Článek
O kamarádkách už toho bylo napsáno spousta.Ta pravá kamarádka,ta Vám do očí řekne co si myslí,no,někdy to není až tak příjemný,můžete si povídat o čemkoliv,svěřovat se s čímkoliv a dobře víte,že to nikomu nepoví.A až ji o půlnoci zavoláte že jste v průseru,tak se na nic neptá,sedne do auta a přijede pro Vás. Vytáhne Vás z bryndy,společně se řehtáte blbostem,společně bulíte nad tím jak je život nefér,prostě kámoška je člověk na kterého nenarazíte každý den.
A taková byla i Andula.Pracovali jsme spolu třicet let v jednom podniku,úžasná,krásná ženská.Po ranním kafíčku a nezbytné cigaretce( jo,to byla ta doba kdy kuřák se ještě necítil jako vyvrhel)jsme o polední pauze probrali chlapy,děti,prachy,jídlo,hadry. Jezdili jsme spolu i na dovču,půjčovali si prachy,zajímavý bylo že ji měl rád i můj manžel,což byl zázrak,jelikož celý život žárlil na všechny a všechno co okolo mě prošlo a bylo úplně jedno jestli to je chlap nebo ženská.Moje děti ji milovali,byla členem naší rodiny.
A pak jednoho krásnýho dne se zamilovala do chlapa který byl sice fajn ale bydlel třista kilometrů od ní. Jelikož láska je slepá tak se Andula za ním odstěhovala a i když jsme byli občas ve spojení,znáte to,sejde z očí,sejde z mysli.
A tak osud, asi aby mi to nebylo líto, mi poslal kámošku novou. Slovenku. Baculatá,ukecaná ženská která se nastěhovala do našeho baráku a která sice byla bez práce a její manžel prý pracuje v cizině.No co Vám budu povídat,po roce kamarádství jsem pochopila že už radši kamarádku žádnou. Přišla jsem o iluze,o peníze,jen se divím že jsem ještě nepřišla o manžela.Ten její totiž sedí v base,prý dluží na alimentech.Ale v jednom nekecala,ta věznice je na Slovensku.
Tak si dámy hýčkejte své kámošky a kámoše,takové které prověřil čas!!!!!!!!!
