Článek
Mezi školními lavicemi sedmé třídy sedí Tomáš, tichý chlapec s tmavými vlasy, který se pilně učí. Před několika dny třídní učitelka ohlásila, že brzy začnou probírat volbu budoucího povolání. „Příští týden si popovídáme o tom, jakým směrem se chcete po základní škole vydat. Můžete se zamyslet i nad tím, jestli chcete jít ve šlépějích svých rodičů,“ řekla s úsměvem.
Zatímco ostatní spolužáci nadšeně diskutovali o tom, jak budou jako táta programátorem nebo jako máma učitelkou, Tomáš cítil, jak mu srdce buší až v krku. Tato zdánlivě nevinná otázka v něm vyvolala pocit hrůzy, který se nedal jen tak zahnat.
Neexistující otec
Tomáš svého otce nikdy nepoznal. Opustil jeho matku ještě předtím, než se narodil, zanechal za sebou jen nezodpovězené otázky. Alimenty? Tomáš ani nevěděl, jestli je otec vůbec platí. Když byl menší, zaslechl rozhovor babičky s mamkou: „Takhle žít nemusíš! Musíš ho udat, ať platí, co má!“ křičela tehdy babička v kuchyni.
„A co z něj dostanu? Vždyť víš, že nikdy peníze neměl. Bůh ví, jestli nehnije v kriminále.“ odpověděla unaveně jeho matka.
Sice Tomáš netuší, co jeho pravý otec dělá, ale po něm být rozhodně nechce.
Matčino tajemství
Ani práce jeho matky nebyla něčím, čím by se mohl chlubit. Ještě před rokem pracovala jako prodavačka, ale dostala výpověď. Novou práci sice našla, ale za minimální mzdu. Tomáš si dobře pamatoval to období – večeře z levných surovin, otravný bytný bušící na dveře s připomínkami o nezaplaceném nájmu, staré oblečení po příbuzných, které už dávno vyšlo z módy.
A pak najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, se všechno změnilo. Lednice byla plná jídla, které si dříve nemohli dovolit. Nové oblečení, nové boty. A vrchol všeho – zbrusu nový iPhone, ne nějaký z bazaru, ale úplně nový, v zabalené krabičce s originálním příslušenstvím.
Tomáš nechápal, co se děje. Matka přitom chodila do práce jen na zkrácený úvazek, často byla doma a tvrdila, že nová práce jí konečně umožňuje více času na domácnost. Až do toho dne, kdy přišel ze školy nečekaně brzy.
Dveře do matčina pokoje byly pootevřené. Viděl ji tam, jak se před rozsvíceným kruhovým světlem a profesionálním stojanem s tabletem fotí v prádle, které by si na sebe nikdy nevzala mimo domov. Na chvíli ztuhl. Později, když tajně nahlédl do jejího telefonu, našel aplikaci OnlyFans.
Jak s nehezkou realitou naložit
Tomáš nyní seděl ve své lavici, zatímco učitelka hovořila o kariérních volbách, a nechápal, jak má s touto situací naložit. Jeho spolužáci měli rodiče s „normálními“ zaměstnáními – lékaře, učitele, řidiče, účetní. A co měl říct on?
„Má mamka se fotí na OnlyFans,“ určitě říct nemohl. Přestože chápal, že matka to dělá pro něj, aby měli na nájem, jídlo a občas něco navíc, cítil stud a zmatek. Netušil, jestli se může někomu svěřit. Učitelce? Ta by to musela nahlásit. Spolužákům? Ti by si z něj okamžitě dělali legraci.
Tomáš sevřel v dlani tužku tak silně, až mu zbělely klouby. Otázka o budoucím povolání mu připadala jako propast, která se před ním rozevírá. Nevěděl, kým chce být, ale věděl jedno – chtěl mít takovou práci, která by mu umožnila postarat se o sebe i o mámu tak, aby ona už nemusela dělat, co dělá.
Když zazvonilo, zůstal ještě chvíli sedět. Možná že právě teď, v této školní lavici, udělal první opravdové životní rozhodnutí. Neměl ponětí, jak ho uskuteční, ale věděl, že musí najít cestu vpřed. Svou vlastní cestu, nezatíženou minulostí ani současností.
