Článek
Píseň, která změnila všechno
Helena Citronová přijela do Osvětimi v březnu 1942 jako jedna z prvních tisícovky slovenských židovských žen. Bylo jí dvacet let a pocházela z Humenného, kde její otec působil jako kantor v synagoze.
V září téhož roku dostala rozkaz zazpívat na narozeninové oslavě jednoho z dozorců. Zazpívala jedinou německou píseň, kterou znala – „Liebe war es nie“ (Nebyla to láska). Franz Wunsch, dvacetiletý rakouský příslušník SS zodpovědný za provoz plynových komor, ji od té chvíle nepustil z hlavy.
Nenávist a přežití
Wunschův první vzkaz Helena okamžitě zničila. Stihla zahlédnout jediné slovo – láska. „Raději bych zemřela, než abych měla něco s esesákem,“ řekla později.
Přesto začal tajně posílat dárky, jídlo, ochranitelské vzkazy. Každý takový čin znamenal pro oba riziko smrti. Wunsch riskoval znovu a znovu. Spoluvězeňkyně to viděly, některé záviděly, jiné opovrhovaly. „Miloval ji až k šílenství,“ vzpomínala jedna z přeživších v dokumentu režisérky Mayi Sarfaty.
Záchrana sestry z plynové komory
Na podzim 1944 přivezli do tábora Heleninu starší sestru Rózu s manželem a dvěma malými dětmi. Směřovali rovnou do plynu. Helena běžela ke krematoriím, kde ji Wunsch chytil a požadoval jméno sestry. Vtrhl do svlékárny plynové komory a prohlásil, že Róza pro něj pracuje v Kanadě – skladu zabaveného majetku. Sestru zachránil. Její děti a manžela nikoliv.
Helenini rodiče zahynuli v plynu dříve, bratr spáchal sebevraždu při pokusu o útěk.
Poslední vzkaz na pochod smrti
V lednu 1945, když se blížila Rudá armáda, poslal Wunsch Heleně teplé oblečení a ponožky na pochod smrti. Přiložil poslední slova: „Velmi jsem tě miloval.“
Po válce se Helena vrátila domů. Všichni, které znala, byli mrtví. Emigrovala do Izraele, vdala se, změnila si jméno na Cippora Tahori a porodila dvě děti.
Wunsch ji dva roky zoufale hledal přes Mezinárodní pátrací službu Červeného kříže. Helena veškerý kontakt odmítala.
Soud, který rozdělil svědomí
V roce 1972 stanul Wunsch před vídeňským soudem za válečné zločiny. Svědci ho popisovali jako brutálního člověka, který bil muže i ženy a minimálně jednou osobně vhodil do plynové komory smrtící pelety.
Tehdy přišel dopis od Wunschovy manželky s prosbou, aby Helena svědčila v jeho prospěch. A Helena přijela. Potvrdila, že jí pomáhal. Zároveň přiznala, že viděla, jak páchá zločiny na jiných vězních. Během výpovědi se na něj ani jednou nepodívala.
Wunsch byl osvobozen – nikoliv pro nevinu, ale kvůli promlčecí lhůtě.
„Touha změnila mé brutální chování,“ prohlásil po soudu. „Zamiloval jsem se do Heleny Citronové a to ze mě udělalo jiného člověka.“
Otázka bez odpovědi
Helena Citronová zemřela v roce 2007, Franz Wunsch o dva roky později. Příběh, který po sobě zanechali, se stal námětem oper, dokumentů i nekonečných debat.
Byla to láska? Přežití? Stockholmský syndrom? Sama Helena před smrtí řekla: „Byly chvíle, kdy jsem zapomněla, že jsem Židovka a on ne. A upřímně, nakonec jsem ho milovala. Ale nemohlo to být reálné.“
Zdroje
https://www.marianne.cz/zabava/nacista-se-zamiloval-do-krasne-zidovky-helena-citronova-zmenila-zivot-brutalnimu-dozorci
https://aish.com/ss-guard-who-fell-in-love-with-a-jew-in-auschwitz/
https://www.warhistoryonline.com/instant-articles/relationship-auschwitz-prisoner.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Helena_Citr%C3%B3nov%C3%A1
https://www.timesofisrael.com/israeli-film-on-ss-officers-romance-with-jewish-prisoner-heads-to-apple-amazon/
https://www.auschwitz.at/franz-wunsch-en
https://forward.com/culture/477744/love-it-was-not-maya-sarfaty-franz-wunsch-helena-citron-documentary-film/
https://www.svetzeny.cz/zabava/stockholmsky-syndrom-aneb-kdyz-se-rukojmi-zamiluje-do-sveho-unosce-citi-se-s-nim-paradoxne-v
