Článek
Říkalo se, že dříve se jedlo všechno a bezlepkovou dietu nikdo nepotřeboval. Když se podíváme do historických záznamů, tak pravda je jiná. Samotnou celiakii znali už staří Řekové.
Kolem roku 1930, kvůli této chorobě umírali předčasně. Samotný objev potíží se stal náhodou. Stalo se to za zvláštních podmínek- v době válečného hladomoru.
Intolerancí lepku dnes trpí jedno procento Evropanů. V Česku bylo evidováno přes 28 tisíc lidí a samozřejmě se předpokládá, že potvrzenou celiakii má jen čtvrtina těchto osob s těžším průběhem. Což je velký počet lidí, kteří by před 100 lety mohli umřít na podvýživu.
Lidé s touto chorobou umírali hlady
O celiakii se mluví, že se vyvinula už v pravěku, kde se pěstovali obilniny. Jedná se o autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém reaguje na lepek (typ obilného proteinu), což poškozuje střevní klky. Střevní klky nedokáží vstřebat živiny, a tak je ze střeva rychle vypuzuji.
První možný důkaz o této nemoci máme prvního století před letopočtem. Archeologové našli v Itálii pozůstatky mladé ženy, která trpěla podvýživou. Jeden antický lékař z druhého století našeho letopočtu. Jmenuje se Aretaios Kappadokie. Ve spisu napsal: pokud břicho nezadržuje potravu a ta nestrávená prochází syrová a v těle zní nic nevzniká, tak takové osoby označujeme jako celiaky.
Průběhu dějin se s těmito historickými prameny s touto nemocí zaobíraly v novověku. Někteří věřili, že ji v 17. století trpěl sám Blaise Pascal. Blaise Pascal byl fyzik a filosof. Celiakie nejspíš přispěla k jeho předčasné smrti ve 39 letech a s poškozeným trávicí soustavy, kterou objevili po pitvě.
Podle článku Science vycházela úmrtnost ve 20. století na 20-35 procent. Protože pacienti byli neustále okrádání o živiny svým vlastním tělem. Obilí se tradičně bralo jako základ, a nikoho nenapadlo, že by mohlo škodit.
Banán jako lék na trávení
Anglický lékař Samuel Gee už v 19. století napsal první moderní popis diagnózy. Nazval ji druhem chronické poruchy zažívání, nachází se u lidí v jakémkoliv věku. Ještě napsal Gee, že u celiaku ve střevech se nepozorovalo nic neobvyklého. Významná jeho myšlenka je, že se celiakie dá mírnit úpravou jídelníčku.
Úprava jídelníčku ve 20. století byla na výzkum samotné celiakie velmi bohatá a velkou část tvořily experimenty s dietou pacientů. Převratný byl objev amerického pediatra Sydneyho Haase z roku 1924. Jeho článek popisuje praxi založenou na banánech. Banány fungovaly jako vysokokalorické zdroje potravy a některým dětem zachránil život. Banány se nahrazovaly za obilné škroby.
Toto má dva zásadní problémy. Lidé věřili, že nějaká doba na banánech člověka vyléčí a bude se moc vrátit k původnímu jídlu. Potom se příznaky začaly vracet, jakmile se dítěti udělalo lépe a rodiče vysadili léčbu. Pan Haas tvrdil, že banány dokáží celiakii úplně vyléčit. Proto se léčilo s banány až do 40. let. Za hladomoru se jedl tulipán.