Článek
6. 7. 2018 HUAWEI AHOJ!
Můj telefon Huawei začal mít krátký dech. Za 1 den se vybilo 20 % baterie, handsfree v autě každou chvíli hlásilo low battery.
Řekl jsem si dost, musím si koupit novou baterii. Začal jsem hledat na internetu, našel jsem britskou firmu, která dováží baterie za pouhých 700 Kč a pak jednu na Bělehradské, která je má za 209 Kč.
I objednal jsem si baterii za 209 korun, počkal na potvrzení platby a výzvu k vyzvednutí, po výzvě jsem se vydal na místo. Krásný nový obchůdek, baterii jsem dostal i s fakturou.
Večer jsem si doma vzpomněl, že mám v tašce tu baterii a fakturu. Nejdřív jsem vyndal fakturu. Zjistil jsem, že na faktuře mám adresu bydliště Liberec, Rumunská 9. No, našel jsem si to, je to Palác Syner, bydliště v paláci, to není pro začátek špatné.
Za chvíli jsem si vzpomněl, že mám v tašce ještě tu baterii. Šátrám, šátrám, byl to malý igelitový pytlíček s takovým tím igelitových zipem. Otevřu zip a snažím se vyndat obsah pytlíčku. Moc se mu nechtělo, ale nakonec vypadl. Vzal jsem to do ruky, byla to taková měkká placka, jako balíček žvejkaček, v šedivé plastové fólii s nějakým popisem, na jedné straně z toho koukaly nějaké měděné plíšky.
Říkám si dobře, tak teď musím vyndat tu baterii z toho obalu. Roztrhnout to nešlo, tak jsem vzal kapesní nožík a po kraji to opatrně nařízl. Objevil se takový černý balíček, bylo zřejmé, že se musí rozbalit. Tak jsem začal rozbalovat. Když jsem rozbalil asi třicet centimetrů, začínalo být mi jasné, že ten svitek je samotná baterie a že už asi fungovat nebude. Tak jsem ten pásek zase smotal a najednou cítím, že hřeje. V tu chvíli jsem si vzpomněl na historky o požárech mobilních telefonů a uvědomil si, že se něco takového blíží. Protože se vždycky rozhoduji rychle a správně, vzal jsem ten horký balíček, běžel do kuchyně a tam ho hodil do hrnce s vodou. Voda začala bublat, strčil jsem do ní prst, horká nebyla, ale bublalo to silně. Pro jistotu jsem přilil ještě hrnek studené vody. Pak jsem dostal myšlenku, co když to není var, ale elektrolýza vody. A při elektrolýze vody se uvolňuje – vodík! Protože se vždycky rozhoduji rychle a správně, abych se přesvědčil, vzal jsem sirky, zapálil sirku a přiblížil k hrnci. Udělala se malá ohnivá koule, buch, a to bylo všechno!
Pak mne napadlo, že vlastně nevím, jak ta baterie vypadá, protože jsem telefon ještě neotevřel. Pokusil jsem se ho tedy otevřít, ale bez úspěchu. Podíval jsem se do návodu, nic jsem nenašel, jen webovou adresu, kde je možné stáhnout větší návod. Otevřel jsem si ty stránky na internetu, hledal a hledal, nic, jen se mě to zeptalo, jestli mě odpověď uspokojila.
Zaškrtl jsem „ne“ a do okénka Vzkaz jsem napsal: „Potřebuju telefon otevřít a vyměnit baterii!“ Nechtělo to po mně žádnou emailovou adresu, tak to možná bylo házení hrachu na zeď.
Ráno voda už nebublala, vytáhl jsem z hrnce asi tři čtvrtě metru pásky z tenoučkého měděného plechu, jako staniol, a opláchl ho od černé kašičky, což předpokládám, že byl grafitový elektrolyt, pěkně to smrdělo. Plech jsem si ponechal, černou kašičku vylil do záchoda. Vzápětí jsem se dozvěděl od zetě, že elektrolyt obsahuje též lithium – dost jedovatý to prvek. Při styku s ním neexistuje protijed, organismus se ho snaží zbavit sám, např. zvracením nebo průjmem. První se nekonalo, druhé možná dva dny ano.
Když jsem to telefonoval ženě na chatu, nejdřív se smála, pak se trochu vyděsila, a pak se zase smála. Ohledně baterie jsme se shodli, že to většinou bývá tvrdá placka, tak jak jsem mohl vědět, že to je baterie a ne žvejkačky. A ohledně otevírání telefonu mi řekla, že když jí telefon občas upadne, tak se otevře sám.
Sám se otevře. No dobře. Pustil jsem telefon na koberec. Nic. Pustil jsem telefon na parkety. Nic. Pustil jsem telefon na dlaždičky. Nic.
Vlastně přece něco. Displej prasknul a oslepl.
Huawei, ahoj!
