Článek
Otázkou, kterou mně po ránu položila jedna paní, jsem byla zaskočena. Proč bych měla mít uklizený hrob? Navíc ještě žádný nemám. A až mít budu, asi si ho těžko uklidím. Až po pár minutách mně došlo, že se ptá kvůli nadcházejícímu svátkům. Svátku všech zesnulých a svátku dušiček. Ten první se slaví 1. 11. - což je vzpomínková slavnost těch zemřelých, kteří dosáhli své blaženosti a jejichž duše už nalezly klid. Ten druhý, připadající na 2. 11., je oslavou těch duší, které ještě pobývají v očistci. A v tu chvíli jsem už měla jasno, proč byl všude na silnicích o víkendu takový provoz a potkávala jsem tolik smutných, převážně starých lidí. Zřejmě je to ostuda, že tímto svátkem nežiji a pravidelně se o dušičkovém víkendu nezapojuji do úklidu hrobu, aby byl na začátek listopadu přichystán.
Je pravdou, že slavit to, že někdo umřel, je dost podivné, když se nad tím zamyslíte. I když v některých kulturách vnímají smrt zcela jinak. Zemřelé doprovází průvod v bílých šatech, zpívá se, tančí a oslavuje se odchod na lepší svět. Ale u nás je odchod našich blízkých obvykle provázen velkým smutkem . A připomínat si tuto bolestnou událost na podzim v našich zeměpisných šířkách, kdy sychravé počasí a spadané listí na náladě nepřidá, je k zamyšlení. Asi proto mají mnozí spojen tento měsíc s depresemi. V létě by se slavilo líp.
Například v Mexiku je svátek mrtvých velkou událostí. Slaví ho již od 31. října a s oslavou končí 2. listopadu. Je chápán jako šťastné shledání mezi živými a mrtvými. Počasí tam mají jiné, svítí Slunce, nepadá listí, není sychravo a určitě si díky jejich veselé povaze nedělají starosti s „povinným“ uklízením hrobů. Pro mnohé z nás by bylo určitě osvobozující zcela tento svátek vynechat. Vždyť zapálit svíčku a vzpomenout si můžeme v průběhu celého roku. A navíc, naši blízcí nám v srdci a vzpomínkách zůstanou navždy. Já ve čtvrtek doma zapálím svíčky za všechny blízké zesnulé. Návštěvu hrobů nechám na léto. Teď na podzim mi to zkrátka nedělá dobře.
