Článek
Škoda každé rány, která padne vedle. Traduje se v mnohých českých rodinách, a někteří to mají silně zažité ve svých žilách. Své o tom ví zřejmě pán, kterého rozezlilo, že trojice dětí údajně otevřela nápoj přímo v obchodě a začala ho konzumovat ještě před zaplacením.
Situaci vyřešil tak, že je udeřil do hlavy. Jestli šlo o pohlavek dlaní nebo použil něco jiného, není známo. Ovšem kdyby se tato situace stala před čtyřiceti lety, možná i dvaceti, nikdo by si nedovolil nadávat na starého pána, protože jíst zboží před zaplacením prostě bylo nepřípustné.
Děti by se možná omluvily, rychle utekly a celou situaci tutlaly, protože by věděly, že provedly něco, co se nedělá. Hotovo.
Dnes je ale jiná doba.
Starého pána prý povalil jiný mladík na zem a celou situaci musela řešit policie. Za provinilce byl označen on s tím, že se spekulovalo o lékařském ošetření jednoho z udeřených dětí.
A co víc, případ byl předán k projednání do správního řízení za přestupek proti občanskému soužití.
Co lze ale vnímat jako onen přestupek? Skutek, který zaváněl krádeží, neboť děti konzumovaly nápoj před zaplacením a byly si vědomé toho, co dělají, nebo fakt, že dostaly na pamětnou velmi nevhodným způsobem?
Agresivní senior, respektující přístup a střet generací
Ještě nedávno tady dostávali sodu rodiče i prarodiče maličkých dětí, kteří dají v košíku dětem rohlík a u pokladny to nahlásí. Vyloženě byli afektovanými diskutujícími označení za zloděje.
A absurdní paradox přichází nyní, kdy je situace opačná. Starý pán se hrubě ohradil proti konzumaci zboží před zaplacením a je pro změnu diskutujícími pod původním článkem označen za agresivního seniora či za samozvanou pomocnou stráž STB.
Ale to není zdaleka konec. V přímém přenosu můžeme sledovat střet generací, velkou propast mezi nimi, nepochopení, nulový respekt vůči sobě navzájem a absenci laskavosti.
Bít cizí děti?! Zní v komentářích. Nepřípustné! Ano souhlasím. Jak je psáno, i kdyby kradly a neměly v úmyslu nápoj zaplatit, nikdo nesmí bít cizí děti přeci. Kdo ví, jaký byl ale jejich záměr. Velká žízeň nebo naprosté pohrdání morálkou a slušným chováním? Údajný příbuzný mladík chtěl prý za děti na pokladně zaplatit, věřit tomu můžeme, ale nemusíme.
Současná doba privileguje respektující přístup, ale ruku na srdce. Kdyby pán začal dětem laskavě vysvětlovat to, jak se chováme v obchodě, asi by nebylo překvapující, kdyby ho poslaly víte kam, nebo mu začaly vulgárně nadávat a natáčet ho na mobil. Těžko by někdo respektoval jeho.
Anebo by také pánovi vysvětlily, proč to dělají. Kdo ví. Nebyli jsme tam, nemůžeme vytvářet domněnky.
Tak či tak, nic pána neopravňuje k útoku. Doba, ve které se bily děti je již snad dávno pryč.
Jenže názory lidí po přečtení článku se hodně rozchází, text komentovalo více než tisíc dvě stě čtenářů a bohužel je vidět, že jako společnost máme problém. Hluboké neporozumění, nadávky a jak jíž bylo zmíněno, nerespektování jiné generace.
Na základě pár informací vytváříme domněnky a následně ostře, vulgárně útočíme na ostatní.
Incident nám nastavuje zrcadlo daleko víc než si myslíme.
Byla to krádež
Jsou přesvědčeni mnozí. Nevychované děti, které nevědí, co se sluší. Ale toto si má v obchodech pohlídat ochranka, nehledě na to, že jsou za ně stále zodpovědní rodiče.
Kdyby to ale dělal každý, jak by to asi vypadalo?
Ale pojďme hlouběji. Když dá maminka rohlík ročnímu dítěti v kočárku, je to v pořádku? Asi ano, důležitý je záměr. Dítko bude v klidu, maminka si v klidu nakoupí a rohlík zaplatí.
Ovšem pokud neměly starší děti nějaký zdravotní problém, je naprosto přes čáru konzumovat jakékoliv zboží přímo v obchodě. Od ročního prcka mají na rozdíl rozum.
Jiní vidí potíž v tom, proč by mělo dítě po úderu do hlavy pánem potřebovat lékařskou pomoc. Většina z nás dostala v dětství pohlavek a byl z nás někdo kvůli tomu u lékaře? Asi těžko.
Nicméně koho se to netýká, neměl by se vyjadřovat. Kdejaký doktor by nám řekl, že opravdu špatně trefená rána do oblasti hlavy a krku může mít vážné následky.
Jak z toho ven?
Kdo ví, i kdyby děti tvrdily, že chtěly zboží zaplatit, ale z očí jim koukal opak, je to stejně k ničemu. Nebo naopak, i kdyby se jednomu z dětí udělalo zle a potřebovalo příjem tekutin a pán byl zbytečně agresivní, je to opět v závěru k ničemu.
Vzájemný respekt, slušná komunikace a laskavost je to, co chybí. O co jsme lepší než drzé děti nebo pán, který je udeřil, když se neumíme navzájem pochopit a slušně vyjádřit svůj názor? A dokud to bude chybět, můžeme se klidně stavět na hlavu při podobných incidentech a hádat se, kdo je vinen. Ale jen zvětšíme propast mezi lidmi a umocníme ztrátu chybějících vlastností.
A že jsou mezi námi tací, kteří bohužel neznají dobrých mravů, s tím se musíme smířit, hledět si svého a pro případné situace hledat správné řešení. Žijeme přeci v respektující době, ve které se ale někdy i ze slušného pozdravu stala vzácnost, bohužel.
Zdroje:
