Článek
Lobotomie je neurochirurgický zákrok, který je v dnešní době vnímán jako nebezpečný a neetický. Ve 40. až 50. letech minulého století se jednalo přímo za zázrak. Při operaci se vytvořila díra do lebky nebo se prorazila očnice. Tato operace měla za úkol přerušit spojení mezi frontálním lalokem a zbytkem mozku. Pacienti, kteří měli schizofrenii, psychózu nebo byli agresivní, tak se po zákroku stali o poznání klidnější. Po tomto zákroku pacienti mohli trpět závažnými vedlejšími účinky. Úmrtnost byla okolo dvou procent.
Historie lobotomie
První zmínky sahají až do doby kamenné. Klasická lobotomie se začala zavádět až ve 30. letech 20. století. Nejvíce zákroků se provedlo ve Spojených státech amerických. Pozadu nebyly ani skandinávské země spolu s Velkou Británií. Poslední lobotomie se provedla v roce 1987 ve Francii.
V roce 1891 se snažil švýcarský psychiatr o provedení lobotomie. V péči se stali pacienti s těžkou schizofrenií, kteří nereagovali na klasickou léčbu. Tento lékař neměl zkušenosti z chirurgie, proto se snažil o inovativní postup a odstranil jim určité části mozku. Nesnažil se své pacienti kompletně vyléčit, ale mělo jít o doplněk léčby. Odborná veřejnost odmítla o zavedení psychochirurgie.
Lobotomii prosadil až portugalský neurolog v roce 1935. První operace byla provedena na starší pacientce, která trpěla depresí, úzkostí a paranoiou. Operace se stala úspěšná a tak ji začal propagovat se svojí kolegyní. Za objevení a zavedení frontální lobotomie získal portugalský neurolog Nobelovou cenu v roce 1949.
