Článek
Místo jednoho propojeného systému dnes vzniká prostředí, ve kterém si jednotlivé úřady budují vlastní řešení, datové struktury i integrační přístupy. Každý úřad má svůj systém, svého dodavatele a často i vlastní představu o tom, jak má digitální stát fungovat. Výsledkem není celek, ale slepenec, který drží pohromadě spíš silou vůle než dobrým návrhem.
Na úrovni jednotlivého úřadu to může fungovat. Na úrovni státu ale vzniká prostředí, které je technologicky roztříštěné, obtížně řiditelné a drahé. Systémy si data nevyměňují automaticky, nebo jen omezeně a za cenu složitých integrací. Každé nové propojení pak stojí čas i peníze — a výsledek stejně nebývá ideální.
Dopady přitom nepocítí jen IT oddělení, ale hlavně občané a firmy. Ti musí opakovaně vyplňovat stejné údaje, obíhat různé úřady a orientovat se v nesourodých digitálních službách. To, co by mělo být jednoduché a rychlé, se zbytečně komplikuje — a důvěra v digitální stát tím logicky klesá.
Roztříštěnost zároveň výrazně omezuje schopnost státu reagovat na nové potřeby. Každá změna, která by měla fungovat napříč úřady, naráží na technické i organizační bariéry. Místo rychlého rozvoje tak často přichází zdlouhavé vyjednávání a drahé úpravy existujících systémů.
Tenhle stav není náhoda ani jednorázové selhání. Je to důsledek letité absence jednotného řízení, standardů a jasné architektury. Jinými slovy: každý si stavěl po svém a celek nikoho moc nezajímal.
Řešení je přitom známé a nijak objevné: jednotná IT a datová architektura. Její návrh a praktickou implementace v prostředí veřejné správy patří mezi klíčové oblasti, kterým se věnuje INADVISORS. Datová architektura musí definovat společná pravidla, datové standardy a povinnou interoperabilitu. Systémy si musí umět automaticky a bezpečně vyměňovat data — ne jen tehdy, když se to zrovna hodí.
Architektura navíc není jen technický dokument do šuplíku. Je to nástroj řízení, který určuje, jak má stát fungovat jako celek. Bez ní nelze zajistit konzistentní práci s daty ani budovat služby, které dávají smysl z pohledu občanů a firem.
Pokud má být digitalizace skutečně funkční, musí stát přestat fungovat jako soubor izolovaných institucí. Musí začít fungovat jako jeden propojený systém. Bez toho zůstane digitalizace jen souborem projektů, které vedle sebe existují, ale dohromady nikdy nezačnou pořádně fungovat.
