Článek
S Kamilem Lhotákem jsem se potkával nejprve díky Lyře Pragensis, kde jsem krátce působil, a tak není divu, že jsem ho zařadil do seriálu článků, které byly vzpomínkami populárních osobností na jejich dětství. Jaké tedy měl dětství Kamil Lhoták?
„Jako kluci jsme se zajímali o auta a motocykly. Tehdy ve dvacátých letech jich bylo málo. Jeli jsme jednou na výlet a za celé odpoledne jsme na státní silnici viděli pět motocyklů a tři auta. Provoz nebyl veliký, a když někde nějaké vozidlo zastavilo, seběhl se kolem něho houf kluků a očumovali. Ideálem tehdejšího kluka bylo svést se v takovém vozidle. Většině se však ten sen nesplnil; u naší generace to byla nedostupná část lidské civilizace, u dnešních dětí je motocykl, auto, letadlo docela obyčejným dopravním prostředkem.
Kamil Lhoták létání
Dopravní letadla za mého dětství neexistovala. Když měly Československé aerolinie později k dispozici několik vojenských letadel pro jednoho nebo dva cestující, vybíhali při jeho přeletu lidé z domu s kukry a dalekohledy. Jednou se stalo, že nedaleko Lán muselo takové letadlo nouzově přistát. Bylo to v roce 1922. Pro okolí to byla lidová slavnost. Protože letadlo nemohlo hned ten den odstartovat, objevily se nazítří poblíž plátěné boudy s cukrovím. Putovalo sem tam tolik lidí, že se tu vyplatilo prodávat.
Ani tak primitivní stroj jako je koloběžka, nenáležel k běžné výzbroji dětí našeho věku. V jednadvacátém roce jsem jednu koloběžku viděl v parku na Karlově náměstí. Měla ji holčička – nejspíš Francouzka. Tehdejší koloběžky byly dřevěné, o pneumatikách nebylo ani řeči. Pro děti neexistovala ani jízdní kola. Když už si někteří obzvlášť bohatí rodiče usmyslili, že své ratolesti opatří bicykl, museli si jej dát speciálně vyrobit.
My ale měli jiné hračky. Například pálkovací kolo – to byla obruč, která se poháněla kusem klacku. Anebo jsme proháněli káču. To už dnešní děti skoro neznají, Teď mě ale napadá, že by vás možná mohlo ještě zajímat, jak jsem se dostal k těm svým balónům. Jako kluk jsem však žádné balóny neviděl. Jediným nadšencem byl tehdy dr. Rudolf Rumples, jinak bylo balónové létání vytlačováno létacími stroji. Já měl ale doma knížku, byla z Jubilejní výstavy z roku 1891, a ta byla na obrázky balónů velmi bohatá. V ní jsem si už tenkrát hrozně rád listoval.“
Co všechno se za tu dobu změnilo. Dnes pro auta a kamiony skoro nikam nedojedete, kluci se prohánějí na elektrokoloběžkách a letadly se létá na všechny strany. Docela Kamilovi Lhotákovi jeho dětství závidím. A co vy?
