Článek
1. Klinická deprese: jedná se o základní formu deprese. Řadí se mezi lehčí deprese. Je dostatečně závažná a vhodná ke klinické léčbě.
2. Endogenní deprese: tato forma deprese přijde náhle a bez příčiny. Způsobuje ji nevyvážené chemické prostředí v mozku. Musí se upravovat léky (antidepresiv).
3. Psychosomatická deprese: projevují se psychosomatické potíže jako je porucha spánku, bolest hlavy, kloubů, zad, žaludku, srdce, trávicí potíže, dýchací potíže a závratě.
4. Symptomatická deprese: projevuje se jako deprese, ve skutečnosti se o depresi nejedná. Většinou se jedná o vedlejší příznak otravy, nádoru, epilepsie a případně demence.
5. Sezónní deprese: většinou přichází v určitým ročním období a vrací se každoročně, nejčastěji v zimě. Mírný se terapií světlem. Stimuluje se produkce neurotransmiterů (např: serotonin). Pří těžké formě se může kombinovat i s jinou léčbou.
6. Deprese v těhotenství: náchylnější jsou mladší ženy, ženy nad 35 let a špatnou sociální podporou atd. Musí se zvážit riziko psychofarmak na plod a negativní následky neléčené psychické poruchy.
7. Poporodní deprese: objevuje se převážně u jedné ze sedmi žen do jednoho roku po porodu. Za hlavní příznaky se bere depresivní stavy, únava, porucha spánku,a nechuť k jídlu. Stav se odlišuje od poporodní psychózy.
8. Deprese v menopauze: při menopauze dochází ke změnám hladin estrogenů a progesteronu s následným estrogenovym poklesem. Toto se jedná o riziko rozvoje deprese. Zvlášť u žen, který měly depresi v minulosti.
9. Deprese u dětí a mládeže: může způsobovat poruchy chování, agresivitu a somatické stesky. Objevuje se pocit nudy, podrážděnost, riskantní chování a úzkost spojená s konzumací alkoholu a drog. Je vyšší riziko spáchání sebevraždy než u dospělých.
10. Úzkostně depresivní porucha: objevuje se deprese a úzkost. Jedná se o těžší průběh i prognózu než ve výskytu těchto onemocnění samostatně. Za nejčastější příčiny se jedná dědičnost, nevyrovnalost neurotransmiterů, prožité trauma a stres.
11. Larvovana deprese: jedná se o projev jiných zdravotních problémů. Při tomto neodchází k dalším projevům deprese. Když se neprokáže žádná fyziologická příčina depresivního onemocnění, tak zmizí po nasazení antidepresiv.
12. Reaktivní deprese: jedná se o přímou reakci na traumatické či stresové životní období. Může nastoupit hned po traumatu a trvá jeden rok. Za spouštěč se může brát úmrtí v rodině nebo jiná velká ztráta.
13. Rezistentní deprese: definuje se jako epizoda deprese. Při tomto pomáhají dva a vice terapeutické pokusy léčby. Nejvíce pomáhá elektrokonvulzivní metoda (ECT) léčby.
