Článek
V posledních letech se setkávám se stále častějšími diskusemi o genderové rovnosti a spravedlivém přístupu na trhu práce. Zatímco je skvělé, že ženy získávají více příležitostí a pronikají do tradičně „mužských“ odvětví, vzniká nový fenomén – výběr žen ženami. Zdá se, že zatímco muži čelí kritice, pokud vybírají ke spolupráci jiné muže, u žen se tento přístup vnímá jako zcela přirozený.
Na portálech a v podnikatelském prostředí je stále častější vidět, že ženy volí jiné ženy. Důvodem často nejsou dovednosti, ale větší komfort v ženském kolektivu. Kde je tedy hranice mezi inkluzivitou a selektivním přístupem? A proč společnost aplikuje dvojí metr na rozhodování o spolupráci?
Genderová rovnost
Téma genderové rovnosti se čím dál více řeší. Jako žena však vnímám určitou dávku neférovosti vůči mužům. Ne všechny firmy a podnikatelé jednají stejně. Zažila jsem skvělé ženy na manažerských postech, které se většinou vypracovaly vlastní pílí. Ano, některé využily i jiné „přednosti“, což se bohužel stává. Kdo by nechtěl mít atraktivní ženu v týmu? Výsledky jejich práce často odpovídaly tomu, jakým způsobem se dostaly na danou pozici.
Na druhou stranu mi přijde nepřijatelné nařizovat firmám, že musí mít určité zastoupení pohlaví na vybraných pozicích. Jsou společnosti, kde se skutečně hodí pouze ženy nebo pouze muži – ať už z důvodu povahy práce, nebo z jiných důvodů. O problematice genderové identity bych raději nezabíhala, protože to je kapitola sama o sobě.
Pokud chcete mít dobrý post a úspěšnou firmu, je potřeba se otáčet a aktivně pracovat. Není to jen o tom, že jsem žena a mám na něco právo. Každý by měl mít právo na to, co si zaslouží vlastní prací.
Proč tedy ženám ústupky projdou a mužům ne?
Ženy jsou často vnímány jako slabší, což může ospravedlnit ústupky ve prospěch jejich kariérního postupu. Naopak muži, kteří dostanou výhody, mohou být považováni za nekompetentní. Tento dvojí metr posiluje stereotypy a vytváří nerovnováhu. Je důležité otevřeně diskutovat o těchto rozdílech a usilovat o rovné podmínky pro všechny, bez ohledu na pohlaví.
Nevím, dámy, ale pokud se opravdu snažíme o emancipaci, neměla by nám spolupráce s muži dělat problém. Měli bychom být schopny efektivně pracovat v různorodých týmech, které nám umožní růst a rozvíjet se.
Osobně mám zkušenosti s pracovními kolektivy jak ženskými, tak mužskými, a musím říct, že mužský kolektiv mi přišel příjemnější. Nebyly tam pomluvy, komunikace byla přímá, a když se vyskytl problém, jednoduše jsme ho v klidu prodiskutovali a vyřešili.
Jak z toho všeho ven?
Společnost by měla uznat, že preference při výběru spolupracovníků vycházejí z komfortu a vzájemného porozumění, což platí pro všechny. Pokud si s někým nesednete, spolupráce nebude fungovat, ať už se jedná o muže nebo ženu.
Pokud chceme podporovat skutečnou rovnost, je třeba zastavit dvojí metr a umožnit mužům i ženám volit si své kolegy na základě dovedností a vzájemného porozumění, nikoli na základě pohlaví.
Tento dvojí metr se bohužel nevztahuje jen na pracovní sektor, ale i na volnočasové aktivity. Zkuste se připojit k skupině na sociálních sítích, která je určena pouze pro ženy nebo muže. Muži obvykle přijmou ženu, pokud vidí, že má stejné zájmy, zatímco ženy často odmítají muže bez váhání.
Až příště budete poptávat službu nebo tvořit nějakou komunitu, zvažte, zda místo specifických požadavků nezvolíte obecnější formulaci. Dejte šanci jak mužům, tak i ženám.
Anketa
Hlasujte i vy v anketě o tom, s kým raději spolupracujete. Nebojte se zanechat komentář, jak celou situaci vnímáte vy.
