Článek
Renata měla pouhé čtyři roky, když jejich rodinu zasáhla nepochopitelná rána. Matka Bohdana ze dne na den zmizela. Nešlo o tragické úmrtí, ale o čin, který místní lidé nedokázali pochopit. Opustila své dvě malé děti a manžela bez jediného vysvětlení.
Sousedé si šeptali, rodina spekulovala. Nikdo nechápal, proč by Bohdana něco takového udělala. Proč by opustila čtyřletou Renatu a jejího mladšího bratra Davídka? Proč by zanechala děti samotné s manželem Mirkem, který celé dny pracoval na stavbách, aby rodinu uživil?
Když se Mirek jednoho dne vrátil domů a našel pouze malou Renatu s Davídkem bez dozoru, bez matky, jeho svět se rozpadl. Čekal den, dva, týdny. Bohdana se nevrátila. Mirek musel rychle přehodnotit svůj život. Našel si práci blíže k domovu a požádal své rodiče z nedaleké vesnice o pomoc s péčí o děti.
I přes složitou situaci si děti život na statku u prarodičů užívaly. Statek plný zvířat a legrace s babičkou a dědou. Pomohlo jim to překonat nepřítomnost matky. Roky plynuly a z dětí vyrostli dospělí, kteří dávno vytěsnili vzpomínky na ženu, jež je opustila. Založili vlastní rodiny, měli své děti, žili své životy.
A pak, po dlouhých desetiletích, přišel dopis. Jejich matka ležela na smrtelné posteli a toužila je vidět. V obou sourozencích to vyvolalo bouři emocí. Zaslouží si po tom všem jejich odpuštění?
Renata se svěřila tatínkovi s obsahem dopisu. Ten jí s láskou řekl, že ať se rozhodne jakkoliv, bude stát při ní. David byl ve svém rozhodnutí nekompromisní. „Nezajímal ji, když byl malý, ani on se o ni nebude zajímat nyní. Ať umírá s vědomím, jakou chybu udělala.“
Renata to však viděla jinak. Jako matka cítila soucit, který ji nakonec přiměl k cestě za svou umírající matkou. Adresa v Německu nebyla daleko od místa, kde Renata žila se svou rodinou.
Když dorazila, překvapil ji honosný dům. Uvítal ji muž přibližně v jejím věku. Byl to její nevlastní bratr, kterého matka měla s novým mužem krátce poté, co je opustila. Když konečně spatřila svou matku, uviděla jen cizí starou ženu, nic k ní necítila.
Místo vřelého přivítání nebo omluvy uslyšela uštěpačná slova: „Tak ty si dorazila?!“ A pak, místo otázek na její život, si chtě nechtě vyslechla matčino „ospravedlnění útěku“. Odešla prý za lepším životem, láskou a pochopením. Proč by zůstávala ve starém domě s mužem, který pouze pracoval a ničeho nedosáhl? Nelituje svého rozhodnutí. A jak vidí, přece jen z Renaty vyrostla krásná a vychovaná žena.
Renata v tu chvíli litovala, že vůbec přijela. Myslela si, že o ní matka konečně projevila zájem, ale hořce se zklamala. Přesto se krátce zdržela a promluvila si se svým nevlastním bratrem. S překvapením zjistila, že jejich matka měla velkou rodinu a ona přišla o mnoho zážitků se sourozenci, o kterých neměla ani tušení.
Bratr byl vstřícný a přál si zůstat v kontaktu, s čímž Renata souhlasila. Vždyť on nemohl za to, kdo je jeho matka. Jako ona a David.
Cestou domů Renata přemýšlela o tom, jak může někdo tak chladně opustit své děti. A chvilku na to si pořídit další rodinu. „Beztak šla za penězi, smrděl jí obyčejný život na vsi.“ řekla si nahlas v autě.
Renata pociťovala nesmírnou vděčnost za svého otce Mirka, který jim i přes všechny těžkosti dal tolik lásky, že absence matky nakonec nebyla tím nejhorším, co je v životě potkalo. Tímto pro ní tato kapitola skončila, na pohřeb se už nevydala.
