Článek
Slovo úvodem
Na úvod si ukážeme matematickou metodu, na jejímž základě lze dokazovat pravdivost jakéhokoli tvrzení. Tzn., že se může zabývat teologií i nevěřící člověk, který jí nerozumí a přeci na základě následující metody definovat pravdivost tvrzení.
Tato metoda se nazývá „výroková logika“, jež je jedna z dalších matematických metod, které spadají do vyšší matematiky, která se zpravidla i na vysoké škole v magisterském studiu bere okrajově, jelikož se jí zabývají předně ve specializovaném studiu na „matfyzu“.
Nicméně, uděláme si zde velmi jednoduchý příklad, ze kterého bude patrný princip metody. V dalším kroku si ukážeme aplikaci na dokazování biblického tvrzení. Uvedeme si zde také tzv. „asociační omyl“, což je „logický omyl“, ke kterému může dojít při dokazování nějakého tvrzení.
V další, hlavní části se budeme zabývat úvodní otázkou. Ukážeme si zde vyvození dvou opačných závěrů a porovnáme si je na základě použití výrokové logiky a asociačního omylu, který závěr je správný.
1. Výroková logika:
Celá tato 1. kapitola je citací zdroje [1].
Výroková logika, která bývá též někdy označována jako výrokový počet či klasický výrokový počet KVP,17 je logickým systémem, který z pohledu expresivní síly zkoumá skladbu výroku, jenž je složen z elementárních výroků. Tyto elementární výroky pak mají binární pravdivostní hodnotu, která je dána dvojicí hodnot - pravda, nepravda či {0, 1}.
Příklad: Petr se chystá na výlet vlakem a právě se nachází na nádraží ve vesničce Myslíkov, jejíž obyvatelé všichni logicky myslí. Petr chce jet do Brna, ale neví, do kterého z přistavených vlaků má nastoupit. Jelikož dnes nefunguje elektronický informační systém, nezbývá mu, než se zeptat ostatních cestujících. Petr oslovil tři cestující, kteří mu dali tyto odpovědi: (1) Nejede-li modrý vlak do Brna, nejede do Brna ani vlak zelený. (2) Pokud jede do Brna vlak červený, pak jede do Brna i vlak zelený. (3) Nejede-li do Brna vlak červený, jede do Brna vlak modrý. Petr by chtěl jet modrým vlakem, jede však tento vlak do Brna?
V prvním kroku je potřeba informace ze zadání převést do formálního zápisu. Vzhledem ke skutečnosti, že všechny tři vlaky (modrý, zelený i červený) se vztahují k cestě do Brna, budou zvoleny tři výrokové proměnné bez indexu a budou popisovat skutečnost, že konkrétní vlak jede do Brna. Platí tedy: m - modrý vlak jede do Brna, z - zelený vlak jede do Brna, č – červený vlak jede do Brna.
Nyní, s využitím výrokové logiky, která byla představena, je možné jednotlivé výpovědi cestujících formálně zapsat následujícím způsobem:
Nejede-li modrý vlak do Brna, nejede do Brna ani vlak zelený.
¬m ⊃ ¬z (a)
Pokud jede do Brna vlak červený, pak jede do Brna i vlak zelený.
č ⊃ z (b)
Nejede-li do Brna vlak červený, jede do Brna vlak modrý.
¬č ⊃ m (c)
Petr chce vědět, zda jede modrý vlak do Brna. Nabízejí se tedy dvě možnosti, a to modrý vlak jede do Brna či modrý vlak nejede do Brna. K důkazu je tedy možné přijmout jednu z představených možností. Jak by tedy vypadal důkaz pro variantu modrý vlak nejede do Brna? K systému tří předpokladů bude přidán předpoklad ¬m.
Konstrukce důkazu má následující podobu:
1. ¬m předpoklad
2. ¬m ⊃ ¬z předpoklad (a)
3. ¬z 1., 2. + modus ponens
4. (č ⊃ z) předpoklad (b)
5. (č ⊃ z) ⊃ (¬z ⊃ ¬č) axiom A3
6. (¬z ⊃ ¬č) 4., 5. + modus ponens
7. ¬č 3., 6. + modus ponens
8. ¬č ⊃ m předpoklad (c)
9. m 7., 8. + modus ponens
Výše uvedeným postupem bylo zjištěno, že z předpokladu, že modrý vlak nejede do Brna, jede modrý vlak do Brna. Jedná se o spor a tento důkaz je označován jako důkaz sporem. Sporem bylo dokázáno, že modrý vlak do Brna jede a Petr jej může k cestě použít.
Na základě výše představeného principu je možné zkonstruovat mnoho obdobných důkazů. Jedním z nich může být triviální důkaz existence stvořitele stvoření. Nechť jsou pro konstrukci důkazu přijaty tyto tři předpoklady:
Pokud existuje stvoření, pak existuje stvořitel. s ⊃ t (d)
Pokud myslím, pak existuje stvoření. m ⊃ s (e)
Myslím. m (f)
První předpoklad: „Pokud existuje stvoření, pak existuje stvořitel,“ je vyjmut z Kalámského kosmologického důkazu a shrnuje v sobě jeho dva úvodní předpoklady. Druhý předpoklad: „Pokud myslím, pak existuje stvoření,“ je předpokladem Reného Descarta: „Myslím, tedy jsem“. Ten, kdo myslí, i existuje. Třetí předpoklad: „Myslím,“ je zde obligatorní. Ten, kdo konstruuje důkaz, už tím, že ho konstruuje, myslí. Pokud jsou výrokovými proměnnými m, s, t označeny výroky:
m – myslím
s – existuje stvoření
t – existuje stvořitel
pak má konstrukce důkazu následující podobu:
1. s ⊃ t předpoklad (d)
2. m ⊃ s předpoklad (e)
3. m předpoklad (f)
4. s 2., 3. + modus ponens
5. t 1., 4. + modus ponens
Na základě výše uvedeného postupu bylo dokázáno, že závěr logicky vyplývá z předpokladů. Na základě důkazu dedukcí bylo dokázáno, že existuje stvořitel. Je evidentní, že tento důkaz je triviální. V této chvíli však nebylo cílem podrobně se zabývat vedením předpokladů, nýbrž představit, jakým způsobem je možné ze zadaných předpokladů vyvozovat předpoklady nové prostřednictvím důkazů.
2. Asociační omyl:
Celá tato 2. kapitola je citací zdroje [2].
Asociační omyl je logický omyl [3], ke kterému dochází, když někdo říká, že kvalita jedné věci se musí vztahovat na druhou jen proto, že oba sdílejí podobnou vlastnost nebo přesvědčení. Může být použit v pozitivním nebo negativním smyslu.
Sleduje obecný obrys, A je B, A je také C, takže všechna B jsou C.
Vennův diagram ukazující asociační omyl
Příklad asociačního omylu použitého v pozitivním smyslu (tzv. pro hominem, neboli čest asociací) je následující:
· Občané země X získali více Nobelových cen, zlatých medailí a literárních cen než občané země Y. Občan země X je proto nadřazen občanům země Y.
Příklad asociačního omylu použitého negativním způsobem (tzv. vina asociací [4]) je následující:
· John je zloděj v obchodě. John má černé vlasy. Proto jsou všichni lidé s černými vlasy zloději.
3. Logický omyl:
Celá tato 3. kapitola je citací zdroje [3].
Klam:
Klam je nesprávný argument v logice a rétorice. Poskytuje výsledek, který není platný nebo postrádá spolehlivost. V matematice může dojít k omylu, když úvaha poruší podmínku její použitelnosti. Omyly jsou buď formální klamy, nebo neformální klamy.
Formální omyly:
Formální omyl je chyba v logice. To se projevuje ve formě argumentu. Všechny formální omyly jsou typy non sequiturs (závěr nevyplývá z premis).
· Výzva k pravděpodobnosti – Tvrzení, které bere něco jako samozřejmost, protože by tomu tak pravděpodobně bylo (nebo by tomu tak mohlo být).
· Argument from fallacy – Tvrzení, které předpokládá, že pokud je argument pro nějaký závěr mylný, pak je nepravdivý i samotný závěr.
· Potvrzující důsledek – Jestliže A, pak B; B, tedy A.
· Popírání předchůdce – Pokud A, pak B; ne A, tedy ne B.
· Existenciální omyl – Příkladem může být: „Všichni v místnosti jsou chytří“. Neznamená to, že je v místnosti chytrá osoba, protože neříká, že je v místnosti osoba.
· Nerozdělený střed
Verze 1:
1. Všichni studenti nosí batohy.
2. Můj děda nosí batoh.
3. Můj dědeček je tedy student.
Verze 2:
1. Všichni studenti nosí batohy.
2. Můj děda nosí batoh.
3. Každý, kdo nosí batoh, je student.
4. Můj dědeček je tedy student.
I když je závěr argumentu správný, není podepřen danou logikou.
Neformální omyly:
Neformální klamy jsou argumenty, které jsou klamné z jiných důvodů, než jsou strukturální nedostatky. Obvykle potřebují prozkoumat obsah argumentu. Některé příklady neformálních omylů zahrnují:
- Argument z neznalosti (appeal to ignorance, argumentum ad ignorantiam) – za předpokladu, že tvrzení je pravdivé, protože nebylo nebo nemůže být prokázáno jako nepravdivé, nebo naopak.
- Argumentum ad hominem – vyhýbání se aktuálnímu tématu zaměřením útoku na protivníka.
- Položení otázky (petitio principii) – poskytnutí toho, co je v podstatě závěrem argumentu jako premisa.
- Dvojznačnost – zavádějící použití výrazu s více než jedním významem (zamlčením toho, který význam je v konkrétní době zamýšlen).
- Falešné dilema (falešná dichotomie, klam bifurkace, černobílý klam) – držení dvou alternativních tvrzení jako jediné možné varianty, když ve skutečnosti je jich více.
- Omyl mnoha otázek - někdo položí otázku, která předpokládá něco, co nebylo dokázáno nebo přijato všemi zúčastněnými lidmi, jako například „Přestal jsi bít svoužen u?“
- Inflace konfliktu – Experti oboru vědění se v určitém bodě neshodnou, takže učenci nesmí nic vědět, a proto je legitimita celého jejich oboru zpochybněna.
- Ignoratio elenchi (irelevantní závěr, chybí pointa) – argument, který sám o sobě může být platný, ale neřeší danou problematiku.
- Mylná projekce mysli – když člověk považuje způsob, jakým vidí svět, za takový, jaký svět skutečně je.
- Moralistický klam – vyvozování faktických závěrů z čistě hodnotících premis v rozporu s rozlišením fakt – hodnota. Například, vyvozování je z ought je příkladem moralistického omylu. Moralistický klam je opakem naturalistického klamu definovaného níže.
- Posouvání tyčí (zvýšení laťky) – argument, při kterém se odmítají důkazy předložené v reakci na konkrétní tvrzení a vyžadují se jiné (často větší) důkazy.
- Onus probandi – z latinského „onus probandi incumbit ei qui dicit, non ei qui negat“ je důkazní břemeno na osobě, která nárok uplatňuje, nikoli na osobě, která nárok popírá (nebo zpochybňuje). Jde o konkrétní případ klamu „argumentum ad ignorantiam“, zde je břemeno přeneseno na osobu bránící se proti tvrzení.
- Post hoc ergo propter hoc latina pro „po tom, proto proto“ (chybná příčina/důsledek, náhodná korelace, korelace bez příčiny) – stalo se X, pak se stalo Y; proto X způsobil Y. Lochnesská příšera byla viděna v tomto jezeře. Něco převrátilo naši loď; je to zjevně Loch Ness Monster.
- Omyl psychologa – pozorovatel předpokládá při analýze behaviorální události objektivitu své vlastní perspektivy.
- Červený sleď – řečník se pokouší odvrátit pozornost publika tím, že se odkloní od daného tématu tím, že předloží samostatný argument, o kterém se řečník domnívá, že je snazší hovořit.
- Reifikace (hypostatizace) – omyl nejednoznačnosti, kdy se s abstrakcí (abstraktní víra nebo hypotetický konstrukt) zachází tak, jako by šlo o konkrétní, skutečnou událost nebo fyzickou entitu. Jinými slovy, je chybou považovat za „skutečnou věc“ něco, co není skutečnou věcí, ale pouze myšlenkou.
- Retrospektivní determinismus – argument, že protože k nějaké události došlo, její výskyt musel být předem nevyhnutelný.
- Brokovnicová argumentace – argumentace nabízí pro svůj postoj takové množství argumentů, že na všechny nemůže protivník odpovědět.
- Zvláštní prosba – pokud se zastánce postoje pokouší citovat něco jako výjimku z obecně uznávaného pravidla nebo zásady, aniž by výjimku odůvodnil.
- Chyba utopených nákladů – to, co jsme investovali, nás vede k tomu, abychom investovali více.
- Špatný směr – příčina a následek jsou obrácené. Příčina je prý následek a naopak.
Chybná zobecnění:
Když člověk dospěje k závěru ze slabých premis, dochází k chybným zobecněním. Na rozdíl od klamů relevance, v klamech vadné indukce, premisy souvisejí se závěry – ale závěry jen slabě podporují. Vzniká tak chybná generalizace.
- Nehoda – výjimka ze zobecnění je ignorována.
- Cherry picking (potlačené důkazy, neúplné důkazy) – akt poukazování na jednotlivé případy nebo údaje, které zdánlivě potvrzují určitou pozici, přičemž ignoruje významnou část souvisejících případů nebo údajů, které mohou být v rozporu s touto pozicí.
- Falešná analogie – jablka a pomeranče: argument analogií, ve kterém se analogie špatně hodí.
- Ukvapené zobecnění (omyl nedostatečné statistiky, omyl nedostatečného vzorku, omyl osamělého faktu, unáhlený závěr, unáhlená indukce, secundum libra, obrácená náhoda) – zakládající široký závěr na malém vzorku.
- Induktivní klam – Obecnější název pro některé klamy, jako je ukvapená generalizace. Stává se to, když je učiněn závěr z premis, které jej lehce podporují.
- Drtivá výjimka – přesné zobecnění, které přichází s kvalifikacemi, které eliminují tolik případů, že to, co zbývá, je mnohem méně působivé, než by se dalo předpokládat z původního tvrzení.
- Myšlenkové klišé – běžně používaná fráze, někdy vydávaná za lidovou moudrost, používaná k potlačení kognitivních disonancí, zakrytí nedostatku myšlenkové zábavy, přechodu na jiná témata atd., ale v každém případě ukončete debatu klišé – bez pointy.
- Kluzký svah – vztahuje se k akci: pokud uděláme toto / pokud neuděláme toto, pak... [stanou se různé věci]
Chyby červeného sledě:
Chyba červeného sledě je chyba v logice, kde návrh je nebo má být zavádějící, aby bylo možné učinit irelevantní nebo nesprávné závěry. V obecném případě jakýkoli logický závěr založený na falešných argumentech, který má nahradit nedostatek skutečných argumentů nebo implicitně nahradit předmět diskuse.
Červený sleď – argument podaný jako odpověď na jiný argument, který je irelevantní a odvádí pozornost od předmětu argumentu.
- Ad hominem – napadání argumentujícího místo hádky.
- Argumentum ad populum (odvolání na rozšířenou víru, rozjetý argument, odvolání k většině, odvolání k lidem) – kde je návrh prohlašován za pravdivý nebo dobrý pouze proto, že mnoho lidí věří, že tomu tak je.
- Apel na rovnost – tam, kde je tvrzení považováno za pravdivé nebo nepravdivé na základě předpokládaného předstírání rovnosti.
- Asociační omyl (vina asociací) – argumentace, že dvě věci sdílejí stejnou vlastnost, jsou stejné.
- Odvolání k autoritě (argumentum ab auctoritate) – tam, kde je tvrzení považováno za pravdivé kvůli postavení nebo autoritě osoby, která jej prosazuje.
- Odvolání k plnění – pokud je tvrzení považováno za pravdivé nebo nepravdivé na základě úspěchů navrhovatele.
- Apel na důsledky (argumentum ad followiam) – závěr je podpořen premisou, která prosazuje pozitivní nebo negativní důsledky z nějakého postupu ve snaze odvést pozornost od úvodní diskuse.
- Apel na emoce – kde je hádka vedena kvůli manipulaci s emocemi, spíše než kvůli použití platného uvažování.
* Odvolání k motivu – kde je premisa odmítnuta zpochybněním motivů jejího navrhovatele.
- Výzva k novosti (argumentum novitatis/antiquitatis) – pokud se o návrhu tvrdí, že je lepší, nebo lepší pouze proto, že je nový, nebo moderní.
- Výzva k chudobě (argumentum ad Lazarum) – podpora závěru, protože argumentující je chudý (nebo vyvrácení, protože argumentující je bohatý). (Opak přitažlivosti k bohatství.)
- Odvolání se na tradici (argumentum ad antiquitam) – závěr podporovaný pouze proto, že se dlouho považoval za pravdivý.
- Odvolání se k přírodě – kde úsudek je založen pouze na tom, zda je předmět úsudku „přirozený“, nebo „nepřirozený“.
- Apel na bohatství (argumentum ad crumenam) – podpora závěru, protože argumentující je bohatý (nebo vyvrácení, protože argumentující je chudý). (Někdy bráno společně s apelem na chudobu jako obecný apel na finanční situaci argumentujícího.)
- Argument z mlčení (argumentum ex silentio) – závěr založený na mlčení, nebo nedostatku důkazů o opaku.
- Genetický omyl – kde je závěr navržen pouze na základě něčeho, nebo něčího původu spíše než jeho aktuálního významu nebo kontextu.
- Motte-and-bailey klam – přepnutí do příbuzné, ale méně kontroverzní pozice, když je napadán.
- Naturalistický omyl (je – měl by být omyl, naturalistický omyl) – tvrzení o tom, co by mělo být, na základě tvrzení o tom, co je.
- Reductio ad Hitlerum (hraní nacistickou kartou) – srovnávání protivníka nebo jeho argumentace s Hitlerem nebo nacismem ve snaze spojit pozici s pozicí, která je všeobecně haněna. (Viz také – Godwinův zákon)
- Slaměný muž – argument založený na zkreslování postoje oponenta.
- Tu quoque („ty taky“, apel na pokrytectví, já jsem guma a ty jsi lepidlo) – argument uvádí, že určitá pozice je nepravdivá nebo nesprávná a/nebo by měla být ignorována, protože její zastánce nejedná konzistentně v souladu s ta pozice.
Dvě křivdy dělají právo – nastává, když se předpokládá, že když je spáchána jedna křivda, další křivda ji zruší.
4. Výklad závěru úvodní otázky spolku Shincheonji ČR Praha, z.s.:
Následující výklad na úvodní otázku je prokládán rozborem těchto tvrzení.
Jak přijde Ježíš podruhé? V duchu, nebo v těle?
Ježíš přijde v duchu. V J 14,20 je napsáno, že v onen den poznáme, že jako je Ježíš v Otci, tak my jsme v Ježíši a on v nás. Jestliže však Ježíš přijde jako tělo, jak by mohlo být tělo v těle? To nedává smysl.
Rozbor:
Před započetím jakéhokoli rozboru zavedeme prvotní předpoklad, že veškeré Boží slovo (Český ekumenický překlad, Český studijní překlad, Český studijní překlad Miloše Pavlíka, nebo překlad Bible kralické, vyjma deuterokanonických knih) je pravdivé a neomylné.
Na úvod, z pohledu matematické metody výrokové logiky, je vyvození závěru (Ježíš přijde v duchu.) z nedoložených pravdivých tvrzení špatný. V J 14,20 v kontextu ostatních veršů celé kapitoly se prvně dočteme jakého významu toto tvrzení nabývá, abychom mohli vyvozovat následující tvrzení. Přečteme-li si celou 14. kapitolu, pochopíme že význam 20. verše nevypovídá o tom, že by Ježíš jako tělo měl přijít jako tělo do těla Otce a my jako tělo do těla Ježíše a On jako tělo do našeho těla. To by opravdu nedávalo smysl, a to jedině proto ze špatného pochopení tohoto verše. Má se zde v kontextu ostatních veršů na mysli, že tak jak smýšlí Otec, tak smýšlí i koná Jeho Syn Ježíš, a pokud i my budeme smýšlet jako Ježíš, tak i my budeme s Ním zajedno a On s námi. Jde tu tedy o jednotu hodnotového žebříčku. Tudíž tento verš je jako tvrzení faktu pro dokazování výroku vytržen z kontextu. Dochází zde k tzv. „neformálnímu omylu – argument z neznalosti“ [3]. Dále zde dochází k „formálnímu omylu – výzva k pravděpodobnosti“ [3] použitého negativním způsobem.
V Římanům 8,9 je napsáno, že kdo nemá ducha Kristova, ten není jeho. My jako tělo máme mít v sobě Kristova ducha.
Rozbor:
Tento verš je sám o sobě tvrzením neboli výrokem či předpokladem z pohledu výrokové logiky a není nijak dodatečně ohýbán doplňujícím nepodloženým tvrzením a můžeme jej zahrnout do dokazování tvrzení.
Ve Zj 3,20 je napsáno, že Ježíš stojí u dveří a tluče a kdo by uslyšel jeho hlas a otevřel dveře, k tomu vejde a bude s ním večeřet. Vstoupí k nám Ježíš v čase Zjevení v tělesné podobě anebo duchovní?
Rozbor:
Tento verš je sám o sobě tvrzením neboli výrokem či předpokladem z pohledu výrokové logiky a je doplněn pouze doplňující otázkou, která zprvu nijak neohýbá toto tvrzení, ale dochází zde k nabádání, kde následně může dojít k tzv. „neformálnímu omylu – položení otázky“ [3]a vyvození špatného závěru. Nicméně k vyvození jakéhokoli závěru zde ještě nedošlo a můžeme jej zahrnout do dokazování tvrzení.
Ve Zj 1,12-18 je popsána podoba někoho jako Syna Člověka, je to ten, který byl mrtvý a žije na věky věků (verš 18), je to tedy Ježíš. Podoba Ježíše, jak je popsaná, není podobou těla, ale podobou ducha, ostatně Jan ho vidí, když je v duchu (verš 10). Ve Zjevení 2-3 posílá Jan dopisy poslům sedmi sborů. V každém dopise se na začátku představuje odesílatel dopisu používaje podobu ve Zj 1,12-18. Odesílatelem všech dopisů a ten, který v dopisech mluví, je tedy Ježíš (Zj 2,18 Syn Boží). Na konci dopisů je vždy napsáno, že ten, který mluví (Ježíš) je Duch. Ježíš je tedy jako duch.
Rozbor:
Z veršů Zj. 1,12-18 je vyvozen závěr, že podoba Ježíše je podobou ducha. Dochází zde k takovému tvrzení, že kvalita jedné věci (Jan Ho vidí v duchu) se vztahuje na druhou (tedy i Ježíš je v duchu). Dochází zde k mylnému vyhodnocení závěru, a to asociačnímu omylu použitého negativním způsobem (tzv. vina asociací) [3] a také „formální omyl – potvrzující důsledek“ [3].
Tyto verše jsou tedy dále také mylně použity jako tvrzení faktu pro následné dokazování úvodní otázky. Dochází zde k tzv. „neformálnímu omylu – argument z neznalosti“ [3].
Ve Zj 22:17 je napsáno „Duch i nevěsta“ praví „Přijď“. Kdo je Duch, který je s nevěstou? Podle Zj 19:7 je to Beránek, tedy Ježíš. Tedy Ježíš přichází jako duch a jako duch zve na svatební hostinu (viz také Mt 22 pozvání na svatební hostinu Syna).
Rozbor:
Z veršů Zj. 22,17 a Zj. 19,7 je vyvozen závěr, že Ježíš je duch. Dochází zde opět k mylnému vyhodnocení závěru, a to asociačním omylem [3]. Množina A = Duch, Množina B = nevěsta, Množina C = Beránek.
B je v množině A předpoklad (a)
B je v množině C předpoklad (b)
takže množina A = množina B což je mylný závěr, protože ne všechna B jsou A.
Tyto verše jsou také mylně použity pro vyvození závěru, že Ježíš je Duch, jelikož verš ve Zj. 22, 17 je nedostačujícím tvrzením. Není zde jasné, zdali platí Ježíš = Duch, nebo Duch Svatý = Duch. Dochází zde k tzv. „neformálnímu omylu – argument z neznalosti“ [3].
Dále zde dochází k „chybnému zobecnění – cherry picking“, „chybnému zobecnění – falešná analogie“, „chybnému zobecnění – ukvapené zobecnění“, „chybnému zobecnění – induktivní klam“ [3].
Ve Sk 1,11 když se učedníci dívají do nebe, ale nevidí Ježíše, protože ho zakryl oblak, tak andělé říkají učedníkům, že Ježíš přijde zrovna tak, jak ho viděli odcházet, neboli přijde opět tak, že ho neuvidíme (v oblaku). Ježíš nevystoupil jako tělo do nebe, ale vystoupil tam jako duch. Proto vidíme, že po vzkříšení jako duch hlásá evangelium duchům ve vězení (1 Pt 3,19).
Rozbor:
Zde se opět opakuje vyvození nepravdivého závěru: „neformální omyl – argument z neznalosti“, „chybné zobecnění – cherry picking“, „chybné zobecnění – falešná analogie“, „chybné zobecnění – ukvapené zobecnění“, „chybné zobecnění – induktivní klam“ [3].
Dále, když Ježíš přijde, tak podle Lk 17,24 to bude jako blýskající se blesk, který září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem. Toto není popis vzhledu a chování těla, ale popis duchovních bytostí, které se míhají jako blesk (viz vidění Boží slávy v Ez 1).
Rozbor:
Zde se opět opakuje vyvození nepravdivého závěru: „neformální omyl – argument z neznalosti“, „chybné zobecnění – cherry picking“, „chybné zobecnění – falešná analogie“, „chybné zobecnění – ukvapené zobecnění“, „chybné zobecnění – induktivní klam“. Dochází zde také opět k mylnému vyhodnocení závěru, a to asociačním omylem mezi tvrzeními Lk. 17,24 a Ez. 1 [3].
Pokud Ježíš přijde jako duch, tak jak to, že je napsáno v Zj 1,7, že jej uzří každé oko (anebo také v Mt 24,29-31)? V J 16,10 Ježíš říká, že odchází k Otci a už ho neuvidíme, ale kdy ho znovu uvidíme? V Mt 23,39 je napsáno až přijde požehnaný, který přichází ve jménu Pána. Není tím myšleno, že by Ježíš přicházel ve jménu Ježíše, ale přijde někdo ve jméně Ježíše. My můžeme vidět toho, s kým Ježíš bude.
Rozbor:
Zde se opět opakuje vyvození nepravdivého závěru: „neformální omyl – argument z neznalosti“, „neformální omyl – položení otázky“, „neformální omyl – dvojznačnost“, „chybné zobecnění – cherry picking“, „chybné zobecnění – falešná analogie“, „chybné zobecnění – ukvapené zobecnění“, „chybné zobecnění – induktivní klam“.
V J 15,23 je napsáno, že nenávidět Ježíše znamená nenávidět Boha, který byl v Ježíši. Stejně tak v J 14,9 je napsáno, že vidět Ježíše je jako vidět Otce, protože Otec je v Ježíši (J 14,10). Tedy Ježíše nemůžeme vidět jako tělo v čase jeho druhého příchodu, ale můžeme vidět toho se kterým je Ježíšův duch.
Rozbor:
Zde se opět opakuje vyvození nepravdivého závěru: „neformální omyl – argument z neznalosti“, „neformální omyl – položení otázky“, „neformální omyl – dvojznačnost“, „chybné zobecnění – cherry picking“, „chybné zobecnění – falešná analogie“, „chybné zobecnění – ukvapené zobecnění“, „chybné zobecnění – induktivní klam“.
Proto je ve Zj 1:7 napsáno, že jej uvidí ti, kteří ho probodli. Myslí se tím vojáky, kteří žili před 2000 lety a dnes už dávno nežijí? Ve Zj 11 jsou lidé, kteří byli s Ježíšem a byli zabiti. Byli zabiti, protože měli Ducha Ježíše Krista. To, že probodli ty, kteří byli s Ježíšem znamená, že probodli Ježíše. (Mt 25,40 cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili).
Rozbor:
Zde se opět opakuje vyvození nepravdivého závěru: „neformální omyl – argument z neznalosti“, „neformální omyl – položení otázky“, „neformální omyl – dvojznačnost“, „chybné zobecnění – cherry picking“, „chybné zobecnění – falešná analogie“, „chybné zobecnění – ukvapené zobecnění“, „chybné zobecnění – induktivní klam“.
Závěr rozboru:
Jak je vidět, tak jednotlivé verše jsou doplňovány různými tvrzeními, které jsou vyvozeny často jako nesprávné argumenty v logické rétorice, nebo jako formální chyby v logice, aj.
Tyto argumenty tedy nejsou relevantní a nelze je dále použít pro vyhodnocení závěru úvodní otázky pomocí výrokové logiky.
Ukázali jsme si tedy v tomto rozboru, pomocí výrokové logiky, že k některým argumentům autor došel prostřednictvím např. asociačního omylu, dále často neformálním omylem – argumentem z neznalosti, a další.
4. Výklad závěru úvodní otázky výrokovou logikou:
Jak přijde Ježíš podruhé? V duchu nebo v těle?
2. List Janův 1,7-13: Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. 8 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. 9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. 10: Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; 11 kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích. 12 Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. 13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.
Rozbor:
Zde je tvrzení, že Ježíš Kristus přijde v těle. A je zde také tvrzení, že kdo tvrdí, že Ježíš nepřijde v těle, tak je svůdce a antikrist. Jelikož jsme udělali základní předpoklad, že Boží slovo je pravdivé, můžeme z toho vyvodit závěr, že Ježíš přijde v těle. Ověřme si toto tvrzení ale i pomocí výrokové logiky. Zavedeme si ještě jeden předpoklad, který vychází ze zdroje Schincheonji, a to že Schincheonji vyznává, že Ježíš přijde v duchu.
Ježíš J
Tělo T
Duch D
Schincheonji S
Svůdce a antikrist A
Zavedení předpokladů:
Ježíš přijde v duchu JD (a)
Ježíš přijde v těle nebo v duchu JT ∨ JD (b)
Kdo nevyznává, že Ježíš přišel v těle, je svůdce a antikrist ¬(JT) ≡ A (c)
Shincheonji vyznává, že Ježíš přišel v duchu JD ≡ S (d)
Konstrukce důkazu má následující podobu:
1. JT ∨ JD předpoklad (b)
2. JD ≡ S předpoklad (d)
3. ¬(JT) ≡ S 1., 2. + modus ponens
4. ¬(JT) ≡ A předpoklad (c)
5. S ≡ A 3., 4. + modus ponens
6. JD předpoklad (a)
7. (JT ∨ JD) ⊃ (¬JT ∨ ¬JD) axiom A3
8. ¬JT ⊃ (¬JT ∨ ¬JD) 6., 7. + modus ponens
9. ¬JD 8. + modus ponens
Rozbor:
Nacházíme zde tedy jasnou odpověď na úvodní otázku. Pomocí výrokové logiky jsme tedy dokázali v bodě 9., že není pravda, že Ježíš přijde v duchu. Dále jsme dokonce dokázali v bodě 5. znepokojující závěr, že Schincheonji je svůdce a antikrist. Nicméně zkusme si toto jasné biblické tvrzení ověřit opět v Bibli.
Jan 20,19-29 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ 24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25 Ostatní mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ 26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: „Pokoj vám.“ 27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ 28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pána a můj Bůh.“ 29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
Rozbor:
Zde je popis událostí po Ježíšově ukřižování a následném vzkříšení, kde se ukázal učedníkům. Je zde patrné, že Tomáš, jinak Didymos, jeden z učedníků, na pokyn Pána Ježíše, vložil svůj prst do ran po hřebech na Jeho rukou a svou ruku do rány na Jeho boku. Otázkou je, zdali je správné usoudit, že Pána Ježíše takto viděl v těle a sáhl si na Jeho tělo, či ducha. Z kontextu slova bychom tak mohli usoudit, že Ježíš tam stál v těle. Ale pojďme si to ověřit dále.
Lukáš 24,36-48 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“. 37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. 38 Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? 39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy. 41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42 Podali mu kus pečené ryby. 43 Vzal si a pojedl před nimi. 44 Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ 45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46 Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48 Vy jste toho svědky.
Rozbor:
Zde je jasně patrné, že si učedníci mysleli, že zprvu vidí ducha. Nicméně později jim sám Pán Ježíš vyvrátil tuto mylnou myšlenku a potvrdil, že duch, přeci nemá maso a kosti. K tomu je následně utvrdil tak, že před nimi pojedl, aby je utvrdil, že to není duch, ale tělo. Tudíž Pán Ježíš byl vzkříšený v těle.
Skutky apoštolské 1, 6-11 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ 7 Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8 ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ 9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. 10 A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu 11 a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.
Rozbor:
Zde je popis následných události, kdy po oněch událostech, kdy se jim zjevoval, byl vzat do nebe. Tudíž učedníci jej viděli vzkříšeného v těle a v těle byl vzat před jejich zraky do nebe. Dále se zde píše, že tak jak jste jej viděli odcházet, tak jej uvidíte přicházet, tzn. přijde v těle, tak jako odešel.
5. Závěrem:
Položili jsme si otázku: Jak přijde Ježíš podruhé? V duchu nebo v těle?
A došli jsme k závěru, že Ježíš přijde v těle. Potvrdili jsme si to hned několika způsoby.
Navíc jsme došli k zajímavému závěru, že ten, kdo tvrdí, že Ježíš přijde v duchu, je svůdce a antikrist.
V tomto článku jsme si tedy ukázali jednu z možností, jak můžeme ověřovat pravdivost nějakého tvrzení, případně vyvozovat nějaké závěry. Je pochopitelné, že tato metoda spadá do vyšší matematiky a není vždy jednoduché vytvořit konstrukci důkazu u složitějších tvrzení. Ale máme-li jednoduché tvrzení a dokážeme-li si stanovit jednoduché úvodní předpoklady, s velkým důrazem abychom se nedopustili nějakého z logických omylů, pak je ověřování matematicky velmi triviální.
Zdroje:
[1] KOZEL, Petr. Využití modální logiky pro důkazy Boží Existence. Online. Bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. 2013. Dostupné z: https://theses.cz/id/v3proj/.
[2] Association fallacy. (2024, February 16). Wikipedia. Retrieved 20:42, September 25, 2024 from https://simple.wikipedia.org/w/index.php?title=Association_fallacy&oldid=9361811.
[3] Fallacy. (2023, November 15). Wikipedia. Retrieved 20:50, September 25, 2024 from https://simple.wikipedia.org/w/index.php?title=Fallacy&oldid=9191415.
[4] Guilt by association. (2024, September 25). Wikipedia. Retrieved 20:48, September 25, 2024 from https://simple.wikipedia.org/w/index.php?title=Guilt_by_association&oldid=9790434.
