Článek
Pana Šarapatky si vážím za jeho neúnavný boj za demokracii, za budoucnost naší země, za vystupování na sociálních sítích proti populistům a oligarchům, kteří si chtějí naši republiku přivlastnit. Nechci mu zůstat dlužen odpověď, takže mu ji tímto předkládám.
Chvalozpěvy na program
Na programu bych toho moc neměnil. Naprosto neměním svůj názor na program zformulovaný a přijatý na programové konferenci ze dne 20. června tohoto roku. Na přípravě programu odvedla celá řada lidí strašlivou spoustu práce, kterou předvedli na konferenci. Bohužel každému nedošlo, že ani sebelepší program se neprosadí sám, a že se dokonce nebude sám veřejně šířit a propagovat! Obzvláště mrzuté je, že to nedošlo větší části vedení naší strany. Jimi očekávaný deus ex machina se asi někde zasekl, nebo co.
Ta má rozmrzelost ale začala už během příprav programové konference. Někteří dlouholetí funkcionáři pojali přípravy programových témat coby jejich garanti takovým tradičně kulinářským způsobem. Vzali pár odstavců z minulého programu, pár vět z předminulého programu, něco ukradli od jiných politických stran a něco aktuálního si přečetli v médiích. Všechny ingredience do jednoho souboru vložili, promíchali a vytiskli. Ti pilnější mezi nimi dohlédli dokonce i na to, aby věty na sebe navazovaly!
Objevil se ale minimálně jeden, který neudělal ani to. Přiznám se, že jako takový ten typicky iniciativní blbec jsem mu šlápl do pasivity. Obávám se ale, že to ani nezaregistroval. Nejsem sice členem vedení strany ani garantem programového okruhu, ale vyžebral jsem si v Opletalově ulici kontakty na členy programové skupiny a během posledních dvou týdnů jsme v hektické atmosféře dali dohromady alespoň něco málo k dotyčnému tématu. Nečekal jsem díky, a modří už vědí – taky jsem se jich nedočkal! Ne, že by mi na tom nějak záleželo.
Nepracující garant zcela zaslouženě garantem zůstal, vždyť on si přece těmi roky nečinnosti a neúspěchů místo ve vedení topky poctivě vyseděl!
Abych pořád jen nekritizoval
Dovolím si pár vět k situaci v topce a okolo ní. Matěj Ondřej Havel, náš předseda, možná není tím nejznámějším a nejprůbojnějším českým politikem, ale určitě je tím nejpoctivějším, nejpracovitějším a nejrovnějším členem české politické scény, kterého znám osobně.
Mimo toho, že od svého zvolení opakovaně objel celou republiku (jen ve Varech byl už třikrát), zavedl zhruba čtvrtletní online meetingy s předsedou pro všechny členy strany, kteří o to mají zájem.
Z Postřižin známý vrchnostenský přístup „vy se musíte víc snažit“ za nového předsedy vystřídala pomoc. Před volbami nám byly zpřístupněny nové vizuály, proběhly čtyři online semináře k volbám pro členy strany.
Pravidelně dostáváme informace z předsednictva. Respektive, ten kdo je ochotný si je přečíst, ten je dostane a může s nimi pracovat.
Předseda pochopitelně není jediný ve vedení, kdo pracuje. Ale určitá část se jich tam jen veze. A máme taky takové, kteří si pod politickou prací představují výhradně sebeprezentaci formou víceméně povedených (nebo zcela nepovedených) postů a gagů na sociálních sítích. Výkon určité části vedení je jednoduše řečeno tristní.
Poměr „tažných“ a „chovných“ sice zhruba koresponduje s tímto poměrem v každé politické straně, zájmové organizaci nebo podniku, ale mně jde o NAŠI topku – takže to beru jak, Šarapatka? No osobně to beru, Šarapatka, osobně!
Já to bez kritiky neumím
Politik má být zásadový, ale zároveň musí být schopný kompromisu, aby prosadil aspoň něco ze svých idejí. Proto nesmí být poslušným maltézáčkem svého předsedy. Musí být čuvačem, který hledá svou vlastní cestu, aby uhájil místo na „politických pastvinách“ pro voliče, které zastupuje.
Méně polopaticky řečeno stranická jednota se podle mne nerovná absolutní poslušnosti. Hlasy členů strany sice musí souznít, ale nesmí se jednat o tupé přejímání názorů shora. Kritika chyb vedení členskou základnou je potřebná. Bez rozpoznání chyb se žádná strana dopředu neposune, ale právě naopak. Časem utone ve svých chybách.
V našem anoistickém kraji byla v komunále koalice SPOLU chybná, protože předem bylo jasné že nepovede k vítězství. Proto jsem se snažil v Karlových Varech vyjednat pro topku důstojné místo a širokou koalici. Povedlo se to až pro rok 2026, a koalice VARY+ obsadila pěkné druhé místo. Naše strana se tak po 12 dlouhých letech dočkala zastupitele v krajském městě.
V rámci místní TOP 09 má snaha nebyla přijímána s důvěrou, ba naopak. Tím netvrdím, že my byly házeny klacky pod nohy. Jen jsem na tu „svou koalici“ nějak zbyl v rámci místní organizace sám. Půl roku jsme koalici domlouvali, půl roku se věnovali sběru dat po varských městských částech a tvorbě programu. Za TOP 09 jsem se toho účastnil zcela sám. Nestěžuju si, jen konstatuju.
A teď musím trochu osobně, omlouvám se. Od února jsem se léčil s ostruhou, a zvládat pět měsíců celodenní maratón práce-rodina-kampaň noze nijak zvlášť neprospíval. Ale když on nikdo jiný z topky pravidelně nemohl, a já v tom zase nemohl nechat koaliční partnery, tak co mi zbývalo. Ostatně, byl jsem lídrem za naši stranu v koalici kterou jsem si prosadil, tak jsem si to taky odpracoval.
Bohužel se ale nejednalo pouze o ostruhu, ale i o zánět achilovky. Na ten se přišlo, až to achilovka v červnu vzdala a praskla. Po operaci se už léčil pochopitelně i zánět. A já jsem naprosto odpadl, nemohl jsem chodit do práce, natož na kampaň. Zhruba měsíc jsem ležel a nedělal nic. Jak mi dodatečně v rámci topky bylo vysvětleno, celé to byla jen a jen moje chyba. Přiblížil se termín podávání kandidátky, ale v mém stavu mi to bylo jaksi lhostejné, a já konečné rozhodnutí oddaloval. Popravdě, chodit jsem opravdu nemohl a na pravidelné týdenní kontroly mne vozila manželka na kriplkáře.
Na poslední chvíli jsem se rozhodl nekandidovat. Požádal jsem člověka, kterému jsem do té doby absolutně důvěřoval aby převzal mé místo na kandidátce a dovedl topku do voleb. Ale on odmítl, protože jsem ho (podle jeho slov) dostal do neřešitelné situace. Byl si vědom, že by byl překroužkovaný, a to si přece nemůže dovolit, protože by tím ohrozil své místo ve straně.
Jemu absolutně nešlo o budoucnost Karlových Varů, o budoucnost TOP 09 ve Varech nebo v kraji, ale jen a jen o budoucnost jeho osoby. Jistě, jsem starý naivní blbec, ale já to opravdu nepoznal. A teď mi řekněte, mám dál důvěřovat někomu, kdo odmítl vést svou stranu do předvolebního boje? Mám mu snad stát za zády a podporovat jej v následujících krajských volbách, do kterých zřejmě půjde jen když bude cítit reálnou naději na úspěch?
A tak se léčím, rehabilituju, převaluju tělo na posteli a myšlenky v hlavě. Kolik podobných alibistů je ještě ve vedení TOP 09? Kolik jich je ve vedení ostatních demokratických stran? ANO, někde mám jasno. Ale můžeme s takovým materiálem vůbec vyhrát volby? A má vůbec význam o to vítězství usilovat, anebo by opět vedlo nikam jak už jsme jednou viděli? Mám dál vést místní organizaci? Mám zůstat řadovým členem? Mám odejít z topky, nebo z politiky vůbec?
Jasně, jsou to čistě defétistické myšlenky. Musím si to vyřešit sám, nečekám ničí rady. Berte tento text jako mou veřejnou zpověď. A odpověď panu Šarapatkovi.
