Článek
Vztahy a hlavně ty partnerské dávají zabrat. Rodina a děti, takový je tradiční standard. Znáte ten vtip, první polovinu života nám kazí rodiče a druhou polovinu děti. Teď prosím smích.
Společenský život a společné zájmy podporují vztah, stejně jako podobný styl hudby nebo společné aktivity typu jdeme na procházku, tedy pokud nemáte otravu kyslíkem anebo senné alergie, kdy je lépe se přírodě vyhnout a zvolit bezpečnější prostory, třeba kinosál či restauraci.
Různé pyly a bodavý hmyz se dají odehnat repelenty a svíčkami, ne tak už nevhodný vztah. Na tom je třeba soustavně pracovat a je třeba druhého usměrnit a vychovávat, opečovávat a než přijdou děti, které zaberou většinu vašeho prostoru a financí, je třeba být s partnerem připraven na každodenní rutinu a výchovu dětí.
Snadné je žít a mobilní svět nám včetně televize usnadnil výchovu, jak už vzdělávací pořady pro děti, tak už kreslené pohádky a místo pracích plenek jsou tu ty jednorázové, kosmetika a výživy a pitíčka pod neustálou kontrolou kvality usnadňují práci okolo mrněte, o bezpečnost se postará kvalitní autosedačka a o pohodlí pevná postýlka a dobrý kočárek. O zbytek a uplakaný svět miminka s neustálým spinkáním se postará rodič.
Rodič je postava nezbytná, má tradiční pozici ve výchově. Zásadně odrazuje od špatných rozhodnutí, typu nekuř a nepij a nehazarduj. Má potřebu dítě šatit, živit, zajistit mu kapesné a finanční přehled a jistě má potřebu potomka pomalu posunout k vyššímu vzdělání a lepšímu a kvalitnějšímu životu. Dítě tuto snahu soustavně sabotuje. Sladké monstery, burgery, počítač zapnutý téměř do rána, vybitý telefon, roztrhnutý oděv a jiné delikatesy ve výchově je ovšem třeba s jistým nadhledem přehlédnout a vzpomenout si na vlastní nedostatky jako vychovaného potomstva, kdy na těchto pokusech o proplouvání životem s klidnou hlavou mají zásluhu vlastní rodiče.
