Článek
Pokud vnímáme svět jen skrze biologii a čas, jde o totálně uzavřený systém směřující k zániku – všechno dříve, či později zestárne a skončí. Vzkříšení Ježíše ale tento myšlenkový směr nabourává.
Vzkříšení nám ukazuje, že život je víc než jen to, co vidíme očima – že existuje něco, co nás přesahuje a dává tomu všemu hloubku a trvalý význam
Tady je pár bodů, proč to mění realitu.
Smrt přestává být definitivním „vypínačem“. Pokud bariéra smrti padla, pak se každé naše úsilí, láska nebo tvoření stává investicí do něčeho, co může mít věčný přesah, místo aby to byl jen dočasný záchvěv v prázdnotě.
Vzkříšení dokazuje, že těla nemusí být jen dočasným křehkým „příbytkem“. I při té nejobyčejnější činnosti můžeme dát svému životu duchovní rozměr tím, že budeme svému Stvořiteli a nebeskému Otci vděční za život a všechno co jej umožnuje v jinak mrazivém a pustém vesmíru.
Jestliže Bůh udělal něco tak „těžko uvěřitelné“ jako vzkříšení z mrtvých, znamená to, že „hrací pole“ našich životů jsou otevřené i pro nás a pro cokoli, co si dokážeme i nedokážeme představit: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují,“ ( 1. list Korintským 2:9)
Naděje už není jen optimistický pocit, ale stává se objektivní sílou, která nám dovoluje riskovat pro dobro, protože víme, že v Bibli v Božím slově je pravda a co člověk rozsévá, to také sklízí.
Země a my lidé na ní už se najednou nejevíme jako jen chaotický systém směřující k postupnému zániku a ekologickému rozvratu, ale spíše jako něco, co je v určitém stadiu vývoje, a to nejlepší nás teprve čeká.
Pro potvrzení těchto slov citát z Bible:
„Bůh není člověk, aby lhal,
není lidský syn, aby odvolal své rozhodnutí.
Promluví snad, a nedodrží to,
řekne snad něco, a neuskuteční to?“
( 4. Mojžíšova 23:19)
