Článek
Bohužel špatné stravovací návyky začínají již od malička. A kdo za ně může? Samozřejmě rodiče. Jenže nyní se nesmí nikomu říkat, že je tlustý, a proto obézních malých dětí i náctiletých přibývá a velice často slýchám, že jim ta kila navíc sluší a že boubelky jsou in. Nejsou již ani výjimkou modelky XXL. A mladým to tak přijde v pořádku, v modelkách se shlížejí, jsou pro ně vzorem. Nemají potřebu měnit ani svůj jídelníček ani více sportovat. Škoda, že nemůžou mluvit srdce, kosti a celý pohybový aparát. Ty by jim vysvětlily, že i když jsou teď šťastní, boubelatí a sluší jim to, jak většina říká, tak po čtyřicítce už tak šťastní nebudou. Pokud se jí vůbec dožijí.
V parku na lavičce seděla boubelka maminka se svým ještě více boubelatým synem. Věk jsem neodhadla. Mohlo mu být pět, ale klidně i deset. Zřejmě svačili, protože měli vedle sebe položenou Coca-Colu, hranolky, tatarku a hamburgery a bylo deset hodin dopoledne. Chlapečkovi chutnalo a mamince také. Radost na ně pohledět. Sice se mračili, občas si nahlas krkli, nic neříkali, ale s plnou pusou se nemluví. Já jsem také seděla opodál a odpočívala po cvičení. Padesát mně již bylo, a protože mám ráda život, sama sebe, svoje klouby a srdce, chodím takto cvičit ob den. Musím říct, že zážitků z parku mám na celou knihu.
Sice mě svrběl jazyk, měla jsem strašnou chuť jít k hodující mamince a říct jí, že by bylo lepší posvačit něco zdravějšího, ale život mě naučil, že nevyžádaná rada není nikdy dobrá.
Ale život to zatím zřejmě nenaučil jinou maminku, která šla na procházku se dvěma dětmi. Boubelatý nebyl nikdo z nich a ze všech sálalo zdraví, dobrá nálada a optimismus na kilometry daleko. Smáli se, povídali, házeli s míčem. Ten se ale zakutálel k chlapečkovi s hamburgerem. Chlapeček se chtěl pro míč ohnout a podat jim ho. Ale nemohl přes svoje břicho a spadl z lavičky i se svačinou. Začal strašně brečet a maminka ve snaze, aby ho utěšila, začala ze země sbírat rozpadlý hamburger a hranolky. Také se špatně ohýbala.
Druhá maminka byla hbitější a nabídla plačícímu dítěti jablko. „To nejím, fuj “, zareagoval chlapeček. „Ale to bys měl, je to zdravé, zdravější než to, co jsi jedl“. „Neříkejte laskavě mému synovi, co má jíst “. A začala hádka. Optimistická maminka najednou optimismus ztratila a zakřičela: „Vždyť máte obézní dítě, to nevidíte? Jenom mu takovým jídlem ubližujete “.
Pak už jsem jenom viděla, jak boubelatá maminka plácla po tváři druhou maminku a začala jí sprostě nadávat. Jak to dopadlo nevím, protože šla zrovna okolo policistka na pravidelnou obchůzku a já odešla. Viděla a slyšela jsem už dost.
Jsem ráda, že za mého mládí nebyly fastfoody a my jedli zdravě, vařilo se doma a jako děti jsme běhaly od rána do večera venku. Kila navíc tak neměla u nás šanci. Stihla jsem takto ještě vychovat i svoji dceru.
Současné maminky to mají ale těžší. Těch lákadel je čím dál víc, stejně jako rad, jak vychovávat svoje dítě, aby nemělo v dospělosti trauma. Mohlo by určitě nastat i z toho, že k svačině místo chroupání hranolek muselo chroupat mrkev.
Ale to již záleží na každém rodiči. Já mám svoji úlohu matky splněnou. A když se tak dívám okolo sebe, jsem za to šťastná.
