Článek
Není to jen nezdvořilost, je za tím celý balík příčin
To, jak často někdo mluví přes ostatní, ovlivňuje celá řada okolností od povahy přes rodinné zázemí až po kulturní kořeny. Odborníci na komunikaci upozorňují, že v každém přerušení se zrcadlí mocenské vztahy, osobní nejistoty i skupinová dynamika. Nejde tedy o jednoduchou diagnózu „ten člověk je hrubý“, ale o složitější příběh, který stojí za to rozklíčovat.
Touha řídit každý rozhovor
Výzkumy ukazují, že jedinci s vyšším vnímaným postavením přerušují ostatní častěji, zatímco je samotné přeruší málokdo. Skákání do řeči tak někdy funguje jako nástroj, kterým si člověk upevňuje vliv nad směřováním diskuse. Všimněte si toho třeba na poradách v práci: kdo mluví přes kolegy nejčastěji, bývá zpravidla ten, kdo se cítí být v hierarchii výš. Nemusí to dělat vědomě, ale efekt je vždy stejný: ostatní ztichnou.
Úzkost, která nedovolí počkat
Kapacita krátkodobé paměti má své hranice, a kdo prožívá silný neklid, cítí nutkání promluvit hned, protože se obává, že mu myšlenka unikne. Čím víc stresu člověk v sociální situaci zažívá, tím spíš někoho přeruší, protože úzkost oslabuje schopnost hlídat vlastní reakce. Takový člověk vás nechce urazit. Spíš bojuje sám se sebou a se strachem, že pokud nepromluví teď hned, jeho postřeh se rozplyne.
Impulzivita spojená s ADHD
V diagnostických kritériích se impulzivita definuje mimo jiné jako neschopnost zadržet odpovědi a neustálé vpadávání do cizích rozhovorů. U lidí s ADHD jde kromě oslabené kontroly impulsů i o problémy s pracovní pamětí a se schopností sledovat vlastní myšlení. Mozek jednoduše pracuje rychleji, než stačí běžet konverzace, a výsledkem je, že dotyčný vstoupí do věty dřív, než si uvědomí, co vlastně dělá.
Nejistota maskovaná hlasitostí
Někteří lidé se bojí, že pokud nevysloví nápad okamžitě, bude považován za bezvýznamný nebo zcela přehlédnut. Lidé s nižším sebevědomím si podle psychologů mohou navyknout na tento komunikační styl, aby zakryli vlastní zranitelnost a získali pocit důležitosti. Paradoxně pak působí sebejistě, i když uvnitř prožívají pravý opak.
Chybějící empatie ve chvíli, kdy je potřeba naslouchat
Výzkum Americké psychologické asociace propojil opakované přerušování s nižší mírou empatického zájmu o prožívání druhého. Kdo nedokáže v rozhovoru rozpoznat emoce protějšku, snadno přehlédne okamžik, kdy by bylo lepší mlčet a nechat druhého domluvit. Neznamená to nutně, že takovému člověku na vás nezáleží. Spíš mu v tu chvíli chybí vnitřní radar, který ostatním říká „teď je čas poslouchat“.
Hlad po pozornosti a uznání
Některým jedincům se stává, že strhávají pozornost nevědomě, protože touží cítit se důležití a oceňovaní. Potřeba mít kontrolu nad hovorem může mít kořeny v hlubších osobních tématech, třeba ve strachu, že člověka okolí přestane vnímat. Nejde vždy o sobectví, občas je to spíš volání po kontaktu od někoho, kdo se v minulosti cítil přehlížený.
Kulturní a rodinné vzorce, které si neseme z dětství
Kdo vyrůstal v početné rodině, kde se u stolu mluvilo jeden přes druhého, může považovat překrývání hlasů za normální součást hovoru. Výzkumnice Joanna Wolfe z Carnegie Mellon navíc upozorňuje, že muži přerušují a mluví častěji než ženy, částečně proto, že společnost to u nich dlouhodobě toleruje. Zvyky, které si člověk přinese z dětství nebo z kultury, ve které vyrostl, pak mohou vypadat jako drzost, i když jde jen o jiný komunikační kód.
Co s tím v běžném životě
Pokud vás někdo neustále přerušuje, komunikační specialistka Susan RoAne doporučuje neponižovat se prosbou o svolení, ale jasně říct, že chcete svou myšlenku dokončit. A pokud si všimnete, že přerušujete vy sami, zkuste techniku „WAIT-Now“, tedy se v duchu zeptat „Proč vlastně teď mluvím?“, a vyčkat, zda druhý opravdu domluvil.
Než někoho odsoudíte za to, že vás nenechá domluvit, zkuste se zamyslet, co za jeho chováním stojí. Může to být úzkost, nejistota nebo prostě zvyk z domova. Pochopení příčiny neomlouvá nezdvořilost, ale pomáhá reagovat klidněji a účinněji. A jestli zjistíte, že chronickým přerušovatelem jste vy, stačí jediný krok: začít naslouchat o pár vteřin déle, než otevřete ústa.
Zdroje
https://www.psychologytoday.com/us/blog/connected-leadership/202302/why-people-interrupt-us
https://profrjstarr.com/the-psychology-of-us/the-psychology-of-interruptions-power-anxiety-and-disregard-in-everyday-talk
https://www.drsharonsaline.com/blog/2023/09/stop-interrupting-be-present-and-enjoy-connecting-with-others-how-to-manage-adhd-in-conversations
https://www.cmu.edu/news/stories/archives/2020/october/women-interrupted-debate.html
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10605405/ https://breeze-wellbeing.com/blog/conversational-narcissism/
https://geediting.com/people-who-constantly-interrupt-and-speak-over-others-usually-display-these-8-traits-says-psychology/
https://www.appn.net.au/psychology-says-what-it-means-when-a-person-always-interrupts-others-when-they-speak-according-to-psychology/
