Článek
Se Zuzanou se známe od malička. Chodily jsme spolu již na základku, rodiče se navštěvovali a jezdili společně na dovolené.
Zuzana se ve svých devatenácti letech vdala, odstěhovala do družstevního bytu, který její manžel dostal za to, že šel dělat jeřábníka, kterých bylo před čtyřiceti lety nedostatek. Šla tedy do svého, ale musela se starat a platit nájem. Její sestra z rodinného domu nepospíchala. Byla chytřejší. Díky tomu vlastně nikdy, pokud vím, nemusela řešit placení nájmu a výdaje spojené s bydlením. Ale i tak neměla často dostatek peněz a její schopnější sestra - moje kamarádka, v ní vzbuzovala vždy závist. Jejich otec zemřel celkem brzy, krátce po padesátce, ale maminka je stále vitální. Po smrti otce si sestra Zuzany nastěhovala do domu svého přítele, který byl také rád za to, že nemusí nikde platit nájem, protože přijel z Moravy s jednou taškou a „holým zadkem“, jak říkala babička. Narodila se jim dcera a maminka se o všechny doma starala a chodila do práce a vydělávala peníze, kterými svoji dceru podporovala. Později dokonce pro ni, ještě zadarmo pracovala. Nakonec ze svého důchodu a vdovského k tomu, táhla veškeré výdaje spojené s provozem domu. Zkrátka „mamahotel”jak vyšitý. Zuzka se mezitím rozvedla a odstěhovala se z rodného města. Vždy si dokázala poradit a nečekala, že ji bude matka podporovat. Naopak finančně pomáhala sestře, když se jí narodila dcera, nakoupila všechny věci včetně krásného kočárku, tenkrát jsme ho vybíraly spolu. Následně zaměstnala ve své firmě jak ji, tak jejího přítele. Maminku se sestrou jezdila navštěvovat, trávily společně s rodinami všechny svátky a přesto, že se svojí sestrou ani s jejím přítelem nesdílela stejný názor na život, vždy se na setkání těšila. Přece jenom, byla to stále její rodina a domov, kde vyrostla a trávila dětství.
Jak šel čas, vídaly jsme se méně, naše cesty se rozdělily, ale před rokem nás opět osud svedl dohromady.
Možná proto, abych ji byla oporou v těžkém období, kdy zjistila, že maminka bez jejího vědomí přepsala rodinný dům na její sestru a z maminky se stalo věcné břemeno.
Tak jsem se dozvěděla to, že její sestra dospěla k názoru, když v domě s maminkou celý život žije, tak by měl být dům napsaný na ní. A to co nejdříve, protože kdyby maminka zemřela, musela by se o dům se sestrou dělit. A Zuzka - moje kamarádka, přece dostala byt, tak nemá na dům už nárok. Pravdou je, že jsem od Zuzany nikdy neslyšela, že by počítala s tím, že bude půlka domu její. Nešťastná byla z toho, že je z maminky věcné břemeno v domě, který postavili prarodiče a nikdo ji o tom neinformoval. Ani matka ani sestra, která maminku zmanipulovala pod slibem opravit potřebné věci na domě a výmyslu, že moje kamarádka má exekuce a dům by mohli zabavit. Přitom v insolvenci kvůli dluhům byla dlouho právě sestra mojí kamarádky, Kateřina, která tam má na rozdíl od Zuzky trvalý pobyt. A hned, jak ji insolvence skončila, začala jednat a dotlačila pomocí lží matku k notáři. Dům je teď její, vládnou tam jiná pravidla. To se dozvěděla Zuzka, když chtěla jako vždy přijet na svátky.
S matkou si chtěla promluvit, ale ta se o tom nechtěla bavit, že je to její rozhodnutí. A ještě kamarádce lhala, že tam vlastní většinový podíl. Nevím, jestli lhala schválně, nebo tomu opravdu věřila díky Kateřině, které se podařilo matku zcela ovládat a přinutit věřit tomu, co se jí hodí.
A tak Zuzka přišla o pocit domova. I když má samozřejmě svoji rodinu a svůj domov, musela se vypořádat s tím, že svátky v domě maminky, tedy nyní již její sestry, společně nikdy trávit už nebudou.
Ale ona to zvládne a možná bude muset zvládnout nejen to. Trochu se obávám, že při nejbližší příležitosti totiž skončí její maminka v nějakém zařízení zbavená svéprávnosti a to Zuzka ponese ještě hůř. Protože jak znám její sestru, ta se už teď nezastaví před ničím.
Bohužel to není jediný takový případ, který jsem slyšela. Říká se, že karma je zdarma, ale tomu nevěřím. Čemu ale věřím je, že poctivým a slušným lidem se lépe spí a dívá do zrcadla. A těmito slovy jsme ukončily se Zuzkou naše posezení na téma věcné břemeno a při dalším setkání už budeme probírat něco veselejšího. Třeba naše milostné aférky.
