Článek
Kadeřnice Linda včera zažila, podle jejích slov, „tu největší zradu v její kariéře“. Po pěti letech se s ní totiž rozloučil jeden z jejích nejvěrnějších klientů, Dominik. Důvod? Přestěhovala svůj salón na druhý konec města.
„Je to neuvěřitelné,“ svěřila se mi Linda. „Dominik mi napsal, že můj nový salón je příliš daleko od jeho práce i bydliště a že by na cestu potřeboval více než 40 minut. Prý si najde někoho blíž. Po pěti letech! Jako by těch pár minut v MHD bylo důležitějších než kvalita, kterou mu poskytuji.“
Linda mi ukázala svou odpověď, kterou Dominikovi poslala: „To myslíš vážně? Po pěti letech, co se o tebe starám za speciální cenu? Myslela jsem, že vztah kadeřnice a klienta je založený na něčem víc než jen na pohodlnosti. Asi jsem se v tobě spletla. Hodně štěstí s novým holičem!“
Když jsem se zeptala, jestli nepovažuje takovou reakci za přehnanou, Linda se téměř rozkřičela: „A jak jsem měla reagovat? Vždycky jsem mu vyšla vstříc, když potřeboval posunout termín. Dokonce jsem mu dávala slevy celý rok! A on mi takhle poděkuje? Je to nevděčník!“
Z dalšího rozhovoru postupně vyplynulo, proč Linda opustila původní salón, kde léta pracovala. Vztahy s majitelkou Lucií nebyly idylické. „Lucina byla chamtivá,“ vysvětlovala mi Linda. „Ano, na začátku mi hodně pomohla tím, že mi pronajala křeslo za výrazně nižší cenu. Ale chtěla za to podíl ze stříhání za celý den. Ze začátku jsem moc klientů neměla, takže jsem jí toho moc neodváděla. Jenže teď? Mám plno. A nechci se prostě dělit o zisk.“
Když jsem se jí zeptala, proč si s majitelkou raději nesedla a nevyřešila změnu podmínek, na chvíli se zarazila. Po chvíli váhání přiznala svou skvělou „strategii“. „Občas, když klient chtěl platit kartou, jsem řekla, že terminál nefunguje. Ale jen když jsem věděla, že má hotovost! Copak je něco špatného na tom, že jsem si chtěla nechat celý výdělek? Dělají to všichni!“
Zdá se, že majitelka Lucie tuto praktiku odhalila. „Začala mě kontrolovat jako nějaké dítě,“ rozčilovala se Linda. „Dokonce mě obvinila z krádeže a pohrozila mi výpovědí. Představ si tu drzost! Já jsem přece nekradla, ty peníze jsem si vydělala svýma rukama!“
Linda zřejmě nevidí problém v tom, že porušovala podmínky spolupráce a připravovala majitelku o dohodnutý podíl. Místo toho investovala do vlastního salónu na opačném konci města a velmi se zadlužila.
„Myslela jsem si, že moji věrní klienti ocení kvalitu mojí práce a budou za mnou jezdit kamkoliv,“ povzdechla si. „Vždyť se jedná o jejich vzhled! To by jim mělo stát za trochu té námahy!“
Jenže klienti to vidí jinak. „Už mě opustilo deset stálých zákazníků,“ přiznala Linda. „Všichni s tou samou výmluvou, že je to z ruky. Nikdo nepochopí, že jsem to musela udělat, protože Lucie byla nesnesitelná.“
Když jsem naznačila, že více než 40 minut cesty navíc může být pro zaneprázdněného člověka skutečně problém, Linda to rozporovala. „Kvalita by měla být důležitější než pár minut v MHD nebo za volantem. Jsou všichni sobečtí a pohodlní!“
Linda se cítí být obětí. Nově otevřený salón má vysoké splátky a klienti se nehrnou. „Potřebuji ty staré klienty! Oni znají můj styl práce, nemusím jim nic vysvětlovat,“ stěžovala si.
Na konci našeho rozhovoru Linda sebevědomě prohlásila: „Až Dominikovi zkazí účes v Luciině salónu Magda, určitě si vzpomene na mě. Ještě mi bude volat s omluvou. Ale to už bude pozdě. Protože tou dobou už budu mít určitě plno klientů, kteří dokážou ocenit pravou profesionalitu.“
Zdá se, že Linda stále nevidí, že její vlastní neprofesionální chování a neschopnost pochopit potřeby svých klientů jsou hlavními důvody její současné situace. Místo sebereflexe obviňuje všechny kolem sebe, majitelku původního salónu, své klienty a dokonce i městskou hromadnou dopravu.
