Článek
Do Havlíčkových sadů, parku na pražských Vinohradech chodí všechny generace a velice často i děti v předškolním věku s učitelkami. Jednu takovou školku jsem potkala a s ní dvě dospělé ženy - učitelky. Stála jsem opřená o zábradlí, hleděla do dáli mezi stromy a na jezírko, kde je v létě spousta rybiček, různých ptáků a dokonce i želvy. Teď v zimě jen pár kachen chodilo po částečně zamrzlé hladině a sem tam přilétl holub. Z klidu mě vyrušil kámen, který spadnul do jezírka, vzápětí druhý, zpozorněla jsem a podívala, odkud kameny padají a viděla přicházet školku. Čím víc se děti blížily směrem ke mně, tím zesiloval hlasitý řev a kamenů do jezírka padalo čím dál víc. Kachny byly líné, nebo si myslely, že jim někdo hází jídlo, tak vždy jen uskočily. Učitelky nic. Obě koukaly do mobilů a dětem nevysvětlily, že s kameny se v parku nehází, na zvířata už vůbec ne a v parku se neřve. Ujala jsem se toho tedy já a směrem k dětem i učitelkám zakřičela, ať přestanou házet ty kameny a utiší se, že se to nedělá. Obě učitelky zpozorněly, přestaly civět do mobilů a jedna okřikla děti, ať se ztiší a nehází kameny na ty husy a druhá se smíchem pronesla „už je vidím na pekáči“. S děsem v obličeji jsem vyhrkla “ to ale nejsou husy, to jsou kachny, “ řekla jsem. „Tak jsou to kachny, jak říká paní, asi jsme se spletly. Ale s knedlíkem a se zelím jsou stejně nejlepší.“ Na to už jsem neměla co říct a vlastně ani nechtěla. Jen jsem si oddychla, že moje dítě už nechodí do školky a konkrétně do takové, kde učitelky nepoznají husu od kachny a místo toho, aby učily děti chovat se slušně ke zvířatům, jim radši sdělí, že je lepší je upéct a sníst.
Ještě to ale dobře dopadlo. Představte si, že by na jezírku plavaly labutě, učitelky by si je spletly s kachnou nebo husou a děti by potom doma po rodičích vyžadovali, ať jim je upečou.
Fuj, to je ošklivý pes, nesahejte na něj, slyším zdálky od jiné učitelky, která přichází do parku s další školkou a okolo nich prochází starší paní se starším kulhajícím psem. Ale já už radši odcházím. Nechci nikoho poučovat a vysvětlovat, že učitelky mají být vzorem pro děti a že úcta ke stáří a k živým tvorům je samozřejmostí a že já už ani nevím co všechno…
Tak mě při odchodu napadá už jen fuj, kam ten svět spěje!
