Článek
Když tenkrát Karel Schwarzenberg prohrál, cítil jsem, že to nebyl kníže, kdo prohrál, ale tahle země. Prohrála šanci na návrat k ideálům slušnosti, k respektu k lidským právům a šanci na jasné zakotvení v civilizované, demokratické Evropě. Když byl Zeman zvolen podruhé, už jsem věděl, jak děsný průšvih to bude, když si bude pást Babiše, se kterým si bude dělat, co se mu zlíbí. Jenže ani tehdy jsem pořád netušil, jak moc zrůdné to bude.
Zemana zvolily lži a dezinformace ruského střihu a ruské peníze. A samozřejmě taky téměř tři miliony českých voličů, kteří se jimi nechali zblbnout na kvadrát.
Zeman se z ješitnosti, z uraženého ega rozhodl pomstít nejen své ČSSD, ale rovnou celé zemi. Ale jo, nedá se tomu upřít velký styl: nebudu troškař, zničím, co se dá. Proč? Protože můžu. Z ČSSD udělám lehkou ženštinu, znásilním ji a pak ji pošlu zaslouženě do věčných lovišť. Za premiéra si prosadím neschopného stbáka, kterému nejde o nic jiného než o vlastní prachy a který za prachy tuhle zemi klidně prodá nejvyšší nabídce. Hlavně, že mě bude na slovo poslouchat, protože beze mě okamžitě končí. Co na tom, že tuhle zemi poničí a jeho neschopnost zabije pár desítek tisíc lidí zbytečně. A z KSČ udělám poprvé od Listopadu vládní stranu. Budu bojkotovat tajné služby vlastní země, protože nesmím zapomínat, čí peníze mě zvolily: peníze Číny a Ruska. Budu házet vidle do zahraniční politiky státu, pochlebovat Putinovi a prosazovat, aby Rusko pomocí gigantu Rosatom nejen získalo možnost držet palec na strategické infrastruktuře státu, ale i možnost korumpovat a ovlivňovat politiku této země a směřovat ji na východ. Jmenuju guvernérem ČNB chlapíka, který půjde na ruku Babišovi i za cenu devastující inflace. Pokusím se pomoct Babišovi do prezidentského křesla, postavím si v Lánech barák a budu mu odtud radit, jak se udržet u moci.
Naštěstí se to nakonec všechno nepodařilo. Naštěstí.
Tak co nám tady zbylo po Zemanovi?
Skvostná sbírka darů: gigantický popelníček, nafukovací člun, takový, do kterého ho jeho bodyguardi v létě horko těžko nasoukávali, aby si mohl jeho mluvčí Ovčáček vše nafotit na mobil, dřevěný kalašnikov na novináře a hůl na premiéra (Sobotku, toho slušňáka z ČSSD, kterou zlikvidoval).
Co zbylo ještě? Vychlastané sklady alkoholu v Lánech. Vystřílená zvěř v oboře, vykradený les, nelegální kamenolom. Malé zlodějiny se kupí na větší a pak ještě větší, vsadím se, že o většině zatím ani nevíme. Ale je to dost symbolické.
Zapomněl jsem na něco? Jo, prohrané soudy. Neměl lhát, prezident. A když už lhal, měl se omluvit. Jeho lži i prohrané soudy jsme zaplatili všichni.
Taky plastové kelímky na pivo a poničená dlažba. Pieta buranů.
A rozeštvaná společnost; jeho řeči o kavárně a nebezpečných intelektuálech, o neschopných novinářích, lichocení extremistům z SPD a KSČ. Ovčáček, co mluvil o názorových oponentech jako o fašistech a pak taky meruňkové knedlíky na JIPce.
Tahle země je naše. S tímhle sloganem si český národ zvolil bandu buranských hokynářů, veksláků a kšeftařů s čímkoliv vedenou pomstychtivým veleburanem, pro kterého je vlastní ego důležitější, než osud země, kterou měl reprezentovat.
K smíchu nebo k pláči?
Naši potomci si budou klepat na čelo.
