Článek
7.40 hod. „InoÚča“ sedí ve třídě, pozitivně naladěná vítá žáky druhé třídy, pozoruje, poslouchá, motivuje.
7.40 hod. „Úča“ vchází do školy. Pozoruje stále horší mládež, plouží se do kabinetu.
8.01 hod. „InoÚča“ s dětmi v komunitním kruhu zahajuje den. Seznamuje žáky s denními aktivitami a klíčovými pojmy pro dnešní den.
8.01 hod. „Úča“ došla do kabinetu. Vydýchává se.
8.11 hod. „InoÚča“ společně s žáky opakuje druhy vět. Žáci pracují v centrech aktivit. Jedna skupina tvoří příkazové věty pro spolužáky, další pracuje na myšlenkové mapě, poslední skupina hledá v oblíbené dětské knize přací věty. Žáci vyžadující podporu pracují s asistentem pedagoga a kompenzují oslabené percepční funkce.
8.11 hod. „Úča“ vchází do třídy. Žáci stojící jedenáctou minutu u lavic v pozoru na pokyn sedají.
8.30 hod. „InoÚča“ poslouchá prezentaci poslední skupiny. Ta představuje spolužákům přací věty z knih. Prostřednictvím kritického myšlení a metody předvídání se třída snaží přiřadit přací věty hrdinům z knihy. Probíhá zaujatá diskuse všech žáků.
8.30 hod. „Úča“ sedí u stolu. Vzorně sedící žáci mají otevřené učebnice. Čtou cvičení 4/str. 21. Polovina třídy nevnímá. Nevnímal ani Petr, kterého „Úča“ vyvolala. „Úča“ řve na celou třídu.
8.43 hod. „InoÚča“ reflektuje s žáky hodinu aktivitou „Alfa box“. Každý žák si vylosuje písmeno, na které vymyslí slovo související s vyučovací hodinou.
8.43 hod. „Úča“ drží kliku u dveří. Znovu zdůrazní žákům, že by se nad sebou měli zamyslet. Přehlédne hlásící Klárku, která už „to“ nemůže vydržet a až teď získala odvahu zvednout ruku. Naštěstí za dvě minuty zvoní.
13.00 hod. „InoÚča“ odvedla děti do družiny a dobíhá na záchod. Je zvyklá vydržet, prostě nebyl čas.
13.00 hod. „Úča“ končí dozor, konečně!
14.00 hod. “ InoÚča” právě doopravovala sešity a začíná si chystat přípravu na zítřejší den. Přemýšlí, jak zítra v prvouce diferenciovat výuku, aby každý pracoval na svém osobním maximu. Klade si otázku, jak zapojit žáka s mentálním postižením, který čte zatím jen izolovaná slova a bez porozumění textu. Efektivně mění zasedací pořádek. Má jasné argumenty proč to prospěje žákovi s poruchou chování. Předělává lepící štítky se jmény na lavicích (vlastní výroba), přemýšlí, kombinuje, už to má!
14.00 hod. „Úča“ sedí doma s šálkem kávy v ruce.
16.00 hod. „InoÚča“ opouští školu. Potkává matku svého žáka. Ta ji poučí, že Bedříšek je smutný. Nemůže si kvůli tomu jejímu slovnímu hodnocení počítat celkový počet jedniček a dvojek. Bedříška nezajímá, v čem uspěl a na čem je třeba zapracovat, kdo to má číst!
Shrnutí: Jaký je rozdíl mezi „InoÚčou“, neboli „inovativním, pokrokovým učitelem“, a „Účou“, neboli „učitelem“, kterého naše společnost tak skvěle zná? Pokud by byla „InoÚča“ třicátnice, měla by hrubý měsíční příjem 34 800 Kč na rozdíl od Úči, která je o 20 let starší. Ta měsíčně pobírá 41 780 Kč hrubého. Čtenář, který umí získávat informace a pracovat s nimi, jistě dohledá. Ale věřte mi, ve školské praxi to není o věku. Znám učitele důchodového věku, srdcaře, kteří svou práci berou jako poslání. Stejně tak znám talentované „InoUčitele“, které školství ztrácí, protože si uvědomují, že za daleko menší nasazení dostanou jinde více. Jakého učitele chcete pro své dítě vy?