Článek
Třeba do lesa, kde nás mohli šmírovat leda tak veverky se zajíci, ale pravděpodobnost, že budeme pohoršovat (nebo inspirovat) nějakého člověka, byla malá. Ale být všem na očích, to bych se už tehdy propadla hanbou, natož dneska.
V úterý jsem se stavila u známých, nebydlí daleko, a tak někdy po osmé večer jsem se vracela domů přes Herolďák. Pro neznalé, to je takový nevelký park u nás v pražských Vršovicích pod Kodaňskou ulicí. Byla už tma, ale pořád se tam vyskytovalo dost lidí, buď šli jako já odněkud domů, nebo se jen tak procházeli po večeři, vyskytla se tam i nějaká mládež.
Najednou koukám, jak si to na lavičce sice trochu stranou, ale poblíž hlavní cesty a celkem blízko svítící lampy navzdory zimě dva spolu naplno rozdávají. V tom šeru jsem zaregistrovala, že ona byla tak ve středním věku a poněkud při těle, zatímco on hubený mladík. Seděla na té lavičce s vyhrnutou sukní, on klečel na zemi před ní a činil se ostošest.
Zastyděla jsem se, bylo mi to trapné, a i když jsem nešla přímo kolem nich, přidala jsem do kroku, abych byla pryč, určitě jsem se musela i červenat. Sex mám sice ráda, ale asi jsem prudérní, tohle bylo na mě moc. Ale nebyla jsem v tom sama, všimla jsem si, že podobně zareagovalo i pár dalších lidí, kteří je viděli. Tedy až na dva puberťáky, kteří na ně zpovzdálí zvědavě zírali a pak dokonce zapískali.
Zaujala mě nesourodost té dvojice, dokonce mě napadlo, jestli nešlo o nějakou placenou službu. Nebo jestli to nebylo z náhlého popudu dvou možná trochu přiopilých jedinců. Nevím, neměla jsem to jak zjistit, a i kdybych měla, neřešila bych to. Ale jedno vám povím, když mě pak po chvilce další chůze přešlo to pohoršení a odčervenala jsem se ve tváři, uvědomila jsem si, že jim to vlastně přeju. Ať už to byl kdokoli, možná neměli kde, možná to bylo tak strašně naléhavé, tak jsem si řekla, ať si to teda užijou.
