Článek
Den začal jako každý jiný. Ranní káva, kontrola e-mailů, příprava nabídek pro klienty. Na programu byla důležitá schůzka se stálým klientem – majitelem středně velké výrobní firmy. Klasický businessman kolem šedesátky, který firmu vybudoval od píky. Sebevědomý, ale oblečený normálně, na nic si nehrál.
Prezentace nového produktu probíhala skvěle
Viděla jsem v jeho očích zájem, pokyvoval hlavou, kladl relevantní otázky. Když jsem se otočila k projektoru, abych ukázala další slide, stalo se to. Ucítila jsem jeho ruku na svém pozadí. Lehký plácnutí, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě.
Zamrzla jsem
Kdyby v místnosti spadl špendlík, slyšeli byste ho. Hlavou mi prolétlo tisíc myšlenek najednou. Vrazit mu facku? Seřvat ho? Předstírat, že se nic nestalo? Co když o tom řeknu šéfovi – uvěří mi? Neohrozím tím velký kontrakt? Nebudu za potížistku?
V té vteřině jsem si ale uvědomila jednu věc – pokud to nechám bez odezvy, bude si myslet, že je to v pořádku. Že si to může dovolit i k dalším ženám. A to jsem nemohla dopustit.
Otočila jsem se, podívala se mu přímo do očí a řekla: „Takhle ne, tímto naše jednání končí. Pokud budete mít zájem pokračovat v diskusi o našich službách, můžete mi zavolat.“ Sbalila jsem si věci a odešla.
Jeho překvapený výraz mluvil za vše. Nejspíš tohle nečekal. Možná si myslel, že to přejdu s nervózním úsměvem, jako to udělalo mnoho žen před mnou. Ale já ne.
Když jsem nasedala do auta, třásly se mi ruce. Ne strachy, ale vzteky. V hlavě mi běžely všechny ty roky tvrdé práce, budování respektu. A pak přijde někdo, kdo si myslí, že může tohle všechno smést ze stolu jedním nevhodným gestem.
Neřeknu, kdybych byla oděná „vyzývavě“ nebo bych vysílala nějaké signály, chovala jsem se maximálně profesionálně. Nešlo mi do hlavy, kde jsem udělala chybu, že si na něco takového dotyčný troufl.
Cestou zpět do kanceláře jsem přemýšlela o všech ženách
Kolik z nich mlčelo? Kolik z nich se bálo ozvat? A kolik mužů si myslí, že je tohle normální součást „business flirtu“?
V té době jsem chodila s mužem, který si myslel, že všechna obchodní jednání jsou jen záminkou k sexu. (Na mou obhajobu, byl to velmi krátký vztah. Nemohl unést mé povýšení a vyšší plat.) Neuměla jsem si ani představit říct doma, co se mi stalo.
Nicméně, aby článek nevyzněl tak, že jen muži jsou „agresoři“ - zažil to i můj starší kolega. A když mi vyprávěl příběh, jak se klepal před ženou na vysokém postu, bylo mi ho líto.
A co následovalo dál?
Jen jsem řekla nadřízenému, že se mi toto stalo a jestli nevadí, že za klientem již nebudu jezdit osobně. Souhlasil, dokonce navrhoval, že mu přiřadí nově nějakého mužského kolegu.
Zpětně si říkám, že jsem měla kliku, že takový případ za celé ty roky byl jen jeden. Ale jsem ráda, že jsem se nezalekla a zůstala v oboru dál. Protože být mezi lidmi je skvělé, stále převažují hezké příběhy, bude co vyprávět.
Anketa
Stalo se vám něco podobného? Jak jste to vyřešili?
