Článek
Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Obálka na stole, formální pohovor s vedením a slova, která jsem nikdy nechtěla slyšet: „Z důvodu organizačních změn musíme vaši pozici zrušit.“ Patnáct let práce, stovky projektů, tisíce odpracovaných hodin. Ale teď to všechno najednou končí.
Reorganizace, optimalizace
Slova, která zní tak čistě a profesionálně, ale ve skutečnosti převrací životy vzhůru nohama. Nemluvě o podnicích, kde dlouhodobé problémy vyeskalují a musí se rozhodnout k nejhoršímu, zavřít provoz.
První týdny byly jako na horské dráze
Střídal se vztek s beznadějí, odhodlání s apatií. Každé ráno jsem se budila se stejnou rutinou, jen místo do práce jsem sedala k počítači a procházela pracovní portály. Místo známých tváří kolegů jsem zírala do monitoru a snažila se pochopit, co vlastně umím a co mohu nabídnout.
Postupně jsem si začala uvědomovat, že tahle změna může být i příležitostí. Ne, není to klišé. Je to realita, kterou musíte nejdřív přijmout, abyste mohli jít dál. Začala jsem analyzovat své skutečné dovednosti. Ne pouze ty, které jsem používala v předchozí práci. Zjistila jsem, že umím víc, než jsem si myslela.
Klíčové bylo přestat se bát změny
Po letech v jednom prostředí máme tendenci věřit, že nic jiného neumíme. Že jsme příliš staří na změnu, příliš specializovaní na jeden obor. Není to pravda. Naše zkušenosti jsou přenositelné, jen se musíme naučit je správně „prodat“.
Začala jsem od základů
Aktualizovala jsem si životopis, ale ne jako pouhý výčet pozic a odpovědností. Zaměřila jsem se na výsledky, na konkrétní projekty, na dovednosti, které jsem získala. Založila jsem si profil na LinkedIn, což bylo pro mě něco naprosto nového. Zjistila jsem, že spousta bývalých kolegů a obchodních partnerů mi ráda pomůže s referencemi.
Nejtěžší bylo překonat stud
Stud z toho, že musím znovu na pohovory, že konkuruji mladším uchazečům, že začínám vlastně od znova. Ale s každým pohovorem, s každým odeslaným životopisem to bylo lehčí. Naučila jsem se mluvit o své situaci otevřeně, bez sebelítosti a s důrazem na to, co mohu nabídnout.
Dnes, s odstupem několika měsíců, vidím, že výpověď nebyla konec, ale začátek. Ano, bylo to těžké. Ano, měla jsem bezesné noci. Ale naučila jsem se něco důležitého, že naše kariéra není přímá cesta, ale spíš série křižovatek. A někdy nás život donutí odbočit jinam, než jsme plánovali.
Pro všechny, kteří se ocitli v podobné situaci
Mám tu několik poznatků z vlastní zkušenosti:
- Dejte si čas na zpracování změny. První dny a týdny nedělejte unáhlená rozhodnutí. Pokud máte odstupné, využijte čas pro nalezení správné cesty
- Udělejte si pořádek ve financích. Zjistěte, na jak dlouho vám vystačí odstupné, jaké máte nároky na podporu a jestli se vám nehodí nějaký rekvalifikační kurz.
- Analyzujte své skutečné dovednosti. Ne pouze ty, které jste používali v poslední práci. Ale i ty, když jste ještě byli ve škole.
- Nebojte se požádat o pomoc. Ať už jde o profesionální kariérní poradenství nebo podporu rodiny a přátel.
- Buďte otevření novým možnostem. Možná je čas změnit obor nebo zkusit něco, o čem jste vždycky snili. Třeba je čas jít konečně na volnou nohu.
Výpověď po letech v zaměstnání je těžká zkouška. Ale není to konec světa, i když to tak zpočátku může vypadat. Je to příležitost k novému začátku. A někdy zjistíte, že ta vynucená změna byla tím nejlepším, co vás mohlo potkat.
Osobně jsem díky tomu našla své ztracené já, které jsem roky potlačovala. Teď jsem více kreativní, méně se stresuji a hlavně jsem šťastnější. A to přeji i vám.
