Článek
Radostné očekávání se nenaplnilo dodnes. Ani u nás, ani v globále. Jenom zloději, ať soukromě, nebo i organizovaně ve skupině či ve větším celku, si dopřávají zvláštního způsobu života, kdy si bez placení přisvojují věci, jež jim nenáleží, anebo ve svůj prospěch ovlivňují různá rozhodnutí za účelem snadného zisku.
Drtivá většina občanů, jež žije ve vydobytém kapitalismu, si dokáže představit konzumní komunistickou společnost, kde všechno, co hrdlo ráčí, je sice zadarmo, ale zadarmo se musí také pracovat. Brr!
Tenhle blouznivý sen byl vyfutrovaný i pohádkami. Třeba o oslíčku, který se otřásal zlatými tolary, aby si hodní lidé mohli koupit to, na co nemají.
Anebo pohádkou, jež přináší vizi už bez peněžní a bez distribuční společnosti. Kdy místo únavného objednávání pečeného kuřete s donáškou až před práh, vám pečení holubi padají dle pouhého pomyšlení rovnou do úst.
Ovšem i přízemnější vize v naší společnosti zapustily hluboko kořeny. Některé z nich lze označit za trvalky. Například před sto lety, ale i před osmdesáti, šedesáti a leckde dodnes - když sen nejenom o vánocích bílých se vyplní doslova v míře vrchovaté – vyslovíme hříšné povzdechnutí: „Ten sníh nám byl čert dlužen!“ A večer jsou zprávy plné nehod doprovázených policejním klišé o řidičích nepřizpůsobených vozovce.
Možná, že časem se čerti umoudří. A skoncují navždy nejenom s bílou pokrývkou, ale i s nadměrným množstvím vody v rybnících, řekách i oceánech. Tropickou atmosféru si budeme moct vychutnat doma v paneláku i před ním. Prostě všude. Aniž bychom zatížili ovzduší neekologickým letem za drahé peníze tisíce kilometrů, kdo ví kam.
No, nebude to pokrok? O takové změně se před devadesáti lety nikomu nesnilo. Snad jenom v nadsázce bylo tehdy možné připustit revoluční tézi, že:
“ Už děti našich dětí odhodí hrabla, košťata a dají do šrotu sněhové radlice“.
úklid sněhu
Dnes ovšem vidina věčného vedra i bez fosilních a nefosilních paliv, prostě přicházejícího shůry, není utopií.
Děláme pro to však opravdu všechno?
Vždyť někteří fabrikanti vrážejí peníze raději do šetrných technologií, než aby řádně nakupovali emisní povolenky.
Při takovém krátkozrakém jednání by globální oteplení mohlo zůstat na půli cesty. Jako když socialismus se díky liknavosti mas nestačil rozvinout do komunismu a zhroutil se. Byla by škoda nedosáhnout globálního oteplení.
Anebo, že by to škoda nebylo?
