Článek
Uprostřed moře se v květnu 1941 podle vyprávění námořníků houpalo na vlnách prkno a na něm seděl promočený černobílý kocour. Kolem něj nebylo nic než voda a místo, kde se před pár hodinami potopila loď, na které žil. Britským námořníkům, kteří ho zahlédli z paluby, se to muselo zdát jako malý zázrak. Tak začal příběh kocoura, o kterém se dodnes vypráví jako o Nepotopitelném Samovi.
Portrét Sama na prkně uprostřed vln dnes patří muzeu v Greenwichi.
Malý trosečník na kusu dřeva
Kocour podle legendy pocházel z německé bitevní lodi Bismarck, která po těžké bitvě skončila na dně. Komu přesně patřil a jak se na palubu dostal, se už nikdy nedozvíme. Námořníci z britské lodi Cossack ho vytáhli z vody a rozhodli se, že si ho nechají. Jeho původní jméno pochopitelně nikdo neznal, a tak mu vymysleli nové.
Říkali mu Oscar, protože písmeno O v námořní signalizaci znamená „muž přes palubu“. Hezčí jméno pro kocoura vyloveného z moře by vymýšleli jen těžko. Oscar se na lodi rychle zabydlel a celých pět měsíců s posádkou brázdil moře mezi Gibraltarem a Británií. Lodní kočky tehdy nebyly jen pro radost, hlavně chytaly krysy a myši, takže měl na palubě i svou práci.
Druhé ztroskotání a nové jméno
V říjnu 1941 přišla další rána. Cossack právě doprovázel konvoj z Gibraltaru do Británie, když ho zasáhlo torpédo z německé ponorky. Pro posádku to byly nesmírně těžké chvíle, ve kterých přišla o řadu kamarádů. Kocour ale přežil i tohle a námořníci ho odvezli do bezpečí na pevninu v Gibraltaru. Oscar tou dobou už k posádce patřil stejně jako kterýkoli z námořníků.
Poškozenou loď se pak snažili odtáhnout do přístavu, jenže moře se rozbouřilo a námořníci to museli vzdát. O tři dny později Cossack klesl ke dnu. Kocour měl za sebou už druhé ztroskotání, a tak si od námořníků vysloužil přezdívku, která mu zůstala celý život. Namísto Oscara mu od té doby říkali Nepotopitelný Sam.
Posádka Cossacku podle legendy vylovila kocoura po potopení Bismarcku.
Rozzlobený, ale bez jediného škrábnutí
Nepotopitelný Sam pak dostal nový domov na letadlové lodi Ark Royal. Zajímavé je, že právě její letouny o půl roku dříve pomohly zastavit Bismarck, odkud kocour pocházel. Klidu si tam ale dlouho neužil. V listopadu 1941 se loď vracela z Malty, kam předtím dopravila letadla, když ji trefilo torpédo. Do obřího plavidla začala proudit voda a pokus o odtažení do Gibraltaru nevyšel.
Tentokrát měla posádka v neštěstí obrovské štěstí. Loď klesala pod hladinu jen pomalu, takže se zachránili skoro všichni. Sama našli námořníci z člunu, jak se drží plovoucího prkna. Podle záznamů byl pěkně rozzlobený, ale neměl ani škrábnutí. Kdo někdy koupal kočku, dovede si ten nakvašený výraz živě vybavit.
Tím dobrodružství Nepotopitelného Sama na moři skončilo. Kocour se nejdřív zabydlel v kancelářích guvernéra Gibraltaru a pak odcestoval do Belfastu, kde žil v domově pro námořníky. O jeho osudu tehdy psaly noviny a v březnu 1942 o něm dokonce vysílalo vojenské rádio. Podle dobových zpráv se do mikrofonu ozval i sám kocour a jeho hlas slyšely miliony posluchačů. Klidné stáří si pak užíval až do roku 1955 a po všem, čím prošel, si ho opravdu zasloužil.
Nepotopitelný Sam pod drobnohledem historiků
Zní to skoro jako pohádka, a právě proto řada historiků zvedá nevěřícně obočí. Novinář Ludovic Kennedy podrobně sepsal, jak Bismarck zmizel pod hladinou, jenže o kocourovi se nezmínil ani slovem. Zmatek dělají i fotografie, které se k Samovu příběhu přikládají. Na jedné je mourek, na druhé černobílý kocour s nápisem HMS Amethyst 1949 na obojku. Ve skutečnosti tedy jde o úplně jiného lodního kocoura jménem Simon.
Sam má ale i své obhájce. Národní námořní muzeum v Greenwichi má ve sbírkách jeho pastelový portrét od malířky Georginy Shaw-Baker. Podle muzea by malířka neměla důvod kreslit kocoura, který nikdy neexistoval. Na Bismarcku navíc mohl žít načerno jako tajný mazlíček, takže by ho v lodních záznamech nikdo nenašel.
Stevardka, která přežila dvě ztroskotání
Takové štěstí na moři neměl jen Nepotopitelný Sam. Stevardka Violet Jessopová pracovala na Titanicu a v roce 1912 jeho potopení přežila. O čtyři roky později se jako zdravotní sestra plavila na jeho sesterské lodi Britannic, která se potopila také, a ona vyvázla znovu. Kdyby se se Samem někdy potkali, určitě by si měli co vyprávět.
Pokud je na pořekadle o devíti kočičích životech něco pravdy, Nepotopitelný Sam jich podle legendy spotřeboval nejméně tři. Spousta z nás občas zažívá dny, kdy jedna starost střídá druhou a sil pomalu ubývá. Právě tehdy se hodí vzpomenout na mokrého a naštvaného kocoura na prkně uprostřed moře. Ať už se všechno stalo přesně takhle, nebo námořníci příběh trochu přibarvili, něco si z něj vzít můžeme. I po třetím pádu do vody se dá vyškrábat na prkno a plout dál.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, War History Online, Legion Magazine
