Článek
Pracovala jsem v obchodě ve městě Děčín. Zde jsem celý den hlídala, aby se nekradlo. Do práce jsem jezdila vlakem Česká Lípa- Děčín. Jednou při hlídání jsem dostala epileptický záchvat a probrala jsem se v nemocnici Děčín. Mně bylo jasné, že jsem do nemocnice jela rychlou záchrannou službou.
Já jsem se probrala v nemocnici na pokoji. Sedla jsem si na postel a začala jsem mít nauzei. V této době přišel ke mně na pokoj pan doktor a řekl CT hlavy. Zdravotnický personál mě odvezl na CT.
Po CT rentgenu mě už nedali na stejný pokoj, ale dali mě na JIP. Sem přišel za mnou pan doktor a řekl mi, jaký mám úraz na lebce. Já sem tomu nevěřila, protože mě hlava nebolela. Měla jsem mít prasklou lebku, ale jen trochu.
K snídani jsem měla mít rohlíky s meltou a přílohou. Když jsem se zakousla do rohlíku, tak jsem ucítila velkou bolest hlavy. Tak jsem do rohlíku už nekousala, ale trhala jsem si ho na kousky. Zhruba po dvou dnech mě převáželi rychlou záchrannou službou do nemocnice Česká Lípa. Celou jízdu si se mnou v zachránce povídali záchranáři a pozdravovali mojí babičku, protože ji znali přes mojí nemoc.
V České Lípě mě dali na traumatologii. Zde jsem dostávala dietu, kvůli prasklé lebce. K jídlu jsem měla např: polévku a různé kaše. Každý den mi zde dělali CT hlavy. Jednou mě po CT rentgenu odvezli z traumatologie na JIP.
Takže na JIPce jsem musela být pořád v posteli a říkat si o záchod. Sestry se se mnou domluvily, že když budu mít bolesti, tak si řeknu o infuzi. Když mi bylo lépe, tak mě odvezli na jiné oddělení. Myslím si, že to byla chirurgie. Na tomto oddělení jsem byla zbytek léčby.
Celkově jsem v obou nemocnicích strávila devět dní a zhruba na pěti odděleních. Potom mi z práce přišel dopis, že mě tam nechtějí.
