Článek
Úvodem - Evropa dříve
Dříve to bylo snadné. Každý z nás někdy vyrazil na Vánoční trhy do Drážďan nebo třeba do Vídně. Kdo se svým protějškem neměl zamilovanou fotku pod Eiffelovou věží, jako by nebyl. Na gondoly do Benátek, do coffe shopu v Amsterdamu. Ti, co se vydali do Londýna nesměli vynechat procházku okolo parlamentu, jehož dominantou je Big Ben. A co teprve severská města jako Stockholm, Oslo nebo třeba Helsinky.
První teroristický útok v Paříži. Začalo to 7. ledna 2015. Den, kdy světová média obletěla zpráva ohledně útoku na pařížskou redakci satirického časopisu Charlie Hebdo. Pro většinu Evropanů to byla obrovská tragédie, na kterou do té doby nebyli v poválečné civilizované době zvyklí. Útok si vyžádal 12 mrtvých a 10 zraněných. Ve městě byl vyhlášen nejvyšší bezpečnostní stupeň. Mnohá města po celé Evropě, včetně Prahy, na počest obětem nasvítila své památky do barev francouzské vlajky. U nás to byla Petřínská rozhledna.
Nasazení ozbrojených sil po útoku nožem
Jak roky plynuly, přibývaly také teroristické útoky v Evropě. Ve většině případů za nimi stál takzvaný Islámský stát, jako ve Francii . Vlivem několika faktorů začala stoupat i vlna migrantů přicházejících k hranicím Schengenského prostoru.
Zatímco jsme tehdy byly jako evropská společnost šokováni násilnými útoky a mnohé trápily obavy, Angela Merkelová, tehdejší faktická lídryně Evropské unie a údajná nejmocnější žena světa se k otázce migrační krize stavěla vítavým způsobem. A tím zasadila Německu první bodnou ránu, aniž by tušila jak krutá metafora z toho vznikne.
Německo, silný solidární národ v čele s Merkelovou
Tehdy byla v Německu velmi oblíbenou političkou s dokonalými řečnickými schopnostmi a těšila se velké popularitě. Do Evropy proudily miliony uprchlíků o nichž nikdo pořádně nic nevěděl. Z úst většiny politiků v čele s paní Merkelovou bylo tvrzeno, že se jedná o gramotné občany, kteří jsou ochotni se přizpůsobit evropskému způsobu života. Dokonce se mnohdy mělo jednat o vysoce kvalifikované pracovníky, kteří se budou aktivně uplatňovat na trhu práce a spolubudovat ekonomiku jednotlivých států.
„V době, kdy Merkelová otevřela dveře Syřanům, tedy v září 2015, se Německo neslo na vlně otevřenosti a solidarity. Přispět do sbírky nebo se přihlásit jako dobrovolník v uprchlickém táboře patřilo k dobrým mravům – na konci roku 2015 se tak angažoval každý desátý Němec. V průzkumech pro televizi ARD z minulého léta souhlasilo 93 % Němců s tvrzením, že je třeba přijímat uprchlíky z válečných oblastí; 57% lidí se vyslovilo pro to, aby do jejich země přicházel i nadále stejný nebo vyšší počet běženců, kdežto 38 % z nich ho chtělo omezit. Humanitární gesto Merkelové mělo ve veřejném mínění silnou oporu.“ 1
V té době byli Němci velmi šokovaní prvními útoky na uprchlické tábory z řad extremistů. A dnes, o pár let později, Německo vymýšlí nové zákony a vyhlášky, jak se dostat ze zoufalé krize, kterou způsobila právě tato solidární a otevřená azylová politika.
Již tehdy se ovšem jednalo o politicky citlivé téma, zejména když se začalo mluvit o přerozdělování. Nejen politicky motivované útoky na civilní obyvatelstvo neustávaly, ba naopak. Jak v Německu, tak ve střední Evropě. Rázem jsme se dostali do úplně jiné situace. Nikdo již nekoukal na to, jestli se podívá tam, kam skutečně chce. Jednoduše se začalo se cestovat tam, kde bylo podle posledních měsíců bezpečno.
Angela Merkelová. Politička, bývalá kancléřka Spolkové republiky Německo
Ačkoliv přibývalo mnoho ukazatelů, že migrace bude veliký problém, Merkelová si stála pevně za svým rozhodnutím.
Mezitím se u sousedů situace vyostřila natolik, že dnes otevřeně hovoří o krizi. Sen o silném, solidárním Německu, které půjde příkladem se rozplynul. Místo toho politici i celá široká veřejnost používá větu: „podívejte se, jak dopadli v Německu.“ Samozřejmě v negativním duchu.
Těžká realita
Tragických zpráv neubývá, pojďme k věci. „Čísla dokládají, že v Německu dochází v průměru k 79 útokům nožem den co den.“ Hlásila média pár dnů zpět.2
„25 sexuálních zločinů každý den. V Německu roste kriminalita migrantů alarmujícím způsobem. “Mohli jsme číst ke konci loňského roku.3
Hromadná znásilnění čas od času zaplní mediální titulky a mnohým se vybaví i nájezdy vozidly mezi civilisty. Taková se skutečnost. A i přesto, že by někdo mohl oponovat tím, že to přeci není vina Angely Merkelové, tak ruku na srdce.
Proč je v Německu nejvíce migrantů, aktuálně přes 2,5 milionů? Protože, jak bylo zmíněno, mělo Německo velmi solidární a otevřenou migrační politiku. Přímý důsledek Angely Merkelové. A mimo to zde funguje tzv. rodinné sjednocení. Ti, kterým zde bylo přiřknuto právo na azyl mají možnost vzít do této země své rodinné příslušníky, včetně rodičů.
„Za uprchlíky do Německa proudí jejich rodiny, o vízum žádají desítky tisíc osob.“ Psaly zprávy v roce 2017.4
Vysoký standard, silná ekonomika této země a příjemné finanční dávky v hotovosti pak dopřávaly migrantům poměrně pohodlný život, zcela jiný než ten, na který byli zvyklí.
S těmito fakty je nutné podotknout, že migranti stojí Německo nejen nevyčíslitelnou hodnotu lidských životů rodilých Němců, na které je bohužel útočeno, včetně jejich důstojnosti. Ale i biliony eur na sociálním systémů. 5
V průběhu dnešních dní můžeme číst aktuality z Německa o tom, že některé regiony přestaly migrantům vyplácet dávky v hotovosti, ale zavedly pro mě speciální karty, za které si nakoupí potraviny, hygienu apod. a výběr hotovosti je omezen. A světe div se, „web deníku Bild má k dispozici statistiky, z nichž vyplývá, že z regionů, kde byla karta zavedena, odchází stále více žadatelů o azyl.“6
Zřejmě je těžké hledat ty kvalifikované, přizpůsobivé občany, kteří budou žít v souladu s Němci a budou pro společnost přínosem. Ti Němci, kteří vítali uprchlíky se dnes zoufale snaží uchránit svou vlast.
Bez přehnané korektnosti můžeme říct, že Angela Merkelová vykuchala část Německa, lidsky i finančně a zdá se, že si i omylem řízla do sousedních států. Neboť napětí ve společnosti stoupá, řešení je však v nedohlednu.
Pod čarou
Násilná deportace, dnes již v mnoha případech platných občanů členských států, nepřipadá v úvahu. Nezbývá než reagovat na aktuální dění a vyhošťovat ty osoby, které se proviní nějakým závažným, politicky motivovaným, trestným činem. Důležité je také vyhodnocovat bezpečností rizika a zajistit prevenci, což však stojí nemalé finanční prostředky.
A pokud by došlo v Německu ke změně vlády (ostatně letos k tomu nebylo daleko), která by uplatňovala nový, zcela přísný a nekompromisní přístup k uprchlíkům, je více než jasné, že by z Německa začali prchat v enormních rozsahu. Kam? Jako první a nejlogičtější řešení se nabízí sousední státy s Německem. Což je důvodem k nutnému apelu na naše vysoké politické a ústavní činitele.
Zdroje:
2 Německo: 79 útoků nožem denně. Politici řeší délku čepelí
