Článek
Jedná se o stav, kdy se v tkáni nebo orgánu vyskytuje více tekutiny, než za normálních fyziologických okolností. Tekutina se hromadí v mezibuněčných prostorách. Z mezibuněčného prostoru se může dostat i do jiných prostorů (např:do tělních dutin nebo plicních sklípků). Jedná se o místní poruchu krevního oběhu , která může mít příčinu i mimo kardiovaskulární systém. Příčina místní je např: zánět, úraz nebo infuze do podkoží. Příčina celková je např: selhání srdce a ledvin.
Makroskopie
Otok postihuje orgány s množstvím řídkého pojiva a málo postihují parenchymatózní orgány. Edematozni orgán je prosáklý, zduřelý a těstovitý. Po zatlačení se objevuje vkleslina. Kůže nad oteklém místě je většinou lesklá, napjatá a bledá (s výjimkou zánětlivého otoku). Po ústupu otoku se oko opět zřasí.
Mikroskopie
Buňky jsou oddálené i zvětšené. Mezi snopečky vaziva se nachází štěrbiny vyplněné edemovou tekutinou.
Funkční dopad otoku
Jakmile vázne výměna vody i živin mezi krví a buňkami. V důsledku toho se mění podmínky metabolismu.
Příčiny
Za příčinu otoku můžou patologické stavy. Při tomto stavu převažuje únik tekutiny do mimocévního prostoru, nad jejím zpětným vstřebáváním do krve. Patří mezi ně:
1. Změna hydrostatického gradientu
2. Změna osmotického gradientu (včetně blokády lymfatické drenáže)
3. Změna kapilární stěny
