Článek
Prázdniny jsou tu a to znamená jediné, tříleťák je doma. Dochází mi nápady, jak ho zabavit, venku panuje tropické počasí, avšak synátor se jen tak nenechá a vymýšlí si sám zábavu. Již od brzkého rána slyším, kdy půjdeme ven a kdy pojedeme na návštěvu k babičce. Unavená matka, tak bych momentálně charakteristikovala svoji osobnost.
Moje záda zažívají špatné období, a jak by ne, když musím chovat půl ročního syna. Je to zlaté miminko, vystačí si zcela sám, za to jeho brácha je pěkný kvítko.
Naše ráno začíná venčením hafana, to bude ještě breku, až ho vrátíme z našeho psího hotelu. Synátor poprvé bere do ruky vodítko, i když je hafan menšího vzrůstu syn za ním vlaje jak vlajka. Sousedovým psům se hafan zalíbí, pokouší se přeskočit plot, když v tom se hafan vyvlékne synátorovi z ruky, a tak mi nezbývá, než si zahrát na kaskadérku a vyrvat hafana spárům velké černé obludy. Mise splněna, hafan zachráněn.
Prádlo už začíná přetékat z koše, moje nervy už dávno přetekly. Synátor zkouší kolik toho jeho máma vydrží. Asi nejvíc mne rozněžnil větou: „Ty vole, mami dej mi ten telefon.“ Kde se tohle naučil, nechci snad ani vědět.
„Kdy pojedeme už na tu loď?“ následuje další otázka, z mé odpovědi se dozvídá, že již brzy. Chystáme se na naši první společnou dovolenou ve čtyřech a to jistě bude stát za další článek.
Na závěr bych chtěla poradit všem maminkám, když už si myslíte, že na to nemáte, tak hlavu vzhůru, jistě bude ještě hůř. Tak hurá užít další den prázdnin.
