Článek
Pokud se k tomu přidá fakt, že se jedná o zachycení skutečných činů sadistického vraha a kanibala Ladislava Hojera a reálné policejní práce, běží mráz po zádech ani nemrknete okem.
Nutno zmínit, že projekt získal cenu za nejlepší seriál střední a východní Evropy. „Mezinárodní porota jednomyslně ocenila zejména vysokou uměleckou hodnotu a silné lokální téma s mezinárodním přesahem.“1
A právem. Jedná se o minisérii, která nejenže zachycuje řádění Hojera, ale dokonale divákovi odhaluje jeho osobnost, smýšlení a motiv. Mimo to přináší i pohled na různá úskalí policejní práce, zásahu do osobní života a nutnost psychické odolnosti, čímž to rozhodně nekončí.
Diváci mohou sledovat i formování Markovičovi kariéry včetně jeho vztahu s devianty a krimininálníky. Jak naznačuje název, právě on byl průkopníkem metody, která stála na bližším, klidném a empatickém vztahu se zločinci. Někdo by mohl říct, že se jednalo o vlídný až přátelský vztah. Chápat to nemusíme, ovšem díky této unikátnosti s ním pachatelé hovořili jinak, otevírali se mu a Jiří Markovič tak objasnil s velkou úspěšností mnoho zapeklitých a krutých případů doznáním.2
V seriálu je skutečně velmi výjimečně zachyceno vše výše zmíněné, za což patří velký obdiv hercům a celé produkci.
Při mnohých scénách se tají dech a divákovi se mohou vrýt do paměti na velmi dlouho. Například v momentě, kdy se naprosto excelentní Petr Uhlík jakožto Ladislav Hojer doznává ke kanibalismu. Dokonalý herecký a filmařský um, který se odehrává na plátně nejde přenést slovy a je nutno to vidět. Záběr na vyšetřovatele a státní zástupce vám pomalu dovolí se nadechnout.
Tento díl jsme sledovali ve větším počtu a věřte, že při této scéně jsme se zcela automaticky všichni nakláněli k televizi, abychom slyšeli, co Láďa řekne.
A proč píši Láďa? Podívejte se a uvidíte. Tak silné to je.
Takových chvil je v seriálu nespočet, včetně konečné popravy.
Avšak stejně tak je v minisérii i mnoho záběrů, u kterých byste si řekli, že by mohl být L. Hojer snad i hodný kluk, pokud by měl takového otce jako byl J. Markovič, neboť mě celý seriál provázel dojem, že mezi nimi vzniklo něco unikátního, intimního a dá se říct i otcovského, což jde přirozeně ruku v ruce s Markovičovou metodou.
Konečné scény filmu jsou dojemné, plné různých pocitů, kdy na jednu stranu víte, že Láďa dostane to, co si zaslouží a je to tak správně, ale na druhou stranu cítíte, že přece jen seriálový Markovič doufá v lepší osud a přemýšlíte, jak to vnímáte vy sami.
Možná to byl účel celé minisérie. Pravdou však zůstává, že něco tak kvalitního česká scéna již dlouho nezažila, a jestli nejste slabší povahy, jistě stojí Metoda Markovič: Hojer za shlédnutí.
Pokud jste seriál viděli a jste smutní, že je konec. Nezoufejte, šušká se, že to není poslední případ, který Jiří Markovič na plátně řešil.
A kdo by chtěl nadále pozorovat talent excelentního Petra Uhlíka, doporučuji seriál Adikts. Je to zcela něco jiného, ale mladý herec zde předvádí rozměr svého talentu stejně bravurně.
Zdroje:
