Druhé kolo senátních voleb - politici nás ZASE okrádají o peníze a čas

Na úvod musím předeslat, že jsem zastáncem Senátu Parlamentu ČR. Naopak si myslím, že měl mít mnohem větší pravomoci, jako například nemožnost jednoduchého přehlasování senátem zamítnutých zákonů poslaneckou sněmovnou, která je rok od roku čím dál tím více ve vleku populistů a pomatenců slibujících buď snadná řešení nebo pomatené utopie. Případně kombinaci obojího.

Nicméně už několikery volby musím útrpně snášet naprostou neefektivitu dvoukolového volebního mechanismu, který lze navíc velmi jednoduše napravit.

Každé dva roky našich 281 zastupičů v parlamentu svou neschopností řešit racionálně a jednoduše volební systém přímo dehonestují princip voleb a poškozují myšlenku demokracie, což se projevuje notoricky nízkou volební účastí v druhých kolech senátních voleb.

Prvního kola se letos účastnilo 1 204 983 oprávněných voličů (43%). Druhého kola se účastní obvykle lehce pod 20% oprávněných voličů, což činí zhruba 450 000 lidí, kteří by mohli dělat něco rozumnějšího nebo alespoň zábavnějšího. Více jak jeden a půl milionu voličů už ta fraška nebaví a k druhému kolu voleb nejdou vůbec.

Současný systém nás úplně zbytečně okrádá minimálně o 75 milionů korun z našich daní každé dva roky. V porovnání s astronomickými schodky státního rozpočtu je to sice pakatel, ale na druhou stranu za krádež či zpronevěru daleko menší částky je trestní sazba 5-10 let odnětí svobody.

Že se opravdu jedná minimálně o 75 milionů korun každé dva roky sice vyčíslené speciálně pro druhé kolo voleb nikde nenajdete, protože náklady na volby se vykazují společně za obě kola. Když to neumí stát vyčíslit přesně, můžeme při troše selského rozumu provést odhad sami. Hlavní náklady jsou:

Koho by zajímalo, jak jsem na tato čísla přišel, může se ozvat. Rád zveřejním i detailní kalkulace. Kdo se zeptá umělé inteligence dostane číslo mnohem vyšší.

Pokusů o změnu volebního systém již několik proběhlo. Většina z nich neuspěla. Zejména proto že se snažil zasazovat o změnu principů volby, ke kterým buď nebyla dostatečná politická vůle nebo to byly návrhy natolik diletantské či záměrně protiústavní, že je ústavní soud zamítl.

Dobrá, už jsme si jako občani bohužel museli zvyknout, že politici místo správy země na sebe jen v médiích štěkají jak psi postižení vzteklinou a nejsou schopni se shodnout prakticky na žádné principiální změně.

Proč se ale proboha nemůžou shodnout na technické úpravě, která by zachovala stávající principy naprosto beze změny, jen by nám všem ulehčila život, ušetřila alespoň pár mizerných desítek miliónů korun každé dva roky, a především by výrazně zvýšila legitimitu volby senátora.

Změna je to jednoduchá ve světě používaná. Systém je znám jako preferenční hlasování nebo podle nejznámější aplikace jako „Australská metoda“ (v originále "Ranked-choice voting") případně v USA pod názvem „Instant-runoff voting“. V ČR jej používají již žáci základních škol při svém výběru střední školy.

Aplikace této metody na princip senátních voleb v ČR je snadný.

Volič obdrží jeden hlasovací lístek, na kterém budou uvedeni všichni kandidáti a u každého kandidáta bude okénko, do kterého volič napíše vzestupně čísla od jedničky dále podle svých preferencí. Jedničku napíše kandidátovi, kterého chce volit, dvojku kandidátu, kterého by si vybral, pokud by kandidát označený jedničkou nepostoupil do druhého kola, trojkou kandidáta, kterého by si případně vybral pokud by nepostoupili dříve označení kandidáti a tak dále i pro ostatní kandidáty, jejichž volbu by volič byl schopen snést. Pokud existují kandidáti, kterým by volič nedal hlas za žádných okolností, tak jejich okénko proškrtne křížkem.

Princip dvojkolové volby i metoda výběru zůstanou naprosto beze změny. V prvním kole se spočítají pro každého kandidáta pouze ty hlasy, kde je kandidát označen číslicí jedna. Po sečtení všech hlasů se určí kandidát s největším počtem hlasů (jedniček) a kandidát s druhým největším počtem hlasů (jedniček). Tito dva kandidáti postupují do druhého kola zcela totožně jako dosud.

Následně se opět vezmou všechny volební lístky a hlas se přiřadí tomu ze dvou postupujících kandidátů, jehož jméno je na volebním lístku označeno nižší číslicí. Není-li na volebním lístku ani jeden z dvou postupujících kandidátu označen číslicí, pak se tento hlas nezapočítává. Vítězí ten z kandidátů, který získá více hlasů.

Technicky by bylo výhodné, aby se zpracování odehrávalo centrálně ale možností je více. Při profesionalitě volebních komisí a pracovníků ČSÚ bychom měli zcela určitě všechny výsledky naservírovány nejpozději k nedělnímu obědu po volbách.

První a hlavní výhodou je, zásadně zvýšená volební účast a tím i legitimita voleb. Voliči účastnící se prvního kola se automaticky účastní i kola druhého i při jedné návštěvě volební místnosti.

Zvolení senátoři by měli díky vyšší účasti mnohem silnější mandát.

Všichni bychom si mohli od voleb odpočinout o týden dříve.

Kandidáti na prvních dvou místech by nemuseli v týdnu po prvním kole freneticky objíždět štace utrácet další peníze za kampaň a burcovat občany nesmyslnými sliby.

Občané by byli ušetřeni dalšího týdne planých slibů, hlučných náměstí a schránek přeplněných letáky.

Členové volebních komisí, pracovníci ČSÚ, Ministerstva vnitra i voliči by měli následující víkend pohodu.

Možná že i paní Augustová a další pracovníci médií a řada expertů plnících povolební studia by si rádi dali voraz už po prvním týdnu voleb.

Stát by ušetřil sice jen mrzkých 75 možná 100 miliónů korun, ale při tom mediálním pláči nad enormními schodky posledních deseti dvaceti a neustálým kvílením nad nedostatkem financí pro to či ono by si každý politik měl vzpomenout na Babiččinu klasiku „Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit.“.

V neposlední řadě by preferenční systém urazil hrot konfrontačním, pomlouvačným kampaním, protože se najednou nebojuje jen o vítězství, ale i o pořadí. Tím by zvýhodnil konsenzuální politiky, kteří by se snad mohli i na něčem dohodnout.

Co bychom takovou úpravou ztratili? Moc mě toho nenapadá.

Možná některým bude líto zrušených koncertů více či méně úspěšných interpretů hudby všelijaké kvality.

Možná bude některým voličům chybět kalorická hodnota předvolebních gulášů.

Možná se najdou jedinci, kteří by si rádi na náměstí zanadávali o ten týden déle.

Pak je tu ještě námitka, že takový systém je příliš složitý a mohl by určité voliče mást a znehodnotit jejich hlas. Dovolil bych si oponovat již zmíněnou metodou výběru střední školy, kde si žáci musí vybrat přesně v souladu s popsaným systémem tři školy, seřadit je podle svých preferencí a podle toho již ve svých 15 letech nasměřovat celý svůj (minimálně profesní) život. Pokud preferenční systém považujeme za vhodný již pro patnáctileté děti bez volebního práva, pak by neměl být na překážku pro jakéhokoliv zletilého občana. A pokud se přeci jenom najdou občané, pro které by takový systém volby byl příliš složitý, pak je spíš k zamyšlení, zdali by takový občan měl mít volební právo.

Nezbývá než doufat, že si tento pátek v druhém kole vybereme kandidáty, kteří se této výzvy chopí a změnu konečně provedou a u kolegů ve všemocné Sněmovně prosadí.

Držme si palce.

PS: Vážení poslanci obou komor parlamentu ČR, pokud je popsaný problém pro vás příliš složitý a neřešitelný nebo vám ty úspory nestojí za námahu, tak se mi ozvěte.

Já pro vás to paragrafované znění třeba za 50 miliónů milerád spíchnu. Nebude vás to stát žádnou námahu a ještě se budete moct chlubit, že jste v dalším kole ušetřili alespoň 25  miliónů a za každé další dva roky rovných minimálně 75.