Článek
Jana, moje kamarádka z obchodního oddělení, se bohužel dostala do podivné situace, která nakonec poznamenala atmosféru našeho pracoviště. Všechno to začalo na firemním večírku, kde se Klára na Janu doslova nalepila. Z ničeho nic se k ní chovala, jako by byly nejlepší kamarádky. A to vše odstartovalo.
Jirka byl údajně Klářin nový objev
Bývalý voják z povolání, sympatický a milý chlap s velkým úsměvem. A co vám budu povídat, postava jak ze žurnálu! Ale něco na tom jejich „vztahu“ nějak neštymovalo.
Jak mi později Jana vyprávěla, působili spíš jako náhodní známí než skutečný pár. Klára sice o Jirkovi mluvila jako o svém „novém objevu“, ale on se choval zdvořile a přátelsky. Žádné dotyky, žádné zamilované pohledy, nic, co by naznačovalo hlubší vztah.
„Připadalo mi to zvláštní,“ řekla mi Jana. „Klára mi ho představovala s takovým nadšením, ale on se tvářil, jako by byl na večírku s běžnou známou. Vlastně jsem měla pocit, že ho tam Klára dotáhla skoro násilím.“ A nepletla se, časem jí to sám Jirka potvrdil.
Za pár dní mi Jana vyprávěla novinku
Procházela se zrovna centrem města, když jí najednou zavolala Klára.
„Prosím tě, mohla bys mi pomoct?“ žadonila do telefonu. „Víš, zazdila jsem Jirku, je kousek od tvého bytu v kavárně. Nemohla bys za ním zajít a trochu ho zabavit?“
Jana byla zmatená, ale Klára jí rychle vysvětlila, že si potřebuje vyřešit ještě jeden „vleklý vztah“, že si chtěla naposledy užít se svým bývalým a pak od něj definitivně odejít. Jana, vždycky ochotná pomoct, souhlasila. „Dobře, ale jen na chvilku,“ řekla.
„Myslela jsem, že se jen pozdravíme a prohodíme pár zdvořilostních frází,“ vyprávěla mi Jana později. „Ale z toho krátkého setkání se vyklubalo něco úplně jiného.“
Jirka ji pozval na procházku, pak nečekaně na večeři, a než se nadála, byla tma a oni spolu strávili celý den. Jana přiznala, že to byl jeden z nejkrásnějších dnů, jaké za dlouhou dobu zažila. Přesto si ani nevzala jeho telefonní číslo – věděla, že Klára o něj má zájem, i když momentálně řešila něco jiného.
Následující týden se pro Janu stal noční můrou
Klára vtrhla do kanceláře jako uragán. „Jirka mi řekl, že se do tebe zamiloval!“ křičela před všemi kolegy. „To jsme spolu neměly domluvené! U mě jsi holčičko skončila!“
Jana stála jako opařená. „Vždyť jsi mě sama požádala, abych s ním strávila čas,“ bránila se. A v hlavě si říkala: „Co si sakra čekala!“
Na to Kláře došla slova. Otočila se na podpatku, odešla z místnosti a silně za sebou bouchla dveřmi. Od té chvíle rozpoutala v kanceláři hotové peklo. Pomluvy, izolace, drobné naschvály – Klára udělala z Jany doslova kancelářského vyvrhele. Bohužel jí tu historku všichni sežrali, ale já jsem stála za Janou.
Jirka se Janě brzy ozval
Ale kvůli napjaté situaci v práci se s ním neodvážila vídat osobně. Ten teror na pracovišti trval několik týdnů, než Klára vychladla a našla si novou oběť.
Pak jednoho dne Janě zazvonil telefon
„Vím, že jsi to měla těžké. Čekal jsem. Co kdybychom si dali konečně opravdové rande?“ napsal Jirka.
Dnes, po třech letech jejich vztahu, se tomu už jen smějeme. „Klára mi vlastně nechtěně dala ten nejkrásnější dar – Jirku,“ říkává Jana s úsměvem.
A jak dopadla Klára?
Jak jsem později zjistila, její chaotické chování mělo hlubší příčiny. Jirka nebyl zdaleka jediný muž, se kterým měla problémy. Několik let po celé téhle aféře jsem se dozvěděla, že sama skončila ve vztahu s mužem, který měl za sebou řadu průšvihů a násilí mu nebylo cizí.
Takže někdy, když vám někdo hází klacky pod nohy, vás možná nevědomky chrání před horším osudem. A někdy, když vám někdo nacpe do náruče muže a pak zuří, když si padnete do oka, vám vlastně, bez ohledu na své úmysly, dělá tu největší laskavost.
Život má zkrátka smysl pro ironii. A já jsem ráda, že aspoň pro Janu a Jirku to nakonec dopadlo dobře.
