Článek
Jediné, proč tu placatou bednu ještě pouštím, jsou televizní soutěže. Mám-li ranní, obvykle dorazím domů tak, abych v pohodě stihla AZ-kvíz, pak Kde domov můj anebo třeba Na lovu. Když mám čas, uvařím si kafe, s šálkem v dlaních se rozplácnu do křesla, relaxuju, koukám, jak soutěžící více či méně udatně bojují se záludnými otázkami a hlavně fandím. Přeju sympatickým mužům a ženám, aby porazili náfuky, kteří se tam přišli předvést, případně aby věděli víc než samotný vševědoucí vševěd. Většinou ale čas na kafe nemám, vrhnu se na domácnost, to potom fandím za běhu se smetákem nebo s vařečkou v ruce. A při tom sezení nebo kmitání zírám, kolik toho vlastně nevím, a tak nějak mimoděk nasávám nové znalosti, které stejně z většiny vzápětí zase zapomenu.
Začalo to MS v hokeji (jó, kluci, jste borci, klaním se) a teď pokračuje fotbalem (hm, no, tak nějak jsem to čekala, že uhrajete ušušňaný bodík a pojedete domů). Tedy abych to nezamluvila, co vlastně začalo? Sportovně laděný AZ-kvíz napřed do puku a pak pro změnu do mičudy. Zkusila jsem to dvakrát nebo třikrát a nebavilo. Otázky, kterým prakticky nerozumím a i ta atmosféra byla nějaká jiná, taková ne pro mě. Možná je chyba ve mně, nevím, ale tahle monotématika mě prostě nebere.
AZ-kvíz jsem tedy vyřadila ze svého koukacího repertoáru, při kafi si přečtu kus knížky, při uklízení nebo vaření mě nic nerozptyluje. A doufám, že se tenhle pořad vrátí do starých kolejí a že se zbylé dvě moje soutěže taky nějak nepokazí. Jinak bych asi tu bednu musela definitivně vyhodit z okna, čím bych se sice dopustila hrubého porušení ekologických pravidel, ale aspoň bych mohla zrušit koncesionářské poplatky.
Máte to podobně?
