Hlavní obsah

Narcistické chování: Jak poznat člověka, který manipuluje, ovládá druhé a nesnáší kritiku?

Foto: Iva Musilová/chatgpt.com

Narcistické chování nemusí být na první pohled snadno rozpoznatelné. Za sebevědomým vystupováním se může skrývat potřeba obdivu, touha ovládat druhé, neschopnost přijmout kritiku i přesvědčení, že pravidla platí pro všechny ostatní, jen ne pro něj.

Článek

Narcistické chování může člověku výrazně komplikovat partnerské, rodinné i pracovní vztahy. Na první pohled přitom nemusí působit nijak problematicky. Naopak bývá často společenský, sebevědomý, výřečný a dokáže si rychle získat sympatie okolí. Umí přesně odhadnout, co chtějí druzí slyšet, a v určitých situacích působí jako člověk, který má všechno pod kontrolou. Problémy se však začnou objevovat ve chvíli, kdy se jeho potřeby střetnou s potřebami ostatních. Najednou je důležité především to, co chce on, co si myslí a jak se cítí.

Jedním z nejvýraznějších znaků narcistického chování je přesvědčení o vlastní výjimečnosti. Takový člověk může mít pocit, že je chytřejší, schopnější nebo důležitější než ostatní. Očekává zvláštní zacházení, uznání a respekt, ale sám je nemusí druhým oplácet. Pokud někdo nesouhlasí s jeho názorem, může to vnímat jako osobní útok. Místo věcné diskuse se pak snaží prosadit svou za každou cenu. Potřebuje mít poslední slovo a jen velmi obtížně připouští, že by se mohl mýlit.

Velkou roli hraje také potřeba obdivu. Narcisticky se chovající člověk často vyhledává pozornost a pochvalu. Rád mluví o svých úspěších, schopnostech, majetku nebo kontaktech a očekává, že ostatní budou jeho kvality oceňovat. Pokud se pozornost přesune na někoho jiného, může reagovat podrážděně, závistivě nebo se snažit rozhovor opět stočit k sobě. I obyčejná pochvala druhého člověka pro něj někdy představuje nepříjemnou konkurenci.

Typickým problémem bývá neschopnost přijímat kritiku. I dobře míněná připomínka může vyvolat nepřiměřeně silnou reakci. Člověk se začne bránit, útočit, hledat chyby na druhých nebo vytahovat staré konflikty. Může se také urazit a přestat komunikovat, aby druhému ukázal, že překročil určitou hranici. Přitom sám nemá problém ostatní kritizovat, upozorňovat na jejich nedostatky nebo zpochybňovat jejich rozhodnutí.

Narcistické chování se často projevuje také nedostatkem empatie. Takový člověk může mít potíže pochopit, jak jeho slova a jednání působí na okolí. Pokud někomu ublíží, nemusí cítit potřebu se omluvit nebo situaci napravit. Někdy dokonce zlehčuje cizí trápení a považuje ho za přehnané. Když například partner prožívá náročné období, místo podpory může slyšet, že zbytečně dramatizuje a měl by se vzchopit. Jeho vlastní problémy jsou přitom vždy důležité a zaslouží si okamžitou pozornost.

Dalším častým projevem je manipulace. Narcisticky se chovající člověk může využívat lichotky, výčitky, sliby i pocit viny, aby dosáhl svého. Někdy překrucuje skutečnost, popírá vlastní výroky a přesvědčuje druhé, že si situace špatně pamatují. Pokud se mu něco nepovede, hledá viníka v okolí. Jestliže udělá chybu, snaží se ji omluvit chováním někoho jiného. Postupně tak může vytvořit prostředí, ve kterém si blízcí lidé přestávají být jistí vlastním úsudkem a raději ustupují, aby měli klid.

Zajímavé je, že narcistické chování nemusí mít vždy podobu hlasitého sebevědomí a okázalého vystupování. Existuje také méně nápadný, takzvaný skrytý narcismus. Člověk může působit nejistě, citlivě a dokonce jako někdo, komu ostatní neustále ubližují. Často se staví do role oběti, zdůrazňuje vlastní křivdy a očekává zvláštní ohledy. Kritiku však snáší stejně obtížně a může ji oplácet pasivní agresivitou, mlčením, urážkami nebo vyvoláváním pocitu viny.

V pracovním prostředí může takové jednání vypadat například tak, že si člověk přivlastňuje zásluhy kolegů, odmítá uznat jejich schopnosti a potřebuje mít kontrolu nad každým rozhodnutím. Pokud se někomu jinému daří, může jeho úspěch zlehčovat nebo hledat způsob, jak ho zastínit. V rodině zase může určovat, o čem se bude mluvit, kdo má pravdu a jak se mají ostatní chovat. Jeho potřeby často stojí na prvním místě a nesouhlas může být vnímán jako nedostatek loajality.

Je ale důležité rozlišovat mezi jednotlivými narcistickými rysy a narcistickou poruchou osobnosti. Každý člověk může být někdy sobecký, potřebovat uznání nebo špatně snášet kritiku. Samotné takové chování ještě neznamená psychickou poruchu. Rozhodující je dlouhodobý a opakující se vzorec, jeho intenzita a dopad na vztahy i každodenní život. Odbornou diagnózu může stanovit pouze kvalifikovaný odborník.

Pokud se s narcistickým chováním setkáváte ve svém okolí, nesnažte se za každou cenu druhého přesvědčit, že se chová špatně. Důležitější je uvědomit si, co je pro vás přijatelné a co už překračuje vaše hranice. Nenechte se vtáhnout do nekonečných hádek, ve kterých musíte stále dokola obhajovat své pocity a vysvětlovat vlastní rozhodnutí. Udržujte si kontakt s lidmi, kterým důvěřujete, a nezanedbávejte vlastní potřeby. Pokud vás takový vztah psychicky vyčerpává, může být velmi užitečná pomoc psychologa nebo terapeuta. Nikdo totiž nemusí snášet ponižování, manipulaci ani neustálé dokazování vlastní hodnoty jen proto, aby si udržel vztah s druhým člověkem.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz