Článek
Mozek, mícha a stejně tak i veškeré psychické procesy. Vše je v pořádku. Děti, které pseudooligofrenií trpí mají stejný potenciál rozvinout své schopnosti (kognitivní, adaptační, rozumové, intelektuální,…) jako všechny ostatní děti. Přesto k tomu nedochází. Naopak.
Tyto schopnosti viditelně váznou. Jejich potenciál není naplňován, mozek atrofuje a dochází tak k opožděnému vývoji myšlení, rozumu, řeči a dalších funkcí. Často tyto děti pocházejí i ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.
„Inteligenční kvocient se pohybuje v hraničním pásmu mentální retardace, tedy o 10–20 bodů méně než průměrné IQ.“ (Revue pro speciální pedagogiku, online)
Ačkoliv tyto děti zpravidla nebývají závažně mentálně retardované, k omezení rozumové kapacity zjevně dochází na hraničním bodu slabomyslnosti.
Jak je patrné, příčinou není poškození mozku, ale rodinné prostřední, ve kterém vyrůstají. Dítěti většinou chybí dostatek pozornosti, podnětů, lásky, očního kontaktu a celkově je na místě absence společně a smysluplně stráveného času, kdy rodič o dítě láskyplně pečuje, stará se o něho, reaguje na jeho potřeby a rozvíjí jej. Mnohdy nedochází k naplňování jeho základních potřeb.
Odborná literatura potvrzuje, že toto zdánlivé mentální postižení „vzniká vlivem nedostatečného a nepřiměřeného výchovného působení, tj. v důsledku zanedbanosti. Mohli bychom ji definovat jako sociální poškození vývoje rozumových schopností. Příčinou není narušení CNS, ale nedostatek přiměřených podnětů. To znamená, že je stavem získaným a je možné jej zlepšit, pokud by se dítě dostalo do podnětnějšího prostředí.“ 2
Přestože konkrétní data o pseudooligofrenii chybí, existují statistiky týkající se dětí s intelektovým znevýhodněním a vážnými problémy chování. Podle výzkumu z roku 2023 žije v České republice 24 429 lidí s kombinací diagnózy mentální retardace a významné poruchy chování, přičemž přibližně pětina z nich jsou děti a mladiství do 18 let. 3
Ve škole pak tyto děti mají problém s osvojováním učiva a celkově jim nabývání nových vědomostí trvá déle. Potřebují více názorných příkladů, speciální přístup a často se projevují specifické poruchy učení. Tyto skutečnosti je obvykle třeba řešit se speciálně pedagogickým centrem či pedagogicko-psychologickou poradnou.
Nicméně, z vlastní zkušenosti vím, že pokud tyto děti zůstávají v péči rodičů, kteří jejich vývoj značně zanedbávají, je velmi těžké je „donutit“ k návštěvě těchto subjektů. Často je nutný dohled orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Zároveň v těchto případech rodiče nevnímají školu jako prioritu a tyto vzorce si nesou i jejich děti.
Pakliže byste měli chuť nahlédnout do skutečnosti, jak takové děti mohou žít a co prožívají, je možné zhlédnout jeden z dílů dokumentárního cyklu Plné hnízdo. Série vypraví i o chlapci Dominičkovi, který se pere se svým osudem jak jen dovede.
V rámci pěstounské péče začíná rozkvétat. A to i přesto, že si je plně vědom toho, co se odehrávalo v jeho původní rodině, kde docházelo k týrání.
Z některých Dominikových výpovědí až mrazí, nicméně je zároveň možné vnímat velký přínos pěstounské péče.
Cyklus je doplněn i o komentáře erudovaných odborných pracovníků, díky kterým může sledující pochopit souvislosti a vnímat ucelené fakty.
Terapeutka Mia Fagertun v dokumentu hovoří v souvislosti se zanedbanými a týranými dětmi následovně: „mozková kapacita je snížená tím, že ten nervový systém je neustále aktivovaný k tomu, aby zajistil vlastní přežití… Když se to dítě celkově zklidní a začne důvěřovat tomu, že se ráno probudí tam kde je a může se spolehnout na to, že je tam co jíst, tak už jenom tímhle zklidněním se tomu mozku dá prostor proto, aby se rozvíjel tam kde je potřeba. … A to dítě přestane mít problémy pamatovat si třeba vyjmenovaná slova, protože najednou se na ně může soustředit a nepotřebuje hlídat jestli se rozrazily dveře a hrozí mu nějaké nebezpečí.“ (online)
Zesnulý profesor Radek Ptáček v témže dokumentu dodává: „některé děti, které přicházejí do pěstounské péče mohou být i poměrně vážné zanedbané a ta míra zanedbání může v některých případech připomínat i mentální retardaci jakožto vývojovou poruchu a to se s dítětem může vlézt několik lety celý život.“
Přesto, jak již bylo zmíněno výše, možnost zlepšení je možná a nemusí se jednat o trvalý stav. Nicméně je v tomto případně nutné buď výrazná změna v rodinném prostředí dítěte, což je ale obvykle velmi omezené, anebo přesun dítěte do kvalitnějšího prostředí. Jako v případě Dominika.
Zdroje:
1REVUE PRO SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKU 2008-2018. Pseudooligrogrenie. Online. Dostupné z: https://specialni-pedagogika.webnode.cz/news/pseudooligofrenie2/?utm_source=chatgpt.com. [cit. 2025-05-07].
2 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 3. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-678-0.
3DĚTI ÚPLŇKU. V Česku žije 24 429 lidí s intelektovým znevýhodněním a s vážnými problémy chování. Online. Dostupné z: https://detiuplnku.cz/cs/blog/2023/09/25/24429-lidi-s-intelektovym-znevyhodnenim-a-s-vaznymi-problemy-chovani/?utm_source=chatgpt.com. [cit. 2025-05-07].
