchodcovského“ stylu oblékání volila pohodlné sportovní věci. „Někdy ráno si řeknu, že už blbnu, že jdu v teniskách. Ale já ještě nemám ty usedlé kostýmky, co v nich chodí dámy v mých letech,“ tvrdila. Ráda si zašla posedět na skleničku kvalitní whisky, milovala společnost a rozhovory. To vše ale šlo po smrti jejího milovaného partnera pryč.
Poslední roky
S přibývajícím věkem se navíc přihlásily zdravotní potíže. Náročné tempo natáčení seriálu Ulice ji kolem osmdesátky vyčerpalo natolik, že musela zvolnit. Krátce se ještě vrátila, ale postupně ji začaly trápit i problémy s pamětí.
Těžká mrtvice na konci roku 2022 její stav zásadně zhoršila. Poslední měsíce života strávila v péči odborníků. Zemřela 20. listopadu 2023 klidně ve spánku.
Zdroje: tv.nova.cz, super.cz, extra.cz, dvojka.rozhlas.cz, cnn.iprima.cz, vlasta.cz, lifee.cz
