S kým žije Jaroslav Dušek: Iveta nejen hraje, ale je i divadelní ředitelkou a sedminásobnou babičkou

Dlouho byl Jaroslav Dušek známý především jako herec, dnes už se ale o něm mluví mnohem víc díky jeho nekonvenčnímu stylu života. Dlouhodobě se netají tím, že rád chodí všude bos, ordinuje si týdenní pobyty ve tmě, případě drží pravidelně dvacetidenní hladovku. Je také autorem šokujícího výroku, že rakovina je volbou lidí, kteří nenávidí svůj život. Několik členů jeho rodiny přitom na tuto nemoc zemřelo.

Jeho životní láskou je už skoro čtyřicet let Iveta Dušková, se kterou má herec syna Martina a dceru Agátu. Oba už se díky dětem stali dohromady sedminásobnými prarodiči, syn má totiž opět dětí se třemi partnerkami. Táta o něm rád říká, že je to takový košatý otec. Rodačka z Teplic směřovala k herectví už od dětství, podobně jako právě Jaroslav Dušek. Vystudovala DAMU, nicméně už během studií přišla do jiného stavu. Začalo tak pro ni být prioritou starat se o něj.

Iveta se netají tím, že nikdy nebyla zrovna sebevědomou herečkou. V minulosti se dokonce pokoušela z hereckého světa i utéct. Postupně se jí ale podařilo najít v pracovním životě tu správnou rovnováhu. I tak má na svém kontě jen několik málo televizních rolí. Za zmínku stojí seriály Ochránce s Vědmou a filmy Bod obnovy či Úsvit.

Už krásných šestnáct let působí Iveta Dušková v Divadle Kampa, od roku 2014 je pak dokonce jeho ředitelkou. Divadlo ale nejen vede, ale také v něm sama hraje a rovněž režíruje různé autorské hry. V minulosti ale působila i jiných divadlech - Divadle Na zábradlí, Divadle na Vinohradech či Divadle pod Palmovkou. Zkušenosti s prkny, která znamenají svět, tak má na rozdávání.

Často tak s manželem i pracuje a tráví spolu tak opravdu hodně času. Možná to někdy v jejich vztahu nedělá dobrotu. Nejen Jaroslav, ale i Iveta přiznává, že se v jejich manželství objevily menší mráčky. Zatím ale společnými silami všechny menší či větší krize dokázali překonat a to pevnost jejich manželství jen posílilo.

Herečka říká, že její manžel je velmi silná a dominantní osobnost, což ji v minulosti mnohdy zahánělo do kouta a ubíralo sebevědomí. Nechala se také slyšet, že se s mužem dlouho nedalo diskutovat a museli si v tomto ohledu k sobě postupně najít cestu.

„Hodně mi pomohlo vědomí, že mohu existovat bez něj. Sama. Měla jsem totiž tendenci podléhat závislosti na něm. Vědomí, že i bez Jaroslava to budu pořád já, mi k němu pomohlo najít cestu. Najednou už jsem nebyla ta podřízená, ale partner, který řekne: Dobře, ty to myslíš tak a já tak. Ty máš tento svět a já jiný. Ale neznamená to, že tvůj je lepší a můj horší,“ vysvětlila před časem v rozhovoru pro Novinky.

Zdroje: novinky.cz, vlasta.cz, csfd.cz, zeny.iprima.cz, dotyk.cz, revue.idnes.cz