Článek
Ani ve snu by ji zřejmě nenapadlo, že si bude muset obstarávat živobytí jako fascinující zjevení v cirkusu.
První část života
Traduje se, že její rodiče nebyli vzdělaní a ani příliš pracovití. A tak ona a dalších sedm sourozenců vyrůstalo ve velmi nuzných poměrech.
Mary Ann se na začátku života nikterak nelišila od svých vrstevnic. Jak dospívala , měnila se v půvabnou dívku a svou pílí, pracovitostí a chutí do života se vypracovala na pozici zdravotní sestřičky.
Svého času velmi finančně přispívala na chod celé rodiny včetně všech sourozenců.
Mezi personálem a pacienty byla velmi oblíbená. Postupně se z ní stávala krásná a laskavá žena, za kterou se kdejaký muž otočil. Prameny uvádí, že byla skromná, obětavá, neměla příliš velké ambice a toužila žít spokojený život, nalézt si manžela a mít děti v poněkud lepších poměrech než znala z dětství.
Na lásku nemusela dlouho čekat, brzy našla toho pravého. V roce 1903 se provdala za jistého Thomase Bevana, farmáře z hrabství v Kentu. Společně měli čtyři zdravé děti a žili obyčejný, ale ale šťastný život. Tak, jak si Mary Ann přála.
Dokud nevstoupila rodině do života série tragických událostí. V údajných třiceti dvou letech této mladé ženy se u ní začaly projevovat první příznaky postupných deformací, které pramenily ze zákeřného, tou dobou neznámého onemocnění.
Její končetiny se začaly pozvolna měnit, nepřirozeně růst a deformovat se. Stejně tak obličej. Nelítostně se měnil celý její vzhled. Rostly a měnily se uši, nos, rty, brada i celkový skelet. K tomu se přidaly bolesti hlavy a potíže ze zrakem.
První měsíce, potažmo roky se dalo onemocnění zvládat, ale nebylo jasné oč přesně jde, léčba víceméně neexistovala a pokud by mohlo něco pomoci, bylo to nesmírně nákladné. Rodina si takovou finanční zátěž nemohla dovolit.
Nelítostný osud mladou ženu znetvořil tak, že byla k nepoznání. Byla robusnější, vypadala spíše jako muž, trpěla bolestmi a stav se zhoršoval.
Mary Ann Bevan
Těžko říct, co musela zažívat sama Mary Ann, když vnímala, co se s ní děje. Natož její děti.
Ve svém manželovi měla však velkou oporu, podporoval ji a miloval i přesto, co nemoc přinášela. Dětem se snažil zajistit vše, co bylo třeba. Zdrcující byl ale rok 1914, kdy po cévní mozkové příhodě zemřel.
Vážně nemocná mladá žena se tak ocitla v naprosto trýznivé situaci. Potřebovala se postarat o své čtyři děti, ovšem kvůli svému děsivému vzhledu bylo nalezení práce velmi obtížené. A nejen to, kvůli bolestem kostí, kloubů, hlavy a zmiňovaným potížím se zrakem pro ní nebylo vůbec snadné činnost vykonávat. Přijímala špatně placená zaměstnání, která sotva stačila na to, aby uživila rodinu. A bylo to čím dál horší.
Mary Ann byla zoufalá, plachá, uzavírala se do sebe a pravděpodobně i její psychika dostávala co proto. Měla ale čtyři zdravé děti, pro které chtěla po žít.
Když se pak pořádala v Londýně soutěž o nejošklivější ženu s vidinou peněžité výhry, rozhodla se Mary jednat. A tehdy začal příběh, který postupně poznal celý svět.
Život po vítězství „nejošklivější ženy světa“
Mary Ann soutěž bezkonkurečně vyhrála. Dostala několik liber a nepříliš lichotivý titul.
Zásadní v jejím životě byl způsob, jakým se lidé v tehdejší době bavili. V průběhu devatenáctého a první poloviny dvacátého století bylo v Evropě i v Americe velice populární vystavování lidí s nápadnými odlišnostmi a mnozí necitové si na této skutečnosti postavili byznys. A to byl klíč úspěchu pro Mary Ann.
Nejprve pár let přitahovala pozornost různých menších „podniků,“ pro které se vystavovala jako kuriozita. Zřejmě to pro ni nebylo nic snadného, ale ukázalo se to jako jediný možný a snadný výdělek, aby se mohla postarat o své děti.
V roce 1920 uviděla v londýnských novinách inzerát, ve kterém stálo: „Hledá se: Nejošklivější žena. Nic odpudivého, zmrzačeného nebo znetvořeného. Zaručený dobrý plat a dlouhodobé angažmá pro úspěšného uchazeče. Pošlete nedávnou fotografii.“
Podal ho pracovník ze slavného cirkusu Barnum & Bailey. Mary Ann mu poslala svou fotografii a doslova ji to změnilo život.
Začala cestovat s cirkusem po celé zemi a vydělávala dostatek financí, aby velmi důstojně zajistila všechny své děti. Davy platily vysoké sumy, aby ji spatřily, společně s dalšími kuriózními „umělci“, kteří měli fascinující vzhled. Mary to dotáhla i za „velkou louži“ a byla součástí velkých show v Americe.
Byla vystavována společně se Stephanem Bibrowskim, který byl známý jako muž se lví tváří. Trpěl onemocněním, díky němuž měl celé tělo včetně tváře pokryto dlouhými a hustými chlupy, nebo s potetovanou dámou či se Zipem the Pinheadem, mužem s abnormálně malou a zúženou lebkou.
Lionel, muž se lví tváří
Ponižující komentáře či výsměch a fascinované zírání snášela klidně, mírumilovně se usmívala a prodávala své pohlednice. Poháněla ji skutečnost, že její děti vyrůstaly v dobrých poměrech a dostalo se jim dobrého vzdělání. Postupně sílil její věhlas a začala být známá jako „nejošklivější žena na světě.“
Za první dva roky si vydělala více než 20 000 liber a našla si mezi pracovníky cirkusu i ostatními živoucími figurínami přátele. Říká se, že prožívala i milostný románek s chovatelem žiraf, jistým Andrewem, který se k Mary choval uctivě a s respektem.
Poté, co se vrátila do Londýna, mohla žít klidný a důstojný život. Ale opět po ní toužili v Americe a Mary nabídku přijala. Zdá se, že si takový život užívala.
Sláva jí zůstávala po dlouhé roky, dokonce byla pozvána do salónu krásy, kde se o ni měly postarat ty nejlepší pracovnice tohoto průmyslu tehdejší doby. O tomto skutku vyšel článek, který udělil Mary Ann několik krutých posměšků. Psalo se, že nanášet rtěnku a pudr na Mariinu tvář je stejně strašné jako věšet krajkové záclonky do domu hrůzy.
Mary si z toho nic nedělala.
Koncem 20. let minulého století vydělala dost peněz, aby zabezpečila své děti i sebe natrvalo a odešla do důchodu. Ovšem zdá se, že stejně jako mnoho dalších lidí přišla o své peníze při krachu na Wall Street v roce 1929.
A tak musela i nadále pracovat jako živá figurína, ale již na své dobrovolnosti.
V prosinci 1933, ve věku 59 let, Mary zemřela. Tou dobou byla v Americe a její tělo bylo dopraveno zpět do rodného Londýna, kde byla svými dětmi čestně pohřbena.
Závěrem
Dnes již víme, že Mary Ann trpěla akromegalií, stavem, který postihuje hypofýzu. Je produkováno nadměrné množství růstového hormonu, v jehož důsledku dochází k růstu těla i vnitřních orgánů.
Její příběh byl téměř zapomenut až do roku 2005, kdy společnost Hallmark Cards, která vyrábí pohlednice, vyrobila necitlivé přání, na kterém byl použit Mariin obraz.
Karta odkazovala na populární britskou televizní show Rande naslepo, ve které si soutěžící vybírají rande s osobou skrytou pod číslem, aniž by viděli, jak daná osoba vypadá. Fotografie je v pořadu odhalena několik chvil před samotným setkáním.
Na kartičce byla fotografie Marie s textem: „Nikdy nepřestanu litovat, že jsem si vybral číslo 3.“ Po nátlaku veřejnosti byla tato reklama stažena.
Zdroje:
